Rád bych nyní vyjádřil ke zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu, zejména ke kontrolnímu závěru, kde jsou některá skandální odhalení. Na pomoc si vezmu stanovisko jak NKÚ, tak energetického regulačního úřadu. Kontrolní zpráva poukazuje na několik zásadních skutečností, které přispěly k tomu, že Česká republika zaplatí za podporu obnovitelných zdrojů 1 bilion korun, tedy tisíc miliard. Bylo to způsobeno velmi nehospodárným a neefektivním systémem podpory ze strany České republiky, který vedl, a tak jak je nastaven, stále povede , plýtvání finančních prostředků, vybraných od konečných spotřebitelů.
Zákonnými garanty nastavení tohoto systému, a tedy plná odpovědnost za výsledek, padá na ministerstvo průmyslu a obchodu a na minulé vedení Energetického regulačního úřadu. Závěry NKÚ jasně popisují, co se vlastně v oblasti podporovaných zdrojů podepsalo na dnešním stavu. Je to velmi špatná legislativa úpravy systému podpory obnovitelných zdrojů v ČR. Dovolím si tady vsuvku. My tu velmi špatnou legislativu tady chceme udržovat tím, že budeme spěchat s přijetím tohoto zákona.
Chybějící zákonné mechanismy k pružnému omezení podpory v případě nadměrného nekontrolovatelného růstu výroby z obnovitelných zdrojů energie, což už se také u nás dělo, katastrofální nesoučinnost subjektů, podílejících se na systému podpory a plošný systém zavedení podpory bez ohledu na náklady, spojené s podporou a vhodnost využití daného zdroje v podmínkách České republiky.
Příčinou nehospodárnosti při vyplácení finančních prostředků na podporu obnovitelných zdrojů energie, je podle NKÚ velmi špatně zpracovaná legislativa, která již při svém vzniku i následných novelizacích velmi nezodpovědně a lehkovážně nedefinovala možná rizika a dopady do vícenákladů spojených s tímto systémem podpory. Změny navržených ustanovení v zákoně k podpoře obnovitelných zdrojů byly upravovány výhradě ve prospěch výrobců na místo zakomponování nástrojů k možnosti pružné regulace výroby obnovitelných zdrojů, resp. rostoucích nákladů s výrobou spojených. Stejně tak vyhlášky, zejména pak vyhláška číslo 475/2005 Sb., svým velmi extenzivním výkladem zákona, který překračoval zákonné zmocnění, umožňovaly stanovení provozní podpory na výrazně vyšší cenové hladině, než samotný zákon předpokládal. Toto podezření potvrdil i nezávislý audit společnosti BDO ke stanovení výkupních cen pro fotovoltaické elektrárny. Přijímané změny spíše než strategické koncepce a akční plány ovlivňovaly zájmová sdružení a lobby politických představitelů. Obáváme se, že tato situace pokračuje i v současnosti a účastní se jí ti samí lidé, s jejichž následky rozhodování se vypořádáváme doposud.
Zpráva NKÚ také poukazuje na nekoncepčnost podpory, kdy akční plány či strategie nereflektují vývoj legislativy a naopak. Na jedné straně Česká republika hovoří o nárůstu výroby z určitého druhu OZE, na straně druhé pak konstatuje, že bez ekonomické podpory není rozvoj možný, přičemž legislativa podporu omezuje, či zastavuje. Neméně podstatným viníkem je také fatální selhání při koordinaci a spolupráci jednotlivých orgánů veřejné správy. Typickým příkladem budiž naprosto nepochopitelné vyplácení dotací formou záruk na projekty fotovoltaických elektráren v roce 2009-2010, kdy již bylo známo, že dojde k významné překompenzaci podpory pro tato zařízení pouze z titulu poskytnuté nadměrné provozní podpory. Ministerstvo průmyslu a obchodu, které bylo mnohokrát jasně a včas upozorňováno na možnost solárního boomu a které jako první mělo přijmout veškerá opatření k zamezení nebo alespoň korekci tohoto systémového selhání, se chovalo přesně naopak a solární boom podporovalo, když v letech 2009 - 2010 navíc poskytovalo další neprovozní podporu pro 299 fotovoltaických elektráren v celkovém objemu přes 4,5 miliardy korun, jak uvádí zpráva NKÚ. Jenom díky tomuto naprosto nezodpovědnému přístupu bylo postaveno 299 fotovoltaických elektráren, jejichž provozní podpora, kterou dnes platí koneční zákazníci, nás během dvaceti let bude stát odhadem dalších 30 miliard korun. Nezohlednění souběhu investičních a provozních podpor jednoznačně významnou měrou přispělo k velmi značnému plýtvání veřejnými finančními prostředky a umožňuje tak dosahování neoprávněných zisků výrobců. To uvádí zpráva NKÚ.
Chtěl bych zde ocenit činnost úřadu pod novým vedením za to, že iniciovalo zastavení finanční provozní podpory pro nové obnovitelné zdroje z důvodů jejich neudržitelného financování. Zasadilo se o maximální limit na podpory podporovaných zdrojů energie hrazených konečnými spotřebiteli. Stanovilo výši podpory plně v souladu se zmocněním a dikcí zákona. Zavedlo krácení výše provozní podpory na základě obdržené nevratné investiční dotace. Nechalo vypracoval audit ke stanovení výkupních cen, jehož závěry předalo příslušným orgánům a seznámilo s nimi širokou veřejnost.
Do probíhající novely navrhlo opatření vedoucí k omezení dopadů nepřiměřené podpory a návratnosti ke zvýšení schopnosti kontroly oprávněné podpory, přičemž jeden z návrhů byl v průběhu projednávání zákona vyjmut a druhý čelí pozměňovacím návrhům, díky kterým se může stát naprosto nepoužitelný a zbytečný. I přes všechny výše uvedené snahy ERÚ zůstává faktem, že dosavadní schéma podpory budou extrémně zatěžovat ekonomiku státu ještě po mnoho let, přičemž v rámci legislativním změn zatím nedošlo ke sjednání nápravy, přestože ERÚ svými návrhy o to soustavně usiluje. Prodloužení platnosti nesprávně nastaveného systému podpory vycházející z toho, že nejsou podporovány nejefektivnější zdroje a nejsou zohledněny veškeré faktory, povede ve svém důsledku k dalšímu zhoršení daného stavu.
V kontextu návrhu novelizace energetického zákona a zákona o podporovaných zdrojích energie lze uvést, že situace se bude dále zhoršovat, neboť dalším zásahem nedochází ke stabilizaci prostředí a vytvoří rovnovážného stavu na energetickém trhu, ale spíše naopak. Navozuje se další období obtížně předvídatelného vývoje.
Chtěl bych ještě reagovat na to, co tady zaznělo včera jako výhrady vůči nekonání ERÚ. Já mám tady kopii dopisu ze dne 29. května 2013, kterou zaslal Energetické regulační úřad tehdejšímu předsedovi hospodářského výboru Poslanecké sněmovny panu ing. Milanu Urbanovi, kde upozorňuje na problémy aktuálního stavu. Dal podnět k prošetření, zda nedošlo ke spáchání trestného činu, o čemž informoval jak vládu České republiky, tak i hospodářský výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Události roku 2013 jsou známé, co se odehrálo potom v létě, to víme. Ale tato informace, která odešla z ERÚ jistě v hospodářském výboru je stále k dispozici.
(kráceno)
