Nejčastěji opakovanou tezí politiků bránících legislativní změně přitom je, že vše je vlastně dnes v pořádku, což jsme tu slyšeli. Že tu máme nezávislé soudy, které jsou od toho, aby rozhodly, co je a co není nepřirozená (nepřiměřená?) obrana. Ano, máme tu soudy a také tu máme justiční omyly, poškozené občany, kteří si nespravedlivě odpykávají trest za to, že bránili sebe a svou rodinu ve svém obydlí před např. zfetovaným násilníkem, který si přišel zaloupit, aby měl např. na svou drogu, nebo pouze dvě stě korun na láhev alkoholu. A takovému člověku je vše jedno.
Vážení kolegové, dnes máme možnost dát do pořádku českou legislativu a nastavit ji konečně ve prospěch bránícího se napadeného, a nikoliv jako dosud ve prospěch útočícího agresora nebo gaunera.
Přesto, že se vláda snaží zmírnit napětí ve vyloučených lokalitách, daří se to velmi pomalu. Víme všichni dobře, že je to běh na velmi dlouhou trať. Já z tohoto místa netvrdím, že se vše vyřeší, když každému občanovi v České republice dáme do ruky zbraň nebo pistoli, že tu pak bude bezpečno. Takovýto zkratkovitý pohled se snaží navodit politici bránící změně současného legislativního rámce. Říkám pouze, že normální slušný občan má na zbraň pro svou sebeobranu právo - nebo pouze pro svou sebeobranu. A platí to nejen pro seniory a ženy, které bývají násilníkům vydány na milost a nemilost.
K tomu, co tady zaznělo, bych jen řekl. Já se vůbec nedomnívám, že pokud by došlo k této zákonné úpravě, došlo by i ke změně počtu zbraní mezi obyvateli. Já si myslím, že přístup těch, kteří si ji již pořídili, zůstane stejný jako přístup těch, kteří si ji dosud nepořídili. Navrhovaná novela řeší obecné použití termínu nutné obrany, nejen nutné použití zbraně. Čili tady jde o termín nutné obrany. Nemusí jít nutně o použití zbraně. Je třeba navodit podle mého názoru takový stav, kdy pocit opory v zákoně bude mít právě bránící se napadený a nikoliv útočník.
