Zejména u migrace a brexitu je znát, že neplánuje odchylky od dosavadního předsedy Junckera. Například u migrace oznámila, že chce představit nový plán na řešení migrace, ovšem neřekla u tohoto tématu vůbec nic nového a pokračovala větami, které by mohly (a také pravděpodobně byly) okopírovány od končící Komise. Obávám se, že to bude velmi symbolické pro celých pět let.
Pravdou sice je, že otevřela několik zajímavých témat (např. boj s nerovnostmi, daňovými úniky), ale nebyla konkrétní, což spíše prezentuje nutnost se zalíbit (respektive získat hlasy europoslanců) než navrhovat řešení. Její projev byl pro mě zklamáním.
Nepovažuji ji za důvěryhodnou političku, a to i kvůli jejím skandálům na pozici německé ministryně obrany. Nebyla jsem tedy důvěřivá, když se mě tato představitelka německé pravice a evropských lidovců snažila na schůzi GUE/NGL přesvědčit, že po letech prosazování tvrdé politiky škrtů se bude Komise pod jejím vedením věnovat i sociálním otázkám. Obávám se navíc, že bude z pozice předsedkyně Evropské komise tlačit primárně na témata evropské jednotné armády a její spolupráce s NATO, což samozřejmě povede k větším výdajům na zbrojení, které pak budou chybět v sociální oblasti.
Sice začínám slýchat často komentáře, že zvolení Ursuly von der Leyen bude znamenat prohloubení evropské krize, a proto je její zvolení věcí vítanou, ale s tím nemohu souhlasit. Já bych na pozici předsedkyně Evropské komise radši viděla osobu, která má za sebou úspěšnou politickou kariéru a na pozici v EU se nedostala kvůli tomu, že se pod ní viklalo křeslo v německé vládě. Radši bych na této pozici viděla osobu, která reprezentuje naději na změnu evropské politiky a chápe závažnost situace EU.
Logika „čím hůře, tím lépe“ dopadne nejvíce právě na ty nejzranitelnější, a ti již trpěli dost a zasloužili by si, aby v čele Komise byl někdo, kdo na ně bude myslet a zároveň si jich i vážit.
Já mám stále jasno – Ursulu von der Leyenovou do funkce předsedkyně Evropské komise nepodpořím. Rozhodnutí Evropské rady odmítám, jelikož se nese v duchu „vše při starém“ a do značné míry ignoruje výsledek evropských voleb. Dost bylo vlád lidovců a sociálních demokratů, které vedly země EU z jedné krize do druhé.
