Nebyla to však šťastná volba, neboť Islámský stát se teď obrací i proti Turecku…

Nyní, po zásahu Ruska do syrské situace, po tlaku EU na zastavení přílivu uprchlíků a koneckonců i díky krokům ukazujícím na sbližování postojů USA a Ruska (viz včerejší společné memorandum o de facto koordinaci vojenských akcí), Turecko již připouští, že prezident Asad může přechodně zůstat v čele Sýrie. Turecko nikdy – po rozbití Muslimského bratrstva – neuvedlo, kdo jiný by to mohl být.

Výše uvedené faktory a také teroristické útoky přímo na turecké půdě a také tlak kurdského obyvatelstva v Turecku, Sýrii i Iráku přiměly Turecko změnit názor.

Turecko v posledních letech zjevně přecenilo své síly, kdy chtělo hrát roli neoosmanského hegemona v prostoru Středního východu, stejně jako tuto roli hrálo před sto padesáti, či ještě spíše před dvěma sty lety. Nyní se, jak se zdá, vrací do reálného světa… Chtělo víc, než může.