Není to sice žádné drama, ale je to přeci jenom poměrně významná změna. Od zahájení režimu devizových intervencí s cílem udržet korunu poblíž hranice 27 korun za euro nakoupila ČNB eura za zhruba 420 miliard korun. To je skutečně hazardérský výdaj, který v situaci, kdy země dosáhla hospodářského růstu v roce 2015 cca 4,5 %, již nedává vůbec žádný ekonomický smysl. Spíše se zdá, že vedení ČNB jaksi neví, jak z toho. Jak vyskočit z režimu devizových intervencí.
Právě před rokem švýcarská centrální banka učinila zcela opačný krok. Vymanila frank z přímé spjatosti s eurem právě proto, že očekávala problémy v Evropské měnové unii (EMU), které se skutečně po pár měsících projevily velmi silnou krizí v Řecku. Švýcarská centrální banka správně, v zájmu obyvatelstva alpské republiky, usoudila, že nemá smysl nést riziko, které z očekávatelné krize může vyplynout. Zpevnění franku vylepšilo situaci v peněženkách švýcarských spotřebitelů. Nákupy Švýcarů ve francouzských, italských či německých supermarketech, byly najednou levnější a stejně tak byly levnější dovolené Švýcarů v evropských turistických destinacích.
Švýcarští hoteliéři se plně vyrovnali se zpevněním franku a zdá se, že se jim naopak ještě zvýšily zisky. Také švýcarská vývozní odvětví, vesměs nezaznamenávala v roce 2015 žádné významnější ztráty, spíše naopak.
Samozřejmě, že švýcarský průmysl a přesné strojírenství, a nejedná se jen o hodinářský průmysl, jsou ve světě se svými výrobky mnohem konkurenceschopnější, nežli český průmysl. Ale devalvovat korunu jen proto, že si to údajně přejí ti nejslabší vývozci, tedy firmy, jejichž pracovníci často pracují za hladové mzdy, je chybou.
ČNB by měla začít mluvit o tom, jak vypadnout z režimu devizových intervencí. Je otázkou, jak toto řešení může prosazovat predestinovaný předseda Bankovní rady ČNB Rusnok, který v bankovnictví pracoval pouze jako lobbista soukromých penzijních fondů, a kromě slušné praktické průpravy na ministerstvech a v čele úřednické vlády bez důvěry, nemá dostatečné odborné schopnosti k tomu, aby řešil obří problém, který vytvořilo Singerovo vedení ČNB.
Prezident by měl do čela ČNB hledat zkušeného bankéře typu Kysilky, Tůmy či Kavánka, kteří by byli skutečně zárukou vynikajícího odborného vedení měnové politiky země a českého bankovnictví.
