Je to totiž jeden z faktorů přispívajících k bytové krizi – zejména ve velkých městech. Soud teď řekl jasně: Airbnb a podobné služby jsou podnikatelská činnost jako každá jiná, a když tak někdo podniká, tak by měl také zaplatit normální daně.

Není na tom nic nepochopitelného. Spíše mě zaráží, že tuto otázku musí řešit soud, a ne odpovědní politici. Vždyť kritiky ze strany veřejnosti přinesla média v předkoronavirových letech obrovské množství. A není se čemu divit. Jedná se o opravdu velký byznys, v němž se ročně točí miliardy korun. Podle odhadu statistického úřadu se jenom v Praze takto pronajímalo více než 11 tisíc (!) bytů, v nichž se za rok 2018 ubytovalo 1,16 milionu zahraničních turistů. Jen ve zmiňovaném hlavním městě je to byznys v objemu více než 3 miliardy korun.

To už není drobný přivýdělek, který může pomoci rodinnému rozpočtu, ale celé podnikatelské odvětví, jenž se na rozdíl od jiných služeb dosud zcela vyhýbalo placení daní (mimochodem v Praze by to znamenalo téměř půl miliardy korun na daních). Přitom negativních dopadů má zrovna tento způsob podnikání více než dost. Od výrazného zhoršení kvality života lidí žijících v místech s vysokou koncentrací těchto krátkodobých pronájmů, přes růst nájmů a vylidňování center měst, ze kterých se stává jeden velký hotel, až po masy turistů dalece přesahující kapacity měst. 

Bydlet vedle bytu, který se pronajímá turistům, je mnohdy za trest. Je potřeba proto nastavit jasná pravidla, co je pronajímání bytu a co už hoteliérství načerno. Turisté mají bydlet v takových ubytovacích zařízeních, která jsou k tomu určená a splňují všechny normy. 

Stejně tak dlouhodobý nedostatek kvalitního bydlení vyžaduje komplexní řešení. Jedním z takových opatření je zabránit dalším spekulacím s byty a skupováním bytů, které jsou pořizovány s úmyslem využití k tomuto „podnikání“. 

A neodpustím si na závěr jednu poznámku: Naše pravicové strany velmi rády řeší porušování lidských práv po celém světě. Jejich představitelé by klidně obletěli půlku planety, aby takové porušování našli a na země, které to podle nich dělají, uvalili drakonické sankce. Nebo tam poslali rovnou vojáky. Když ale přijde na pořad právo na důstojné a stabilní bydlení, najednou jako kdyby se stali slepí a hluší. Oni totiž raději řeší celý svět, než aby se podívali na problémy vlastního státu.