Tou druhou premisou je to, že podpora M. Zemana na prezidenta není ze strany ČSSD tak jistá, pokud bude mít M. Zemana jako svého prezidentského kandidáta hnutí ANO.
To druhé dává logiku, ale situace během jara se může změnit, pokud jde o podporu ze strany hnutí ANO, a to v Zemanův neprospěch. A může se také změnit situace, pokud se ČSSD se svým potenciálem dostane na nějakých 20 – 25 % volebních preferencí, a tedy na úroveň dnešního volebního potenciálu A. Babiše. To by samozřejmě její atraktivitu v očích M. Zemana zvýšilo...
Pak bude ČSSD pro M. Zemana opět bohatou nevěstou a bude se o ni zajímat. ČSSD teď nemůže mít M. Zemanovi za zlé, že jej zajímají jen jeho vlastní politické cíle. V tomto případě cíl dosáhnout svého znovuzvolení. Pokud jde o tu první premisu, M. Chovanec by měl věci brát naprosto realisticky.
Sobotka se těžko může zmobilizovat k výkonu
B. Sobotka prohrál troje volby za sebou. A s ním prohrával volby také jeho první místopředseda strany M. Chovanec. Pokud počítám ty poslední, tedy krajské a senátní volby, tak v těch krajských to byla prohra ostudná a v těch senátních tragická.
Tak jako třikrát knokautovaný boxer těžko může porazit šampiona, tak se i B. Sobotka těžko může zmobilizovat k výkonu, který by všechny překvapil. A k novým vítězstvím.
Oddělit funkci předsedy ČSSD a budoucího volebního lídra od funkce předsedy vlády, to považuji v současné situaci za naprosto logické a vlastně nezbytné. V minulosti v ČSSD příklady tohoto postupu již byly. Například když M. Zeman na podzim v roce 2000 prohrál zdrcujícím způsobem senátní volby (zisk jednoho volebního mandátu) a současně také krajské volby s výsledkem zhruba na té dnešní úrovni, došla strana ke konsenzu, že M. Zeman již dále nebude předsedou strany a volebním lídrem, ale bude do konce volebního období předsedou vlády. Už také proto, že V. Havel tehdy řekl, že v případě odstoupení M. Zemana z funkce předsedy vlády by již do pozice předsedy vlády nejmenoval sociálního demokrata.
Na sjezdu na jaře 2001 se tedy předsedou ČSSD a hlavním kandidátem pro sněmovní volby stal V. Špidla. Ten dokázal na jaře roku 2002 s ČSSD zvítězit ve volbách do sněmovny. Bez tohoto manévru, tedy bez rozdělení nejvyšší stranické a nejvyšší vládní funkce by, troufám si tvrdit, se stoprocentní jistotou, ČSSD nebyla schopná ve volbách do sněmovny v roce 2002 zvítězit.
Stejný postup použil v letech 2004-2005 někdejší německý kancléř G. Schröder, když po prudkém poklesu volebních preferencí SPD ve svém druhém kancléřském období po prosazení změn v pracovněprávní legislativě odstoupil z funkce předsedy SPD (tu vykonával někdo jiný), zbavil se řešení stranické agendy, a plně se koncentroval na výkon ve spolkovém kancléřství.
Byl zvolen volebním lídrem pro volby v roce 2005, které byly volbami mimořádnými, a jeho SPD během několik málo týdnů dotáhla zhruba 20% rozdíl ve volebních preferencích, který ji dělil od CDU a CSU.
SPD v září 2005 ve volbách do Bundestagu sice nevyhrála, ale dosáhla vynikajícího volebního výsledku, o kterém se jí dnes může pouze snít, a vstoupila po sedmi letech vlády jako juniorní partner do první vlády kancléřky Merkelové.
Změny ve vládě musí být rychlé, účinné a přesvědčivé
Samozřejmě, že personální věci nejsou jedinou věcí, kterou ČSSD v nastalé situaci, kdy průzkumy veřejného mínění přinášejí o jejích volebních preferencích nepříznivé zprávy, musí řešit.
Změny ve vládě, které Sobotka vyhlásil, měl samozřejmě vyhlásit již nejpozději týden po druhém kole senátních voleb, tak aby to frustrovaní voliči ČSSD okamžitě zaregistrovali. A Sobotkova veřejně vyhlášená představa, že by konkrétní jména, jichž se budou týkat změny ve vládě vyhlásil do měsíce, je další chybou. Od ohlášení do provedení personálních změn ve vládě by mělo uplynout pouze několik dní. Jinak to bude mít nepříznivý dopad na výkon ministrů za ČSSD a koneckonců také na členskou základnu.
Každý z ministrů se pohybuje v určitém politickém prostředí a to popředí očekává, že bude dále ministrem. Noví adepti na ministry a jejich politické prostředí však také očekávají, že oni budou těmi ministry. Jinak řečeno, změny ve vládě musí být rychlé, účinné a přesvědčivé.
Těžko si představit, že by na místo velmi zkušeného ministra například průmyslu přišel někdo, kdo o daném resortu nic neví. Nebo kdyby na místo ministra zdravotnictví přišel člověk, který je zhruba na stejné úrovni, jako je současný ministr.
Buď musí přijít vynikající figury, anebo raději změny nedělat. A dělat je pouze tam, kde to dává smysl. Například tam, kde je člen vlády velmi nepopulární.
Lidé mají právo na svůj názor
Chovancova argumentace na adresu poslanců Humla a Foldyny, že by měli oba dva mlčet a nekritizovat protože oni také prohráli ve volbách, jeden ve svém senátním volebním obvodu a druhý ve svém volebním kraji, jsou jen částí pravdy. Za výsledek krajských a senátních voleb je z 80% odpovědné vedení té které strany. Jeho celostátní lídři, jeho programová a volební strategie, a tedy vedení strany.
Nemá smysl v tuhle chvíli okřikovat kritiky, kteří možná kritizují především kvůli zklamání ze svých vlastních výsledků. Oni byli mezi lidmi a slyšeli „to“ – tedy výhrady vůči politice ČSSD – z první linie.
J. Foldyna, i když ve volební kampani udělal řadu chyb, na které jsem upozorňoval, se postavil do čela kraje, který byl za poslední léta činností tamních funkcionářů naprosto rozvrácen.
Osobně si pamatuji na lednovou krajskou konferenci ČSSD v tomto kraji v lednu 2011 , kdy už zesnulý M. Houska nosil jako velkou trofej pětilitrovou láhev whisky Chivas Regal, kterou dostal od nejmenovaného kandidáta na předsedu ČSSD, aby oslavili to, že mě konečně vypudili z tohoto kraje. Od té doby ČSSD v tomto kraji stíhal skandál za skandálem a jedna porážka ve volbách byla horší nežli ta předchozí. Vše se zkrátka na krk Foldynovi házet nedá. Vedení by si mělo přiznat svou porci viny.
Také ve vztahu k poslanci Humlovi bych byl trochu diplomatičtější. Lidé mají právo na svůj názor a vedení ČSSD by mělo uvítat, že situaci ve straně ještě někdo z jejích členů kritizovat chce. Že jsou lidé, co mají zájem věci změnit. Protože pokud voliči neuvidí rychlou snahu po změně a nápravě, pak budou modely volebních preferencí v období kolem Vánoc přinášet ještě horší zprávy, než které se na sociální demokracii z průzkumů valí v posledních deseti dnech…
