Rusko se na syrské půdě vlastně snaží vytahovat za západní mocnosti horké kaštany z ohně. Z vojenského hlediska je zřejmě klíčové pro další vývoj bojů v Sýrii a konečný výsledek války to, jak dopadne boj o Aleppo.
Aleppo, před šesti lety největší průmyslové centrum Sýrie, je dnes v troskách. Islamisté všech barev se v jeho ruinách brání postupující Asadově armádě. Západní média jsou účelově plná spojování útoků syrského a ruského letectva na pozice islamistů v Aleppu s obětmi z řad civilního obyvatelstva, nevyjímaje děti.
Tyto zprávy slyšíme vlastně každý den… Postrádáme je vlastě jen při předchozích i současných útocích amerického letectva a jeho spojenců na jiné cíle v Sýrii.
Je potřeba podotknout, že Američané a jejich spojenci jsou v Sýrii bez pozvání legální syrské vlády, a jaksi tedy v rozporu s mezinárodním právem. Pokud britský ministr zahraničí B.Johnson v souvislosti s bombardováním Aleppa vyzývá k protestům před ruským velvyslanectvím a hovoří o Rusku jako o vyvrhelovi a vyzývá Západ, aby zesílil tlak proti Rusku, měl by si především zamést před vlastním prahem.
Byl to premiér jeho vlastní konzervativní strany, D. Cameron, který spolu s francouzským prezidentem Sarkozym pomáhal vyzbrojovat islamistickou opozici s tím, že se jedná o rebely proti diktátoru Asadovi.
Problém je v jedné věci: že diktátor Asad byl zvolen velkou částí obyvatelstva Sýrie, a má tedy stejnou (ne-li podstatně vyšší) legitimitu vládnutí jako jiné režimy v této oblasti, které jsou ovšem přáteli Západu.
Mluvit dnes o tom, kdo koho pošle k mezinárodnímu soudu je z hlediska Britů a Francouzů opravdu velké chucpe. Oni pomohli rozpoutat ozbrojené boje v Sýrii, oni to byli, kdo umožnili příliv žoldnéřů a jiných bojovníků do islamistických řad ze svých zemí a z celé západní Evropy. Jsou to oni, kdo dosud nemá žádnou jasnou politickou alternativu k prezidentu Asadovi a nedokáží z islamistů vydestilovat žádnou „demokratickou opozici“.
Mám-li si vybrat mezi islamisty a sekulárním prezidentem Asadem, vždy podpořím B. Asada. Hloupá politika Velké Británie, Francie a hned za nimi v závěsu USA ostatně způsobila, že se do sousedních zemí převalily 4 miliony uprchlíků ze Sýrie. Z nich by významná část jistě ráda skončila v Evropě, a dalších 8 milionů Syřanů je v přechodných bydlištích a táborech na území Sýrie, které ochraňuje syrská armáda, tedy Asadova armáda.
Západní lídři by se měli ptát, proč vlastně B. Asad, po téměř šesti letech krvavých bojů, které ve svých důsledcích znamenaly zničení významné části Sýrie, nechce vyklidit pole islamistům a je stále podporován velkou většinou syrského obyvatelstva. Zřejmě to není tak složité. Většina Syřanů chce žit v sekulárním státě, kterým Sýrie s velkou náboženskou tolerancí do zahájení bojů byla. Islamisté chtějí stát náboženské teokracie, který notabene může být svým výboji nebezpečný i celému Západu, jak ostatně ukazují časté ozbrojené útoky těch, kteří se k IS hlásí v řadě zemí Západu.
Je jen otázkou, proč lídři Západu tak tvrdošíjně trvají na tom, aby byl B. Asad zničen. V zájmu evropského obyvatelstva to určitě není, protože by se po zničení Asada islamisty s velkou pravděpodobností miliony uprchlíků ze Sýrie vydaly rovnou do Evropy. Sýrie by se totiž stala zemí podrobenou teroru islamistů, kde by si svým životem nemohl být jistý skoro nikdo, křesťané, allávité, drúzové, členové baasistické strany, zaměstnanci státu. vojáci. policisté ad. Včetně jejich rodin se jedná o miliony lidí.
Vůdcové Západu by měli projevit trochu více realismu a větší stupeň sebezáchovnosti.
