Paní senátorka přitom nejen v diskusi na plénu, ale především v médiích prosazuje své názory (což jí nelze upřít), přičemž však volí poměrně tvrdá slova na adresu senátorů z ČSSD, kteří s jejími stanovisky nesouhlasí.
Paní senátorka uvádí, že navrhuje tři „drobné" změny ve prospěch spotřebitele, neupřesňuje však, v čem spočívají. Jako zpravodaj tohoto zákona, který se s těmito drobnými změnami pečlivě seznámil, bych je rád popsal.
První „drobnou" změnou je požadavek, aby mezi náležitosti smlouvy o poskytování služby bylo doplněno ustanovení o „ujednání o rozsahu možných jednostranných změn i způsobu jejich oznámení účastníkovi, včetně oznámení možnosti odstoupení od smlouvy".
Jakkoli je tato úprava v zásadě již obsažena v novém občanském zákoníku, zřejmě převážilo heslo „opakování je matka moudrosti" a je doplňováno i do zákona o elektronických komunikacích, jako kdyby na tuto oblast nový občanský zákoník neplatil.
Byť je tedy možné tuto drobnou změnu považovat za duplicitu, v zásadě by bylo možné ji akceptovat.
Druhou „drobnou" změnou je návrh na změnu § 63 odst. 6.
Navrhuje jej uvést nově takto:
„(6) Podnikatel poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací nebo zajišťující připojení k veřejné komunikační síti je povinen nejméně 1 měsíc před nabytím účinnosti změny smlouvy uveřejnit informaci o této změně v každé své provozovně a způsobem umožňujícím dálkový přístup. Zároveň je podnikatel povinen informovat o této změně účastníka a Úřad. Pokud se jedná o změnu podstatných náležitostí smlouvy uvedených v odstavci 1 písm. c) až p), nebo změny jiných ustanovení, které nevedou ke zjevnému zlepšení postavení účastníka, je podnikatel povinen prokazatelně informovat účastníka rovněž o jeho právu ukončit smlouvu ke dni nabytí účinnosti této změny, a to bez sankce, jestliže nové podmínky nebude účastník akceptovat."
Všimněte si podtrženého textu. Jeho formulace znamená, že změna jakýchkoli ustanovení ve smlouvě ze strany operátora, která nebude pro spotřebitele znamenat zjevné zlepšení jeho postavení, bude automaticky znamenat možnost jeho právo ukončit smlouvu. Pokud tedy operátor změní smlouvu nějak neutrálně, například změní pouze název tarifního programu, jinak jej ponechá stejný, není to pro spotřebitele zjevné zlepšení a účastník smí ukončit smlouvu.
Jak tato změna spotřebiteli prospěje? Sama paní senátorka již u tohoto svého návrhu zpracovává pozměňovací návrhy, které by jí navrhovaný stav uvedly do normálního chápání, tedy že změna k horšímu má pro spotřebitele znamenat právo ukončit smlouvu.
Tuto úpravu však již zákon o elektronických komunikacích obsahuje. Dojde – li k jejímu zpřesnění pozměňovacím návrhem, který je paní senátorkou připravován, je to akceptovatelné, byť si můžeme položit otázku, zdali současná úprava natolik nefunguje, že je potřeba ji neprodleně změnit.
Třetí změnou je návrh na doplnění nového odstavce 12 do § 63 s tímto zněním:
V § 63 se doplňuje odstavec 12, který zní:
„(12) Je-li účastníkem požadováno přenesení telefonního čísla podle § 34, smluvní ujednání stanovující výpovědní dobu podle odstavce 1 písm. g), jakož i jiné ujednání o době trvání smlouvy, se nepoužijí; telefonní číslo musí být přeneseno ve lhůtě stanovené opatřením obecné povahy vydaného Úřadem, která počíná běžet dnem následujícím po dni, ve kterém účastník podal poskytovateli výpověď smlouvy."
Tato „drobná" změna paní senátorky znamená, že pokud si spotřebitel, který dobrovolně, vážně a ze svobodné vůle (není zde ze strany paní senátorky řešeno žádné drobné písmo, nečitelné obchodní podmínky a cokoli obdobného) uzavřel s operátorem smlouvu např. na 2 roky (a je úplně jedno, co ho k tomu vedlo) jednoho dne tento svůj závazek jednoduše rozmyslí, postačí jej operátorovi oznámit jako požadavek na přenos čísla k jinému poskytovateli a do 4 dní bude jeho číslo přeneseno k jinému operátorovi.
To v podstatě znamená, že není potřeba si lámat hlavu s nějakými smluvními závazky, které z víceletého závazku vyplývají (například u daného operátora opravdu setrvat například ony „nasmlouvané" dva roky) postačí pouze čerpat výhody z tohoto závazku plynoucí, dokud to je výhodné a pokud se někde posléze naskytnou ještě větší výhody, za 4 dny je již budu čerpat.
Zásada, že uzavřené smlouvy by měly být dodržovány, jde v tomto návrhu stranou. Pokud spotřebitel dostane výhodnější nabídku, smlouvu nemusí dodržet a odchází.
Za „drobnou" změnu bych tento návrh nepovažoval. Zastávám zásadu, že pokud si cokoli dobrovolně smluvím, dodržím to, i když bych po nějaké době zjistil, že existuje i výhodnější nabídka než ta, kterou jsem akceptoval.
Jako senátor za ČSSD mám tedy největší problém s tím, že navrhované drobné změny ve výsledku přinesou to, že bude ještě více běžnou praxí, navíc v tomto případě i uzákoněnou, že smlouvy se dodržovat nemusí.
Jak se bude postupovat dále? Až mně omrzí můj dodavatel plynu, během kolika dnů odejdu k jinému? Až zjistím, že můj dodavatel elektrické energie je dražší o několik haléřů, uzákoníme, že odcházím k jinému během jednoho týdne? Současná výpovědní lhůta je 3 měsíce…
A můžeme jít ještě dále: Až jakéhokoli zaměstnance omrzí jeho zaměstnání, bude příslušně změněn zákoník práce, aby mohl takový zaměstnanec během jednoho dne oznámit zaměstnavateli, že odchází, protože dostal jinde nabídku vyššího platu? Pracovní poměr zaměstnanec bude moci platně ukončit během jednoho dne?
Nejsem v žádném případě protispotřebitelský, nehájím v žádném případě žádné operátory, ale pouze zastávám názor, že dobrovolně a vážně uzavřené smlouvy je ve slušné společnosti pravidlem dodržovat.
