Musím říci, že i střízlivý pozorovatel jako jsem já, je tím poněkud ovlivňován. Ale upřímně, pokud prezident zhubnul, tak je to jen dobře. Koneckonců já sám jsem za poslední rok a tři čtvrtě zhubnul zhruba o 18 kilo a vím, jak mně to prospívá a jak dobře se cítím.
To, že prezident Zeman ve svých 73 letech zrovna nebude vypadat jako prvotřídní manekýn, je zřejmé. Od toho konec konců úřad prezidenta ani není. Nemusím se všemi kroky prezidenta souhlasit (a často nesouhlasím), ale jeho vyjádření mají stále hlavu a patu. A vypadá to, že jeho úsudek, byť s jeho závěry často nesouhlasím, svědčí o jeho dobré duševní kondici.
To, co si dovolilo jakési individuum, takto radní obvodu Brno – Střed z pastrany Žít Brno,které napsalo, že M. Zeman má rakovinu a zbývá mu 3 – 7 měsíců života, je neslýchané. Je jen dobře, že Zemanův ošetřující lékař, MUDr. Kalaš z nemocnice na Homolce, okamžitě takové tvrzení odmítl. Spekulace o Zemanově rakovině s metastázami na více místech těla, s kterými přišel onen brněnský lhář, jsou prostě neuvěřitelné.
Zdá se, že Zemana mají ve volební kampani porazit lži. A to lži o jeho zdravotním stavu. Zemana určitě neporazí ani nejnovější kandidát české pravice M. Topolánek, který vstoupil do prezidentského klání.
Nejvyšší správní, nebo dokonce Ústavní soud by si měly posvítit na to, jak je možné, že někteří senátoři i poslanci poskytli podporu kandidatury více prezidentskými kandidátům. No, a pokud tomu tak opravdu je a kandidát na prezidentství tím nemá potřebný počet hlasů senátorů či poslanců, měl by z volebního souboje o prezidentství odstoupit. Možná, že je to právě případ M. Topolánka.
M. Topolánek navíc není v naší zemi jen symbolem jistého korupčního období, které nyní „odstonal" jeho nejbližší kamarád M. Dalík odchodem do nápravného zařízení na několik let. M. Topolánek se svou vládou, založenou na přeběhlících z opačného politického tábora, zavedli systém politické korupce, který uplatňovali až do pádu své vlády. K tomuto pádu došlo mimo jiné také proto, že z vládního tábora se naopak vydělilo několik poslanců a poslankyň, kteří a které už se na vládní praxi Topolánkovy vlády nemohli dívat.
No a konečně, za éry Topolánkovy vlády došlo k útoku na sociální zákonodárství, a to útoku naprosto bezprecedentnímu. Došlo k útoku na daňové příjmy likvidací daňové progrese, čímž stát každoročně přišel nejméně o 60, spíše ale o 70 miliard svých příjmů. Prostě pro nižší příjmové a středně příjmové vrstvy občanů nebyla Topolánkova vláda právě požehnáním. A je potřeba to znovu připomínat.
Když bych si představil, že tento člověk má vyměnit M. Zemana v jeho křesle, tak ze zoufalství raději půjdu volit M. Zemana.
