Letos si připomínáme 76. výročí vzniku Protektorátu Čechy a Morava a zároveň 70. výročí konce druhé světové války. Bylo to období, kdy se tříbily charaktery všech lidí. Na jednu stranu zde bylo plno odvahy, morálního odhodlání, druhou stranu ovládla naopak zbabělost či kolaborace. Jsem přesvědčený o tom, že lidí statečných, kteří se neváhali obětovat, bylo v naší společnosti daleko více. A jsem jim za to vděčný.

Češi tehdy bojovali v řadách spojenců na západní a východní frontě i doma v odboji. Nikdo z nich se neptal, jaký osobní prospěch mu to přinese, nikdo z nich nerezignoval, všichni se obětovali za ideál svobody, osvobození a lepšího života pro další generace.

V dnešní době nikdo z nás nemusí řešit tak složité a mezní situace jako oni. Nerozhoduje se dennodenně mezi životem a smrtí, nemusí dávat všanc vše, riskovat životy svých blízkých. O to víc si myslím, že bychom měli být schopni přinést občas alespoň malou oběť. Přistupovat odpovědně k tomu, co děláme, nehledat chyby jen na druhých.

Současná česká společnost je bohužel plná skepse. Řada lidí rezignovala na veřejný život, na možnost ovlivňovat společnost jako takovou. Obecným krédem se stalo „hledání viníka“, který může za to, že se vše nedaří tak, jak by mělo. Důležité ale je, aby každý začal sám u sebe a položil si otázku, co může pro své okolí udělat on sám.

Jedině tak se pohneme dál, vybudujeme silnou a odpovědnou společnost. Druhá světová válka přinesla mnoho hrůz a rozvrátila tehdejší Evropu. Stejně dramaticky dějiny ovlivnil i poválečný vývoj. Středoevropský prostor se s těmito následky vyrovnával prakticky až do revolučního roku 1989, kdy teprve znovu nastoupil na cestu demokracie.

Važme si tedy svobody a demokracie, které máme. Snažme se jejich hodnoty zdokonalovat a připomínat jejich význam nejen při výjimečných a slavnostních příležitostech, ale i v našem každodenním životě.