Níže uvedená deklarace, vyjadřující touhu moravského národa po autonomii v rámci České republiky, je průběžně podepisována (http://www.moravskynarod.cz/):
Deklarace moravského národa
Historie je dědictvím, kterého se žádný způsob vlády a správy věcí veřejných nemůže zřeknout. Dějiny končí i začínají vždy dnes, byly právě takové, jaké byly, a mají tu výhodu, že je nelze už nijak a ničím změnit. Oproti tomu výklady a pojetí dějin podléhají ideovému prostředí doby.
Morava v roce 1918 nevstoupila do samostatné Republiky československé jako součást českého státu, ani jako součást zemí Koruny české. Podle rakouské ústavy z roku 1867, v době před zánikem habsburské monarchie v roce 1918, byly Království české a Markrabství moravské dvě, na sobě zcela nezávislé, korunní země, obě podřízené přímo Vídni.
Od vzniku Československa v roce 1918 byly uskutečňovány kroky s cílem svrchovanost Moravy co nejvíce omezovat a moravské povědomí likvidovat. Zrušení zemské samosprávy Moravy zavedením krajské správy v roce 1949, neobnovení zemského uspořádání státu v roce 1991 a opětovné obnovení krajského uspořádání v roce 2000, nerespektující její hranice, jsou nejzávažnější příčiny stavu, ve kterém se po staletí samosprávná Morava v současnosti, jako bezejmenná součást České republiky, nachází.
Zkušenosti se stále se stupňující protimoravskou politikou oficiálních institucí v České republice vedou současnou generaci Moravanů k poznání, že není jiné cesty k obnovení samosprávy Moravské země, než se dát cestou prosazení práva moravského národa na sebeurčení.
My národ moravský,
v roce 25. výročí konání sčítání lidu, ve kterém se mohli občané České republiky poprvé oficiálně přihlásit k moravské národnosti,
v roce 50 výročí přijetí Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech Valným shromážděním OSN, ve kterém je všem národům zajišťováno právo na sebeurčení
* všechny národy mají právo na sebeurčení, na základě tohoto práva svobodně určují svůj politický statut a svobodně uskutečňují svůj hospodářský, sociální a kulturní vývoj,
* všechny národy mohou pro své vlastní cíle svobodně disponovat svým přírodním bohatstvím a zdroji bez újmy na jakýchkoli závazcích, vyplývajících z mezinárodní spolupráce, založené na vzájemné výhodnosti a mezinárodním právu, v žádném případě nesmí být národ zbaven svých vlastních prostředků k životní existenci,
* státy, smluvní strany Paktu, včetně těch států, které jsou odpovědny za správu nesamosprávných a poručenských území, budou podporovat uskutečnění práva na sebeurčení a budou toto právo respektovat v souladu s ustanoveními Charty Organizace spojených národů,
při vědomí, že všechny zásadní státotvorné změny, které se udály za posledních 100 let na území Moravy, se uskutečnily na základě práva národů na sebeurčení
* v roce 1918 vznik Československa na základě práva československého národa na sebeurčení,
* v roce 1968 vznik československé federace na základě práva českého a slovenského národa na sebeurčení,
* v roce 1993 vznik Slovenské republiky na základě práva slovenského národa na sebeurčení a současný vznik České republiky,
s odkazem na Listinu základních práv a svobod, která je součástí i ústavního pořádku České republiky, ve které je deklarováno
* každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti,
* zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování,
* nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod,
při přesvědčení, že nadešla doba pro prosazení nezadatelného práva moravského národa na sebeurčení,
požadujeme:
1. Novelizaci zákona 273/2001 Sb. o právech příslušníků národnostních menšin, kterou budou definováni občané moravské národnosti, vedle občanů české národnosti, jako většinové národní společenství České republiky.
2. V návaznosti na přijetí požadované novelizace zákona 273/2001 Sb. přijetí takových legislativních úprav, které umožní následný vznik politicky autonomní Moravské země v rámci České republiky.
19. prosince 2016, Velehrad, Morava