Ale ani po přečkání přechodného období a po postupném navyšování plateb nikdy naši zemědělci nedosáhli stejné úrovně podpory jako jejich západní kolegové, a to hlavně proto, že země jako Německo nebo Francie si svých zemědělců vždy hodně vážily a v rámci národních podpor jim všemožně přilepšovaly. To jsme si my nikdy dovolit nemohli, nebo jsme naše zemědělce jenom podporovat nechtěli.
Čeští zemědělci jsou za ta léta zvyklí na ledacos, a tak se postupem času přizpůsobili. Po největších transformačních šocích byli nuceni hospodařit na co největších rozlohách, což bylo mnohem efektivnější a dokázali využít úspor z rozsahu. Proto museli hospodařit na půdorysech bývalých JZD. Bez toho by zcela jistě naše zemědělství nemohlo přežít. Díky tomu se u nás zachovala alespoň z části živočišná výroba a díky tomu se také s postupem času našemu zemědělství začalo dařit podstatně lépe než v minulých dobách. Dokonce se začala navyšovat podpora z národních zdrojů, aby se propast mezi našimi a dalšími zemědělci v EU neprohlubovala. Od roku 2013 došlo k navýšení z 1 mld. Kč na 4 mld. Kč v roce 2021, na čemž měla největší podíl vláda Andreje Babiše. V roce 2022 měla být tato podpora dokonce 5 mld. Kč, ale tak nějak se očekává, že tato podpora padne za oběť škrtům z pera ministra financí Stanjury, zřejmě jako součást přístupu zvaného „antibabiš“.
Největší rána pro zemědělce však nepřijde v rámci rozpočtových škrtů, ale v rámci změněných podmínek a přenastavením tzv. redistributivní platby. Tímto krokem si Fialova vláda vzpomněla na zlaté časy ODS z 90. let a rozhodla se zasadit našemu zemědělství děsivou ránu. Redistributivní platba znamená, že dojde ke zvýhodnění malých farem do 150 ha. Větší podpora malých je správná je na něm obecná shoda. Toto přerozdělení od velkých a středních k malým mělo být 10 % a bylo všemi odsouhlaseno. Redistributivní platby byly součástí podmínek tzv. Strategického plánu, který se nastavoval více než rok a vše bylo důkladně prodiskutováno a odsouhlaseno. Nová vládní koalice se však rozhodla všechna předchozí vyjednávání doslova spláchnout do záchodu a direktivně určit podmínky nové. Redistributivní platba byla nastavena na 23 %, což je v rámci EU naprostý rekord. A jak to vzniklo? Marián Jurečka chtěl 15 %, ODS chtěl 30 %. Průměr je 22,5 % zaokrouhleno nahoru 23 %.
Polsko má tuto sazbu 11,6 %, kdy byla počítána každá desetinka, aby došlo k optimálně vyvážené sazbě. Německo má 12 %, Slovensko má 10,1 % a Rakousko 10 %. Našich 23 % je tedy naprostá šílenost. Co to přesně znamená? Znamená to, že na prvních 150 ha bude vynaloženo 23 % z celkové částky 22 mld. Kč, které dostane ČR na Společnou zemědělskou politiku. Jedná se tedy o 5 mld. Kč, které půjdou na 150 ha a na větší rozlohu nad 150 ha půjde o těch 5 mld. Kč méně. Na první pohled dojde nerovnému rozložení podpory pro zemědělce a systém bude nespravedlivý. Důsledky budou fatální a nejvíce to neublíží velkým farmám, jak by si vládní koalice v rámci politiky „antibabiš“ přála, ale středním farmám o velikosti 150-1000 ha.
Velcí a střední farmáři jsou nepostradatelným dodavatelem cenově dostupných potravin, což se o malých farmářích říci nedá. Takže těmto dodavatelům potravin bude chybět dost zásadní díl podpory. Co si myslíte, že s tím udělají? Zdraží. Budou si tento výpadek nuceni kompenzovat jinde, a to z kapes nás všech. Jíst musíme všichni.
Nabízí se argument, že přeci potraviny mohou dodávat i malí farmáři, když budou dostávat štědré dotace. Bylo by to krásné, ale tak tomu nebude. Problém je v tom, že dotace nejsou vázány na produkci. Výhodnější bude pěstovat trávu než obilí, protože s trávou bude méně práce a skvělý příjem bude zajištěn. Zemědělci se totiž umí přizpůsobit tomu co výhodnější, to se už naučili. Kdo se ještě bude muset naučit přizpůsobit budeme my a budeme si muset zvyknout na vysoké ceny, dovážené potraviny a závislosti na zemědělcích z Německa nebo Polska, tedy zemí, kde si zemědělců na rozdíl od nás váží.