Vážená paní předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, já bych se chtěl podívat na Programové prohlášení vlády z logiky, že by se mělo jednat o průnik volebních programů stran vládní koalice. Když se ovšem podívám na Programové prohlášení vlády v oblasti zemědělství, musím konstatovat, že se jedná téměř výhradně o pouhé překlopení programu koalice SPOLU.
Volební program stejně jako volební kampaň má za cíl bezesporu mobilizovat voliče i za cenu určité polarizace společnosti. Ale pokud takový potenciál v sobě obsahuje Programové prohlášení vlády, tak je to zásadní problém. V oblasti zemědělství programové prohlášení opravdu takový potenciál v sobě má, a to je provedení revize postoje České republiky vůči společné zemědělské politice.
Já, když jsem si udělal onu zmíněnou revizi těch jednotlivých programů, tak nikde jsem nenašel, že nová vláda, nová koalice se bude chystat provést revizi postoje České republiky vůči společné zemědělské politice. Změna strategického plánu (v?) této politice nebyla tedy ve volebním programu žádné strany současné vládní koalice. Vláda narychlo mění kompromis. Já chci říct, že o tomto kompromisu se velmi pečlivě vedla diskuse celý loňský rok. Proběhlo 11 kol vypořádání za účasti všech, všech nevládních organizací, akademické sféry, zástupců jak Evropského parlamentu, zástupců Poslanecké sněmovny, zástupců Senátu.
Průběžně tento strategický plán byl konzultován s Evropskou komisí. Pracovalo na tom 24 pracovních skupin. Přesto vláda mění tento plán prakticky od stolu a mávnutím ruky. Na změně tohoto strategického plánu během jedné noci je nejlépe vidět arogance a bezohlednost nové vlády. Já se chci podívat na to, jak tato vláda chce tuto změnu projednat opět, když minulá vláda na to potřebovala jeden celý rok. Jak jsem říkal, 11 kol vypořádání připomínek, 24 pracovních skupin. A po 15. lednu tohoto roku tento strategický plán má vláda odeslat do Bruselu ke konzultacím.
Na první pohled ty věcí zní, vládní sliby, líbivě, protože si lidé asi představí malé rodinné farmy s ekoprodukty, kterým se přidá na úkor těch velkých. Podpora malých rodinných farem je naprosto správná. Hnutí ANO mělo v programu větší platby na první hektary. Ale co chci zdůraznit? Že takovéto zkratovité rozhodnutí nesmí poškodit české zemědělství jako celek. Nesmíme si střílet do vlastní nohy. A tady chci říct, jaká bude realita po té změně v České republice. Vycházím z prakticky jasné struktury českého zemědělství.
Je to pouze 9 % zemědělských firem, které hospodaří na rozloze do 50 hektarů. Dále je to pouze 6 % zemědělských firem, které hospodaří do 100 hektarů. Takže celkem se jedná zhruba o 15 % zemědělských subjektů. Zbytek zemědělských subjektů, více než dvě třetiny zemědělských subjektů, hospodaří na výměře více než 500 hektarů a více. Je to naše jakési historické dědictví, kdy zemědělství bylo vždy založeno na velkých zemědělských podnicích. A to chci zdůraznit. To se netýká jenom období po roce 1945, ale když si vezmeme statistiku z roku 1896 za Rakouska-Uherska, tak zjistíme, že 28 % zemědělských subjektů hospodařilo na ploše vyšší než 2 000 hektarů, 28 % zemědělských subjektů v roce 1896 v českých zemích.
Já si myslím, že revizí této politiky se vláda chce pasovat do role jakéhosi zemědělského Jánošíka, který bude bohatým brát a chudým dávat. Chci zdůraznit také, že již nyní mají menší farmy vyšší dotace na hektar, než farmy větší. A to je i v rámci současného programovacího období. Ale vláda svým krokem ze včerejší noci prakticky vybočuje z konceptu celé Evropské unie. Prakticky stanovuje výši tzv. přerozdělovací platby, která se připočítává k základní sazbě na hektar ve výši 23 %. A tady jsme skutečně vybočili oproti všem státům z Evropské unie. Ve 24 státech Evropské unie je sazba této přerozdělovací platby stanovena na 10 %. Jenom Německo má 12 % a Litva má 20 %. A my si stanovujeme tuto platbu ve výši 23 %. Je tedy skutečně naší ambicí vzor Litvy? Vzor zemědělství Litvy, když stanovujeme tuto sazbu ještě mnohem vyšší, než stanovila Litva? Proč chceme podseknout naši konkurenceschopnost?
Vláda se zavazuje, že po roce přistoupí k případné revizi. Já bych chtěl zdůraznit, že rok v českém zemědělství a vůbec v zemědělství, které má biologický charakter výroby a produkce, je strašně krátká doba. Každý, kdo se v zemědělství pohybuje, ví, že má-li něco v zemědělství změnit, tak prostě potřebuje mít tyto podmínky jasně definované minimálně dva, spíše tři až čtyři roky dopředu i s ohledem na určitý generační interval hospodářských zvířat, zejména v chovu skotu, v chovu prasat. Já chci zdůraznit, že vláda tímto neuváženým krokem prohloubí rozdíly mezi zemědělci a bude hazardovat s cenami potravin a tím i s celou společností. Po neúměrném růstu cen energie, cen plynu se dočkáme i růstu cen potravin. Rozhodnutí vlády v této oblasti tomu bezesporu přispěje.
Další věc, ke kterému přispěje toto opatření, se týká ceny nájmů a ceny zemědělské půdy. Všichni víme, že v minulém období za uplynulých deset let narostla cena zemědělské půdy. Před deseti lety cena zemědělské půdy byla v průměru kolem 3 korun za metr čtvereční. Nyní se ta cena v průměru pohybuje kolem 25 korun. Dostáváme se i do kritiky, že zemědělská půda už se stává zájmem různých spekulantů, různých skupin se zahraniční účastí a zemědělci již na nákup zemědělské půdy stěží můžou dosáhnout. A to si myslím, že právě toto rozhodnutí o přerozdělovací platbě k tomu výrazně přispěje. Proč? Protože malým farmám do 150 hektarů prakticky, když to čistě spočítám nějakou matematikou, přibude navíc oproti ostatním jiným subjektům 3 800 korun. Dále tam je ještě další platba mladým zemědělcům, začínajícím zemědělcům do 40 let ve výši zhruba 140 euro za jeden hektar. Tady připomínám, že Německo má tuto sazbu taky stanovenou jenom na 70 eurech hektarech.
Přispěje to k tomu, že samozřejmě na úrovni malých farem, rodinných farem, dojde k přeplácení nájmů. Zvýší se tlak vlastníků půdy na tyto malé subjekty, protože to bylo příčinou i růstu ceny půdy, ceny nájmu v minulosti. Minule prakticky argument základních vlastníků byl - když berete takovéto dotace, tak my chceme po vás vyšší nájem. A ten nájem se zvýšil zhruba na 2 - 2,5 tisíce korun, v některých případech i 3 tisíce korun. V tuto chvíli ten tlak bude značně sílit a bude prakticky tlačit ceny pachtu až k 4 - 5 tisícům korun na jeden hektar. A to postihne samozřejmě malé rodinné farmy. Není žádným tajemství, že tyto mladé subjekty většinou uzavírají smlouvu s vlastníky s výpovědní lhůtou jeden rok. Ti velcí, jak vy jim stále říkáte, ti to mají relativně slušně ošetřené. Prakticky žádná firma neuzavře s vlastníkem smlouvu, pokud tam není výpovědní lhůta stanovena na pěti, šesti či sedmi letech výpovědní lhůty prostě s jednoduchým důvodem, protože zemědělství má biologický charakter výroby a zemědělec si prostě nemůže dovolit ze dne na den změnit radikálně své plány z hlediska produkce i z hlediska udržitelnosti. Takže já varuju před tím, že prakticky kdo bude postižen, budou rodinné farmy, které odevzdáváme do rukou vlastníků půdy a jejich diktátu. Takže když se vrátím k tomu příměru zemědělského Jánošíka, tak v konečném důsledku tohoto opatření bude Jánošík naruby, který bude brát chudým a dávat bohatým, oněm překupníkům se zemědělskou půdou.
Dále bych se chtěl u programového prohlášení zastavit u jakéhosi kontroverzního bodu, který byl i ve volebním programu koalice SPOLU, a to je určení minima příjmů ze zemědělské činnosti na 30 % pro získání investičních dotací. Jde tedy o dotace Podpůrného garančního rolnického a lesnického fondu a dotace z Programu rozvoje venkova. Tady abych nebyl jenom kritický, pochválím vládu, že změnila svoji nejprve takovou pozici a záměr Programu rozvoje venkova, kofinancování, národní kofinancování, nechat 35 % a podle tisku se včera rozhodla ponechat prakticky tu sazbu kofinancování ve výši 65 %, jinými slovy vrátila se k rozhodnutí minulé vlády Andreje Babiše, což pro rozvoj venkova hodnotím jako velmi kladné.
Co ale kladně nehodnotím, právě těch 35 %. Kdo jsou subjekty? I ty malé rodinné farmy bez problémů doposud plnily prakticky to procento 50 % příjmů ze zemědělské prvovýroby. Co by jinak rodinné farmy dělaly, když se zabývají zemědělskou prvovýrobou, takže ten problém plnění toho procenta nebyl pro ně problematický. 30 % je už velmi spekulativní. Chceme, aby za rodinnou farmu jsme definovali rodinné farmy, které vlastní solární elektrárny nebo bioplynky, a tudíž nemůžou plnit to kritérium 50 % ze zemědělské prvovýroby, tak je chceme stáhnout do investičních dotací? Tak tady bych aspoň apeloval v tomto směru na vládu, aby trvala na další podmínce vůči těmto subjektům. Dobře, chceme více subjektů, aby se zabývaly zemědělskou prvovýrobou, ale tak dejme podmínku 30 % při podání projektu, ale po realizaci projektu zvýšit v určitém období, dejme tomu třech - pěti let ten příjem ze zemědělské prvovýroby k 50 %. Pak toto opatření má svou logiku.
Dále bych se zastavil rád u stále diskutovaného boje s byrokracií. Boj s byrokracií je administrativní zátěží v zemědělství. Je už takovým evergreenem zejména ODS.
Za posledních 15 let byli zástupci dnešní koalice na Ministerstvu zemědělství více než devět let a zaštiťovali se prakticky tímhle evergreenem. Když vidíme třebas redukci, tu ambici redukce organizačních složek státu z třinácti na tři, tak jsme se jí nikdy nedočkali. Prakticky vždycky to skončilo na čísle stejném, se kterým se začínalo. Prakticky za celou tu dobu se zrušila jenom Zemědělská vodohospodářská správa.
Mám-li se vyjádřit k Ministerstvu zemědělství komplexně, nemůžu opomenout již tady zmíněnou problematiku Lesů České republiky. Minulá vláda Andreje Babiše na řešení kůrovcové kalamity vynaložila celkem 17 miliard korun. Jednak to bylo 13,5 miliardy korun tzv. přímé kompenzace vlastníkům za kůrovcovou kalamitu a další 3,5 miliardy korun byly vyšší prostředky na obnovu a pěstební činnosti v lese. V tuto chvíli prakticky na účtu Lesů České republiky je k dispozici 9 miliard korun, protože minulé vedení Lesy České republiky ekonomicky stabilizovalo, stabilizovalo tento státní podnik a myslím si, že v tuhle chvíli státní podnik Lesy České republiky je ekonomicky stabilizován.
Když se podívám jak do programového prohlášení vlády, tak do volebního programu koalice SPOLU, tak tam je ustanovení: budoucí zisky státních lesů nepůjdou do státního rozpočtu. Fajn. Tu možnost, aby tyto zisky ze státního podniku Lesy České republiky a ze všech státních podniků České republiky umožnila novela zákona o státním podniku, která byla přijata v roce 2012 a navrhla ji Nečasova vláda. Tak to jenom připomínám, abychom zjistili, kde je ten ten problém. A trochu mě zaráží slovo budoucí zisky, budoucí zisky státních lesů. Takže jestliže je dneska 9 miliard korun na účtu, můžeme se spolehnout na to, že vláda tyto prakticky finance nevyužije, třebas jako v minulosti byl určitý záměr je využít, třebas investice 2 miliardy korun na lesy v Rumunsku, která se samozřejmě neuskutečnila, nebo projekt výstavby nového sídla firmy ve výši 1,5 miliardy korun? Já si myslím, že v tuhletu chvíli je prioritou dále podpořit ten podnik z hlediska stabilizace a samozřejmě přispět k tomu, aby se české lesy v tuhle chvíli se dokázaly prakticky plně vyrovnat v následujícím čtyřletém období z kůrovcové kalamity.
Chci se také ještě zmínit o programovém prohlášení v oblasti vodního hospodářství. Prakticky musím konstatovat, že pro mě to prohlášení je neúplné. Zcela nedostatečně se věnuje boji s klimatickými extrémy. Zcela opomíjí řešení povodní a řešení sucha jako řešení nedostatečné. Chci zdůraznit, že vždycky v odborné veřejnosti je shoda na tom, že my nemůžeme prakticky bojovat s jedním extrémem a druhý extrém opomíjet. My vždycky preferujeme třeba boj se suchem, ale upozorňujeme boj třeba s povodněmi. A já si myslím, že naši předkové v tomto směru vždycky mluvili komplexně a mluvili o boji proti extrémním účinkům vod, protože jedním extrémním účinkem boje je povodeň a druhý extrém je sucho.
A já bych chtěl tady podotknout, my stále ten problém sucha a povodní podceňujeme. Když si vezmu studii FAO z hlediska disponibilních zdrojů vody, tak Česká republika v rámci zemí Evropské unie je za Maltou a Kyprem prakticky na třetím místě s nízkou disponibilitou vodních zdrojů. Je to jednoduché, protože na jedné straně jsme střechou Evropy, to znamená, že jsme plně odkázáni na srážky, prakticky žádná voda ze zahraničí k nám nepřitéká, v tomto výhodou mají určitě třeba Maďaři nebo další státy, a druhý nepříznivý vliv je to, že jsme vnitrozemským státem, takže z hlediska disponibility vodních zdrojů nemůžeme využít jaksi moře a desalinaci mořské vody, jako například využívají přímořské státy, třeba stát Izrael s tím vyřešil svůj zásadní problém.
V této oblasti bych očekával tedy rozhodně víc než jen podporu obnovy mokřadů v tůních a malých vodních nádržích. Očekával bych minimálně přihlášení se k programu protipovodňové prevence, který byl tuším od roku 2002 vždy podporován napříč politickým spektrem. Vždycky když se o tomto problému tady ve Sněmovně hlasovalo, tak prakticky si troufnu říct, že podpora financování tohoto programu měla absolutní prioritu, vždycky získávala bych řekl podporu poslanců napříč politickým spektrem, úplně přehledně onu ústavní většinu. A já tady bohužel v programovém prohlášení vlády podporu tohoto programu a podporu řešení povodňové problematiky nenalézám a chci říct, že povodně se suchem neodešly. Povodně tady jsou, byť jsou na místní úrovni, ale mnozí z nás to ve svých volebních regionech zažili v průběhu loňského roku, a spíš se z těch, bych řekl, krajských nebo celostátních úrovní přesunuly na ty místní úrovně v podobě bleskových povodních.
Takže na závěr mi dovolte vyjádřit nad programovým prohlášením zklamání a obavu, že české zemědělství, lesní a vodní hospodářství v následujícím období nečekají příliš dobré časy. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců hnutí ANO 2011.)
