Nová Sobotkova vláda si vytkla jako hlavní prioritu čerpání peněz z evropských fondů a přípravu nového období 2014 – 2020. Výsledek  ročního snažení je tristní. Čerpání fondů se nějak dramaticky nezlepšilo a příprava nového období čerpání fondů se vleče šnečím tempem. Poslední kapkou je, že Evropská komise odmítla schválit tři operační programy „Podnikání a inovace“, „Rybářství“ a „Životní prostředí“. Další šanci budou mít nejdříve v červnu letošního roku. Takže je otázkou, kdy reálně budou hodnoceny výzvy na čerpání fondů? A kdy reálně opravdu někdo bude čerpat?  Prozatím je nutné tento časový horizont označit jako „nedohledno“. Můžeme si stěžovat, že úředníci Evropské komise se k České republice chovají jako protektoři, když jim nestačí, že Česká republika schválila služební zákon, ale pitvají se ve způsobech odměňování státních úředníků, jako kdyby existovala nějaká směrnice určující společná evropská pravidla. A když to evropským úředníkům nestačí, tak arbitrárně rozhodnou, že nám neschválí operační programy. A není to dávno, kdy se úředníci Evropské komise takto protektorsky arogantně chovali v případě schvalování zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

Bohužel jim to umožňujeme tím, že se ministři České vlády, včetně premiéra, chovají nedospěle, zbaběle. Nejproslulejší je ministryně pro místní rozvoj Šlechtová, která prohlásila na výboru v Poslanecké sněmovně, že „musíme být bruselštější než Brusel“, vyjadřujíc tak naprostou rezignaci na jakékoli sebevědomé vyjednávání s Bruselem. A když k tomu přičteme, že ministři české vlády podcenili přípravu operačních programů, jejich vysvětlování v Bruselu a vysvětlování, že plníme i předběžné podmínky čerpání fondů, jako je zmíněný zákon o státní službě, tak máme výsledek, že peníze z evropských fondů nám budou dále utíkat mezi prsty.