Takže já si dovolím vám zde přednést dvě reakce. A ta první mluví o tom, co je ve stávajícím zákoně špatně, a druhá mluví o tom, co se dotyčný pisatel domnívá, že odpadne ochrana některých dodavatelů v rámci obchodních řetězců a, jak jsem již říkal, budou dále moci probíhat nekalé obchodníky praktiky. (V sále je obrovský hluk a velmi špatná slyšitelnost.)

Takže za prvé je zásadní navrhované znění § 3, pásma významné tržní síly, ve spojení s navrhovaným zněním § 3a, to znamená výpočet ročního obratu.

Pokud novela projde, zcela nepochybně to zhorší postavení některých subjektů, u kterých se vychází z nesprávného předpokladu, že tyto subjekty mají vyjednávací sílu, v důsledku které si mohou vyjednat takové podmínky, ve kterých nekalé obchodní praktiky nebudou vůči nim uplatňovány. Toto však neplatí v nadnárodních podmínkách České republiky, kdy například ani velký potravinářský podnik není schopen se ubránit nekalým obchodním praktikám ve vztahu k obchodnímu řetězci. Pokud by totiž tyto, byť i velké podniky, disponovaly vyjednávací silou, o které předpokládá směrnice Evropského parlamentu a Rady EU č. 219/633 ze dne 17. dubna 2019, o nekalých obchodních praktikách mezi podniky v zemědělském a potravinářském řetězci, že její podniky určité velikosti disponují, samy by si i bez existence zákona, který by je ochraňoval, takovéto podmínky určitě dávno vyjednaly.

Směrnice představuje pouze minimální stupeň harmonizace, neboť jde o konsenzus členských států Evropské unie, na jedné straně těch, které v národních podmínkách žádné nekalé obchodní praktiky neregistrují a žádnou registraci nepotřebují, a na druhé straně těch, které pociťují enormní dopad nekalých obchodních praktik zejména u výrobců potravin. Jsou to země, jako je Česká republika, Slovensko, Polsko, Chorvatsko, Slovinsko, Rumunsko a další.

Národní právní úprava by tedy měla být taková, aby se vztahovala na všechny podniky, kde k nekalým obchodním praktikám dochází. Může být tedy přísnější a vztahovat se na subjekty bez ohledu na dosažení obratu, to je, že i velké však nejsou schopny obchodních vztahů bez nekalých obchodních praktik dosáhnout. Preferuje se totiž zákonná úprava, která bude dopadat na všechny subjekty bez ohledu na jejich velikost, to je na všechny subjekty působící v potravinářském sektoru.

Z těchto popsaných důvodů také hrozí, že pokud se bude navrhovaná úprava vztahovat jen na vztahy mezi velkými odběrateli a malými a středními dodavateli, výsledkem bude, že velký odběratel bude chtít spolupracovat výlučně s velkými dodavateli, čímž se samozřejmě vyhne regulaci. Tím může dojít k destrukci malých a středních dodavatelů potravin, se kterými by vzhledem k regulaci výhradně na základě obratu maloobchod mohl přestat spolupracovat. Právní úprava by tak měla opačný efekt, jejímž cílem je ochrana středních, malých prvovýrobců a zpracovatelů potravin. Jistě všichni víte, že jsme se zde snažili vytvořit podmínky pro to, aby se do velkých supermarketů dostaly regionální potraviny, regionální výrobky a tímto, jak jsem to zde již popsal, bychom tomu určitě nepomohli a domnívám se, že by mohlo dojít k tomu, že tyto regionální potraviny se z naší sítě vůbec nedostanou, nebo tam budou ve velice omezené míře a určitě ne za tržní podmínky. (Hluk v sále neutichá!)

Pokud není naplněn předpoklad, že podniky mají z důvodu svého obratu dostatečnou vyjednávací sílu, nemohou být ani převzaty do § 3 návrhu zákona, to jsou obraty, na základě kterých bude jednoznačně určeno, kteří odběratelé mají významnou tržní sílu. Při takovém nastavení zákazu nekalých obchodních praktik se u významné část podniků, které dnes dosavadním zákonem č. 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských výrobků, mohly být postiženy, stalo, že se tak do stávajícího návrhu vlastně dostalo to, že postiženy nebudou. Jde samozřejmě o nadnárodní obchodní řetězce, které ty zmíněné obchodní praktiky téměř výhradně používají.

Taková druhá věc je, že návrh zákona v podobě, v jaké je předkládán, také znamená, že některé subjekty se dostanou do pozice s významnou tržní silou, a to opět z důvodu dosažení určité výše obratu, který se bude vypočítávat bez ohledu na to, zda je tento generován jen z potravinářského, zemědělského či jiného sektoru.

Ani toto zcela jistě není účelem směrnice, aby se do pozice odběratele s významnou tržní silou dostávaly subjekty, které jsou součástí velkých koncernů, jejichž individuální obrat je malý a generovaný z potravinářské produkce, ale výrazně naroste započítáním obratu propojených podniků, jejichž obrat je generován na zcela nesouvisejících trzích a naprosto nesourodých činnostech. Ti, kteří se o to zajímají, tak vědí, že vlastně zemědělská činnost díky tomu, že to není činnost ve fabrice, se roztříštila na různá portfolia, takže zemědělské podniky si vystavěly bioplynové stanice, mají různé přidružené výroby, kde stabilizovaly vlastně sektor a v dobách, které nejsou pro zemědělství úplně dobré, tak v podstatě zemědělskou činnost kolikrát z těchto odvětví dotují a v podstatě zachovávají zemědělskou činnost jako takovou.

Takový odběratel se automaticky dostane do pozice odběratele se významnou tržní silou s nejvyšším pásmem obratu takového odběratele a bude muset neprodleně vůči dodavateli striktně dodržovat zákon o významné tržní síle. Přitom dodávky zemědělských produktů k další výrobě mají zcela odlišné obchodní zvyklosti než dodávky potravin pro konečného spotřebitele. V našich podmínkách se nekalé obchodní praktiky při dodávkách zemědělských produktů k další výrobě prakticky nevyskytují. Podle oné definice jsou zemědělskými produkty také produkty, které nejsou uvedeny v příloze, i smlouvy o EU, ale jsou zpracované pro použití jako potraviny s využitím látek, výrobků nebo zboží uvedené v této příloze.

Třetí taková věc je, jak se s tím vypořádali na Slovensku. A tam vlastně přijali transpozici směrnice o nekalých obchodních praktikách a vypořádali se tak, že vydali zákon číslo 91/2019 Sb., o nepřiměřených obchodních praktikách v obchodu s potravinami. V tomto zákoně vůbec neřeší, jaká pásma, výpočty obratu pro porovnání obratu dodavatele, odběratele, a dokonce ani nezapracovali do tohoto zákona kromě potravinářských výrobků zemědělské produkty, jak stanoví směrnice. Tento zákon tak na Slovensku chrání všechny dodavatele potravin při dodávkách do obchodních řetězců.

Já nedokážu posoudit, jestli Slovenská republika je v rozporu s evropskou směrnicí, ale vzhledem k tomu, že ten zákon tam přijat byl a nějakým způsobem funguje, tak se domnívám, že to asi je jedna možná forma cesty.

Co se týče zakázaných nekalých praktik, v zákoně jich mají vyjmenovaných několikanásobně více než to máme my v České republice. A též více praktik vyjmenovaných ve směrnici o nekalých obchodních praktikách, což je v praxi vhodnější, neboť vždy je lepší mít konkrétní praktiky, aby nemuselo být složitě dokazováno, zda nějaká praktika spadá pod obecnou klauzuli, která může být sjednávání nebo uplatňování smluvních podmínek, které vytvářejí výraznou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran v neprospěch dodavatele.

Zákon je také v některých pasážích přísnější než samotná směrnice. Například explicitně stanoví, že platnost ceny je 20 dní od doručení faktury, nejpozději 30 dní od dodávky. Stanoví také, že požadování garantované ceny lze maximálně do 60 dní. A takových věcí je v té směrnici, kterou přijali na Slovensku, samozřejmě více.

Poslední připomínka v rámci toho prvního dopisu je, že z novely také vypadly některé zakázané praktiky, jejichž zákaz se v praxi ukázal jako vhodný a který zafungoval. A je samozřejmě v těch dodavatelsko-odběratelských vztazích využíván, a to je například maximální doba garance ceny a to v novele zákona o významné tržní síle už vůbec se neobjevuje. A v té stávající je garance té ceny maximálně tři měsíce.

Takže to je první záležitost, se kterou jsem vás chtěl seznámit. A teď už kratší reakce, proč si myslíme, že ochrana některých dodavatelů potravin do obchodních řetězců proti obchodním praktikám zcela odpadne. Takže v důsledku transpozice směrnice číslo 2019/663 o nekalých obchodních praktikách v zemědělském a potravinářském řetězci někteří dodavatelé ztratili zcela ochranu proti nekalým obchodním praktikám. A to na rozdíl od dosavadního zákona 395/2009 Sb., o významné tržní síle při prodeji zemědělských a potravinářských produktů. Jedná se zejména o dodavatele potravinářských výrobků do obchodních řetězců. Za druhé, stávající zákon o významné tržní síle poskytoval ochranu všem dodavatelům. Nyní vládní návrh změny zákona o významné tržní síle již s ochranou velkých dodavatelů nepočítá. A to v důsledku zastropování ochrany dodavatelů na ročním obratu 350 milionů eur. Obrat se přitom vypočítává za celou skupinu propojených osob, a to bez ohledu na to, zda to bylo dosaženo prodejem potravin, či jiných naprosto odlišných výrobků. To jsem se zde snažil už okomentovat. A myslím si, že je to skutečně nespravedlivé vůči těm, kteří to portfolio své zemědělské a potravinářské výroby rozšířili. Ochranu tak vlastně ztratí dodavatelé, kteří dosáhli obratu 350 milionů eur, což je při nejnižším kursu 8 625 750 000 korun. Rovněž ve směrnici je ochrana dodavatelů zastropována, ale směrnice pracuje při zákazu nekalých obchodních praktik s konceptem vyjednávací síly. To je síly v určitém konkrétním vztahu kupujícího a dodavatele. A také s tím, že tyto zakázané obchodní praktiky mohou být jednostranně vnuceny jedním obchodním partnerem druhému. Mohou prosazovat neodůvodnitelný, nepřiměřený přenos hospodářského rizika z jednoho obchodního partnera na druhého a nebo mohou vytvářet výraznou nerovnováhu mezi právy a povinnostmi obchodního partnera tak, jak je to nyní nastaveno.

Podle směrnice jsou odběratelé s významnou tržní silou vůči svým dodavatelům rozděleni do několika pásem. Počínaje odběrateli s obratem přesahujícím dva miliony eur a konče 350 miliony eur. Směrnice vychází z toho, že nekalé obchodní praktiky jsou uplatňovány ze strany většího subjektu vůči menšímu. Směrnice se vztahuje na nekalé obchodní praktiky, k nimž dochází v souvislosti s prodejem zemědělských produktů a potravinářských výrobků a jsou směrnicí zakázány. Směrnice však také počítá s tím, že některé praktiky, ačkoli jsou v rozporu s poctivým obchodním jednáním, nejsou zakázané, avšak pouze za podmínky oboustranné dohody smluvních stran.

Problém je ale také v tom, že novela zákona o významné tržní síle dále pracuje s konceptem významné tržní síly na rozdíl od směrnice, která pracuje s konceptem takzvané vyjednávací síly. Směrnice vychází z toho, že větší subjekty mají větší vyjednávací sílu a nepotřebují ochranu, subjekty s určitou velikostí, které nejsou zranitelné. Proto směrnice stanoví kategorie subjektů, a to na základě obratu. Do novely zákona o významné tržní síle bylo převzato ze směrnice téměř vše, jen s tím rozdílem, že návrh novely zákona o významné tržní síle dále pracuje s termínem významná tržní síla. Toto, významná tržní síla, byla pevně spojena s určitým obratem odběratele vůči určitému obratu dodavatele. Odběratel přesahující 350 milionů eur se ale nemusí obávat, že by byl postižen za nekalé obchodní praktiky vůči svým dodavatelům s obratem vyšším než 300 milionů eur, protože se předpokládá, že odběratel s obratem větším než 350 milionů eur je schopen se ubránit díky své vyjednávací síle proti nekalým obchodním praktikám.

Toto bohužel neodpovídá realitě v České republice. Dodavatelé, kteří jsou součástí zemědělského a potravinového řetězce nejsou schopni se ubránit nekalým obchodním praktikám. A to z jednoho prostého důvodu, že obchodní řetězce jsou na ně v hlavním distribučním kanálem, kterým nejsou schopni nahradit. (?)

Vyjednávací síla je tedy přes dosažený obrat jednoznačně na straně odběratele. V podmínkách České republiky tedy bohužel ve vztahu k obchodním řetězcům ochrana přestane existovat a novela zákona o významné tržní síle tak umožní uplatňovat nekalé obchodní praktiky ze strany obchodních řetězců vůči dodavatelům, jejichž roční obrat přesáhne zmiňovaných 350 milionů euro.

Na rozdíl od slovenského zákona zákon o neprimeraných podmienkach v obchode s potravinami, podle kterého se dostane ochrana proti nekalým obchodním praktikám všem subjektům, paradoxně tedy stejný subjekt dodávající zemědělské produkty nebo potravinářské výrobky do obchodního řetězce v ČR chráněn nebude a na Slovensku ano. Pokud by se mělo stát to, že tento zákon bude na sílu protlačen a nebude vůle přijmout pozměňovací návrhy tak, abychom skutečně byli schopni ochránit všechny v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů v rámci obchodu s potravinami a zemědělskými výrobky, domnívám se, že je zapotřebí otevřít zákon o cenách, abychom skutečně se nedostali do situace, kdy zlikvidujeme určité články v té vertikále výrobců potravin, protože není možné, aby se v rámci výrobního cyklu, respektive potom prodeje dostávaly některé subjekty do podnákladových, respektive podnákupních cen.

A takováto situace bohužel v České republice panuje, takže se domnívám, že je zapotřebí skutečně to tržní prostředí tady narovnat tak, abychom si v podstatě nezničili to, co jsme tady dlouhou dobu budovali. A vzhledem k tomu, že potravinová bezpečnost a soběstačnost je téma, které rezonuje nejen v České republice, ale v rámci celé Evropské unie, tak bych chtěl požádat o to, abychom skutečně k tomuto zákonu přistoupili zodpovědně a abychom se nenechali unést myšlenkou, že v podstatě na to doplatí jenom podniky z holdingu, ale věřte mi, že na to samozřejmě doplatí podniky, které dodávají napřímo do těch obchodních řetězců, a skutečně to nejsou jenom velké podniky.

Takže omlouvám se, že jsem vás zdržel. Děkuji paní předsedkyni, že mi vždy se snažila vytvořit důstojné podmínky a děkuji vám za pozornost.