Česká republika bohužel stále patří mezi členské státy, kde na silnicích umírá nejvíce obyvatel. Smutným dokladem této skutečnosti může být například nedávný prodloužený velikonoční víkend, při kterém na českých silnicích zahynulo 11 lidí. Bylo to dvakrát více než loni a jde o nejvyšší počet mrtvých od roku 2011, kdy při nehodách zahynulo 13 lidí.
Jak se bránit smrtelným nehodám? Jak zlepšit situaci na silnicích? Tou první podmínkou je, aby české silnice byly v dobrém stavu a aby se zvýšil počet dálnic a rychlostních komunikací. V Královéhradeckém kraji průběžně pečujeme o silnice druhé a třetí třídy, aby byly co nejbezpečnější. Letos chceme dát do oprav nejzničenějších silnic druhé a třetí třídy dosud nejvyšší částku, asi 730 milionů korun. Drtivou většinu nákladů na letošní opravy kraji pokryjí dotace od státu a Evropské unie.
Bolavým místem hradeckého regionu je stále nedokončená dálnice D11, jejíž stavba je v kompetenci státu – stejně tak jako modernizace silnic první třídy. Náš kraj patří mezi ty, v nichž je počet dálničních kilometrů takřka zanedbatelný. Právě dálnice však patří mezi komunikace, které značně zvyšují bezpečnost motoristů. Naší prioritou tak stále je dotažení dálnice do Hradce Králové, kterého se snad již konečně dočkáme, a dále pokračování stavby rychlostní komunikace směrem k polským hranicím.
Druhou podmínkou ke zlepšení situace na silnicích je pak obyčejná lidská slušnost a ohleduplnost. To jsou ale vlastnosti, na kterých musí zapracovat každý z nás. Snažit se, aby z každodenního cestování automobilem nestával horor či thriller. Dbát na předpisy, zbytečně neriskovat a nespěchat. Hazardérství se nevyplácí a statistiky bohužel hovoří jasně.
Věřím, že politika EU bude nadále prohlubovat povědomí o zásadách bezpečnosti na silnicích. Doufám také, že pomůže nastavit takové standardy, které postupně počet úmrtí při dopravních nehodách sníží co nejvíce. V České republice by pak měl zejména stát dbát na to, aby se rozšířil počet dálnic a rychlostních komunikací, aby byly v dobrém stavu silnice první třídy a aby měly jednotlivé kraje dostatek financí na opravy silnic druhých a třetích tříd, které jsou v jejich vlastnictví.