V nejčtenějších českých novinách se tak stále dozvídáme, že v energetice není jiné cesty nežli stavět nové jaderné bloky a že průzkumy veřejného mínění dokazují, jak pevně je o tom přesvědčena také zdrcující většina českých občanů.
Když se ovšem člověk do článku hovořícím o proběhlém průzkumu veřejného mínění a jeho výsledcích začte, může být poněkud překvapen. Nadpis obvykle nekoresponduje s obsahem článku. Protože nadpisy takových článků v drtivé většině hlásají něco jako „Většina českých občanů je pro rozvoj jaderné energetiky“, ale v textu se pak čtenář dozví, že podle seriózního průzkumu veřejného mínění se většina lidí používání jaderné energie nebojí, respektive má jen malé obavy… O nějaké podpoře jaderné energetiky už v textu těchto „nezávislých“ článků mnoho není…
Když pak pozorný čtenář nahlédne na stránky agentury provádějící ony průzkumy veřejného mínění, aby se sám podíval, jak výsledky dopadly, může být docela překvapen. A to tím, jak je titulek z novin, který čtenáře přesvědčuje o tom, že pokud další jaderné bloky v ČR nechce, je zřejmě jediný, lživý.
Například v posledním průzkumu veřejného mínění provedeným na téma jaderné energetiky de facto vládní agenturou CVVM (je placena z vládních peněz, odpovědělo na otázku „Měl by se podíl jaderné energetiky na výrobě zvyšovat,“ kladně (tedy rozhodně ano a spíše ano) pouze 22 % dotazovaných občanů (!!). Shodný počet občanů odpovědělo negativně, tedy že by se měl podíl jaderné energie spíše či rozhodně snižovat. Drtivá většina občanů dokonce uvedla, že podíl jádra na výrobě jaderné energie by měl zůstat na současné úrovni.
A je potřeba také uvést, že podíl těch, kdo stojí o zvýšení podílu jaderné energetiky na výrobě elektřiny, klesl od roku 2012 o 12 % (!).
Zdá se prostě, že mediální masáž ohledně jádra není tak účinná, jak by si asi její autoři a iniciátoři přáli. Čeští občané se v oblasti energetiky nechtějí vydat do slepé uličky jen proto, aby si pár firem a politiků při dostavbě zbytečných nových jaderných pěkně namastilo kapsu… A bylo by zajímavé vědět, jak by se lidé rozhodovali, kdyby měli k dispozici také úplné informace. A tím nemyslím takové, že je jádro nejlepší a bez dostavby nových bloků to nejde a úložiště jaderného odpadu vlastně ani nepotřebujeme…Zcela chybí informace o tom, kolik by dostavba jednoho, dvou, tří, či dokonce čtyř jaderných bloků stála. Zda to bude 300 či 400 miliard, nebo dokonce ještě více… A také informace o tom, jak se po takové obří (a těžko návratné) investici změní cena elektrické energie, která by v případě dostavby nových bloků nejspíše musela významně vzrůst. Přitom bude nejspíš nutné vývoz elektrické energie například do Rakouska či Německa, tedy do mnohem bohatších zemí, než je ČR, dotovat. Či informace o tom, zda tento růst cen elektřiny čistě náhodou nutně nezpůsobí retardaci vývoje českého průmyslu a zhoršení životní situace širokých vrstev českého obyvatelstva.
Česká vláda, statečně zatím hájící zájmy „jaderných“ lobbistů, by měla také říci pravdu o tom, jak daleko jsou s rozvojem technologií na výrobu energie z obnovitelných zdrojů například v Rakousku a Německu. A to i proto, že Německo je jednak největší ekonomika EU a současně také největší obchodní partner České republiky. A ČR si těžko může dovolit ignorovat hlavní směry rozvoje německé energetiky.
Zapomenout bychom neměli ani na to, že nejen ČR, ale i Německo, kam zejména vyvážíme u nás vyrobenou elektrickou energii, budou během příštích patnácti let podle svého závazku v EU masivně šetřit energiemi, a tak vzniká otázka, zda vůbec budeme mít kam elektřinu exportovat…
Věřím, že kdyby česká vláda a česká média psala o energetice nezávisle, či alespoň trochu nezávisleji než doposud, rapidně vzroste počet stoupenců zvýšení podílů obnovitelných zdrojů na celkové výrobě energie, protože to je cesta, kterou jde většina ekonomicky vyspělého světa a směr, který se v oblasti energetiky momentálně nejdynamičtěji rozvíjí…
Text vyšel také na stránkách portálu Deník referendum.
