Ekonomičtí Einsteini pravicových vlád srazili na kolena české stavebnictví. V současné době jejich pomocníci z řad ekonomických beletristů opět – pokolikáté už – s povinným optimismem fantazírují o tom, že české hospodářství letos po dvou letech meziročního poklesu poroste. Za grandiózní považují přitom vcelku titěrný růst, který se snad (?) dá v tomto roce očekávat. V článku v příštím týdnu bych se chtěl zabývat právě možnostmi růstu HDP v letošním roce.
Důležitým signálem růstu v národní ekonomice – po ukončení recese –
vždy bylo výrazné oživení stavebnictví. Oživení ve stavebnictví se pak
rychle přenáší do celé řady navazujících průmyslových odvětví. Do výroby
stavebních hmot, do sklářství, keramického průmyslu, do
dřevozpracujícího průmyslu, nábytkářství, textilního průmyslu atd. Větší
objemy zakázek pak dostává od stavebnictví v konjunktuře doprava…
Stavebnictví má tedy vysoký multiplikační efekt. Každé vládě by mělo
stát za to, se jím seriózně zabývat.
Byl jsem českým premiérem v letech 2005 - 2006. V té době se
hospodářský růst země pohyboval kolem 7 % (!) a vysoký růstový potenciál
ekonomicky se prolongoval silou setrvačnosti ještě v roce 2007 (byl ale
už „jen“ 5,7 %)
Stavebnictví v té době rostlo pozoruhodnými tempy:
Byl to zlatý věk českého stavebnictví. Bylo to dáno souběhem do jisté
míry jedinečných okolností, které lze ovšem znovu zopakovat. Ohromný
příliv zahraničních investorů, když zahraniční investice v letech 2005 –
2007 dosáhly nevídaného objemu 21,5 mld. eur (!). Také stát a obce se
činily a zajistily vynikající objem investiční činnosti. Rovněž občané
se vrhli do výstavby svého vlastního bydlení, bytů a domů.
Pravicové vlády srazily hloupou politikou zahraniční investice
(oslabením systému investičních pobídek a rozbitím schopného vedení
Czechinvestu v roce 2007). Poklesu objemu veřejných investic by
předvídavé vedení státu dokázalo rovněž předejít koncepčnějším a opravdu
systémovým čerpáním peněz z evropských fondů především na investiční
činnost. Nebo využitím projektů PPP jako metody, díky které je možné
napumpovat do významných veřejných akcí peníze soukromých investorů.
Využití této moderní metody financování bylo po celou dobu vlády pravice
zcela zanedbatelné. Stát se přestal vůbec zabývat podporou bytové
výstavby, která bez jeho zájmu a aktivní podpory není možná. Mám na
mysli komunální, sociální, startovací byty či domovy seniorů. Prostě
podpora a zájem státu o výstavbu bytů se snížily jen na výstavbu bytů v
rámci hypotečního financování. Významná část středních vrstev – nemluvě
již o nízkopříjmových skupinách obyvatelstva – tak nemá prakticky
možnost se dostat k bytům, na jejichž provoz jejich kapsa stačí. V
současné době není novou výstavbou zajištěna ani prostá reprodukce
bytového fondu (!). Prostě pravicové vlády neusilovaly o prodloužení
konjunktury ve stavebnictví a při cyklickém poklesu počínaje rokem 2009
prakticky zastavily investice do této oblasti. Příkladem
indoktrinovanosti, intelektuální lenosti a kolosální neschopnosti byla
neakceschopnost Nečasovy vlády, která nedokázala za tři roky své
existence využít zhruba 20 miliard Kč, které jsou na účtech státních
podniků, k investicím s velkým multiplikačním efektem. Např. právě na
podporu bytové výstavby anebo k výstavbě nových penzionů seniorů ve
všech krajích. Případně k posílení kapitálu ČEB či ČMZRB, což by zvýšilo
obecně možnosti odbytu výrobků českého průmyslu v zahraničí.
Statistická čísla dokumentující zoufalý vývoj ve stavebnictví v posledních letech jsou následující:
Pokles pracovníků o téměř devatenáct tisíc během několika let. Každý
šestý pracovník z těchto firem tedy skončil na dlažbě. Rusnokova vláda
přijala chvályhodný program záchrany dvou tisíc pracovních míst v jednom
dole. Ze stavebnictví však zmizelo téměř devatenáct tisíc lidí a nic se
nedělo a neděje. Nečas a Kalousek jen přihlíželi. Je tomu tak i proto,
že stavebnictví chybí rezortní zastřešení. Např. ministerstvo veřejných
prací. Pro začátek určitě postačí rezortní náměstek pro stavebnictví na
MPO (ministerstvo průmyslu a obchodu). Tento náměstek MPO musí začít
koordinovat spolupráci s dalšími ministerstvy, jejichž činnost se
stavební výroby týká – MD, MMR, MŽP, MZe (vodní hospodářství). Chce to
domluvit koncepci, strategii, která stavebnictví pomůže dostat se z
dlouhodobé krize. Náměstek pro stavebnictví by se opravdu nenudil.
Čísla v oblasti bytové výstavby jsou neradostná. A jaká je perspektiva, že se věci změní? Podívejme se, jaký je vývoj počtu stavebních povolení. Tato čísla nám mohou ukázat, zda je perspektiva růstu stavební produkce v těch dalších letech.
Pokud jde o stavební záměry, jejich vývoj v poslední době zrovna
nevybízí k velmi optimistické předpovědi. Tedy k zásadnímu zvratu ve
stavebnictví k lepšímu.
V tomto roce mají na Slovensku postavit 150 km nových dálnic, u nás to
nebude ani kilometr (!). Nezbývá nežli jen závidět našim sousedům. K
tomu, aby bylo možné stavět, je potřeba mít připravenou projektovou
dokumentaci, územní dokumentaci, peníze, vykoupené pozemky atd. Je
veřejných tajemstvím, že zejména na ministerstvu dopravy není
připravenost stavebních akcí na potřebné úrovni. Říkám to velmi jemně.
Prostě zejména V. Bárta (a jeho Věci veřejné) a spol. dokázali na tomto
ministerstvu zanedbat přípravu projektové dokumentace a území (přes
medializované spektakulární akce s farmářkou Havránkovou) nezbytnou pro
výstavbu dálnic a dalších staveb v následujících letech. Věc může
dopadnout tak, že nový ministr dopravy bude připravovat projekty vlastně
až pro následující volební období. Jsem zvědav na míru jeho altruismu.
Diletantizmus rychlokvašených politických lídrů marketingových
volebních stran typu V. Bárty a obecně Věcí veřejných (VV) přišel tedy
republiku velmi draho... Jeho další souputník z VV Jankovský dokázal
připravit na MMR nový zákon o veřejných zakázkách jako dokonalý paskvil.
I díky tomuto zákonu a celkové společenské atmosféře u nás, která
vychází vstříc poněkud přehnané snaze policie snaživě zavírat veřejné
činitele (v tomto případě představitele obcí) při nedostatcích
zjištěných u veřejných soutěží, nám vznikají problémy. Tyhle dva faktory
zkrátka nevedou zrovna k urychlení investiční činnosti v českém
veřejném sektoru. Evropský parlament v současné době projednává tři nové
směrnice vztahující se k problematice veřejných zakázek. Nová vláda by
po jejich schválení měla neprodleně předložit parlamentu návrh nového
zákona o veřejné zakázce. A omezit přitom v parlamentu „lidovou
tvořivost“ pozměňovacích návrhů. V následné vyhlášce či vyhláškách MMR
by pak měl být řešen manuál, vzorový postup při „zajišťování“ veřejné
zakázky.
Tyto dvě právní normy by měly vrátit věci ve výstavbě veřejných staveb
do normálu. Do normálu, který je „normální“ třeba v Německu např. při
řešení změn rozpočtu té které stavby. I v Německu je totiž možné - ze
závažných důvodů – akceptovat i výrazné převýšení vysoutěžených
rozpočtů. U nás zatím, i v odůvodnitelných případech dochází spíše ke
kriminalizaci odpovědných osob.
A rychle se přitom zabývat také myšlenkou reorganizovat systém
veřejných zakázek na centrální úrovni. Stáhnout např. výběrová řízení z
ministerstev a dalších centrálních úřadů (vč. pracovníků) do jednoho
centrálního, k tomu vytvořeného úřadu.
Situace ve stavebnictví je zoufalá, může se však změnit na tragickou,
pokud nová vláda nebude velmi rychle a velmi účinně jednat.