Dnes platný zákon o zadávání veřejných zakázek nelze nazvat jinak, nežli paskvil. Důsledky jsou zřejmé: zejména u velkých např. stavebních zakázek dochází k neustálému útlumu výstavby ve veřejném sektoru a tím pádem i k umělému a zbytečnému brždění naší ekonomiky.

Právě kvůli tomuto zákonu, který až přehnaně vychází vstříc všeobecné poptávce po boji proti korupci a z něj vyplývajících obětí v podobě veřejných činitelů, nám vznikají problémy. Zkrátka a dobře, zákon v současné podobě brání urychlení investiční činnosti v českém veřejném sektoru. Vypsat jakoukoliv zakázku v tomto složitém systému a riskovat své uvěznění, to se nikomu příliš nechce.

Evropský parlament v současné době projednává tři nové směrnice vztahující se k problematice veřejných zakázek. Nová vláda Bohuslava Sobotky by po jejich schválení měla neprodleně předložit parlamentu návrh nového zákona o veřejných zakázkách. Nutné je přitom omezit v parlamentu „lidovou tvořivost“ pozměňovacích návrhů. V následné vyhlášce či vyhláškách ministerstva pro místní rozvoj by pak měl být řešen manuál, vzorový postup při „zajišťování“ veřejné zakázky.

Tyto dvě právní normy by měly vrátit věci ve výstavbě veřejných staveb do normálu. Do toho normálu, který je „normální“ třeba v Německu například při řešení změn rozpočtu té které stavby. I v Německu je totiž možné - ze závažných důvodů – akceptovat i výrazné převýšení vysoutěžených rozpočtů. U nás zatím i v odůvodnitelných případech dochází spíše ke kriminalizaci odpovědných osob.

Rychle je třeba se také zabývat myšlenkou reorganizace systému veřejných zakázek na centrální úrovni. Stáhnout například výběrová řízení z ministerstev a dalších centrálních úřadů (vč. pracovníků) do jednoho centrálního, k tomu vytvořenému úřadu.

Jiří Paroubek, předseda LEV 21