Prezident Zeman upevňuje svoji pozici v očích veřejnosti nepřiměřenými šprýmy a jinými pokleslostmi na téma uprchlíků. Premiér Sobotka se pokloní tu devalvaci české koruny provedené ČNB, onde odsouhlasí kšefty pro budovatele příštích bloků atomových elektráren za až 400 miliard korun, a snaží se plout v hlavním proudu mezinárodní politiky, tak aby nikde nenarazil.
Prezidentova pozice je zdánlivě neotřesitelná. To se ale zdálo v polovině prvního funkčního období, a ještě rok i půl roku před prezidentskou volbou v roce 2008 i V. Klausovi. Pak se objevil J. Švejnar podpořený sociální demokracií a některými středovými subjekty a bylo vše jinak. Kdyby nebyla volba prezidenta uskutečněna nepřímo, tedy parlamentně, podle všech tehdy dostupných průzkumů by J. Švejnar volby vyhrál.
Pokud bude A. Babiš chtít hrát v zemi významnější politickou roli, nežli hraje, nutně musí nasadit nejsilnějšího dostupného kandidáta. Zatím má jako předskokana na prezidentskou kandidaturu ministra obrany Stropnického. Pokud nasadí například J. Švejnara, tak má velkou šanci M. Zemana porazit, a to i se Sobotkou nebo s kýmkoli, kdo Sobotku po seriálu prohraných voleb v čele ČSSD vystřídá.
Řekněme si otevřeně, že velkým hendikepem M. Zemana je v současné době jeho zdravotní stav, který mu znemožní pustit se do plnohodnotné volební kampaně a který bude mít ještě svůj vývoj během dvou a půl let, které zbývají do nové prezidentské volby.
Vyhlídky B. Sobotky na politické vavříny nejsou nejlepší. Proto vděčně přijal prezidentovu ruku ke smíru. Potřebuje ho, stejně jako prezident potřebuje Sobotku.
Do krajských voleb půjde ČSSD všestranně oslabena, se zničeným obrazem svého dosud hlavního krajského lídra M. Haška (to je jednoznačně práce B. Sobotky), s celou řadou skandálů v jednotlivých krajích, nejnověji v Olomouckém, se seriálem soudních procesů, například v Ústeckém či Moravskoslezském kraji, dvou tradičně nejsilnějších krajích sociální demokracie.
Volební výsledek v krajských volbách tak může ČSSD očekávat zhruba v trajektorii, na jakou byla zvyklá za mých politických předchůdců v čele strany (včetně Zemana), tedy zhruba mezi 13-15 procenty. Zdá se, že sociální demokracie v dnešní kondici a v čele s ochromeným premiérem nebude schopna v krajských volbách vážněji čelit hlavně Starostům a nezávislým, fortifikovaným různými místními vlivnými krajskými sdruženími, a také hnutí ANO, které se pokusí být stranou, která soustředí většinu pravicových hlasů. Ani komunisté nebudou při známé konzistentnosti jejich voličů a jejich ochotě chodit k volbám bez šance vážně se s ČSSD utkat o třetí příčku v krajských volbách.
Další volební debakl Sobotkova vedení, tentokrát v krajských volbách, a odstranění vlastně celé politické třídy hejtmanů z politiky sociální demokracie bude znamenat obrovskou psychologickou změnu. ČSSD poprvé od roku 2008 přestane být nejsilnější politickou stranou v zemi.
V předvolebním průzkumu veřejného mínění provedeném společností TNS Aisa sice ČSSD získala 20,5 % (SANEP ČSSD přisoudil zhruba 22,7 %) voličských preferencí a dva roky do voleb jsou samozřejmě dlouhá doba, ale s nevýrazným lídrem, politikou a prohrou v krajských volbách lze očekávat spíše pokles volebního výsledku na nějakých 16-18 %, nežli vzestup nad úroveň zatím dosahovaných 20 %.
Myslím, že přes sebevědomá gesta si oba politici, tedy Sobotka i Zeman dobře uvědomují latentní slabost své politické pozice, a to je nutně dalo dohromady.
Jiří Paroubek
