Zatímco od vládních představitelů neustále posloucháme, jak každého bude daňový balíček»bolet«, tisk si v uplynulém týdnu všímal odměn šéfů státních podniků. Ty se podařilo získat organizaci Hlídač státu a v mnoha případech roční platy ředitelů či předsedů s připočtením bohatých odměn dokonce převyšují platy ministrů. Například generální ředitel Správy železnic Jiří Svoboda si za loňský rok přišel na 4,2 milionu korun a dalších 2,8 milionu získal na odměnách. 4,5 milion si vydělal ředitel Budějovického Budvaru Petr Dvořák, špatně se neměl ani ředitel Státních hmotných rezerv Pavel Švagr vydělal 1,8 milionu korun a na odměnách dosáhl skoro na další půlmilion. O výdělku bývalého generálního ředitele České pošty Romana Knapa ve výši téměř čtyři a půl milionu, více než milionové odměně za práci a následně i únorovém odškodném 3,6 milionu, přičemž výsledkem práce je masivní propouštění a rušení poboček, jsem vás informovala již dříve. Shodně na 2,5 milionu si přišli také předsedové Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a Úřadu pro ochranu osobních údajů.
Chtějí tajit, jak jim kynou konta
Co je však ještě více zarážející než samotné milionové odměny je skutečnost, že stejně jako loni, i letos navzdory zákonu 106 o svobodném přístupu k informacím, odmítla velká skupina státních podniků, hlavně kolem Českých drah, výši platů zveřejnit. Vláda nakonec díky tlaků veřejnosti, opozice i odborů nakonec od příštího roku nesníží tarifní platy státních zaměstnanců o 5 %, tak jak předpokládal původní návrh ministerstva financí, nicméně už samotný fakt, že se při snaze šetřit jako obvykle cílí na ty, které by škrty zasáhly nejvíc, zatím co ředitelé krachujících státních podniků se odměňují miliony, je samozřejmě na pováženou. Stejně jako to, co tají státní podniky, které odmítají informace o platech poskytovat.
Do Stanjury se pouští i ti jeho
Mezi tím letošní schodek rozpočtu překonal původně odhadovaných 295 miliard již v první polovině roku a vláda tak podle všeho bude muset v nejbližší době novelizovat rozpočtový zákon. To ale není vše. Odhadovaný rozpočet na rok 24 měl původně činit 235 miliard. Po představení »konsolidačního balíčku«, který měl státní kase příští rok ušetřit 100 miliard, se hovoří minimálně o 270 miliardách. A tak s ministrem financí Stanjurou dochází trpělivost už i jeho politickým spojencům. Zatímco i ekonomicky nezkušený Petr Pavel, zřejmě na základě analýz svých poradců, vyzval Stanjuru k sestavení dalších, dlouhodobějších úsporných balíčků číslo dva a tři, čímž nepřímo Stanjurovi i celé Fialově vládě vyčetl absenci jakékohokoliv finančního výhledu ve směřování země, Stanjurovi koaliční partneři ze STAN šli v kritice Stanjury ještě dál. Starostům vadí, že jim Stanjura často prezentuje nepřesná čísla, v některých případech tají klíčové informace, nebo je mnohdy staví před hotovou věc bez předchozího dialogu.
»Je to zoufalý pohled. Kam se to žene, bylo jasné už před koncem roku. Pořád jsme ale slyšeli, že se nic neděje a není potřeba nic moc připravovat. A když už, tak hledat sedmdesát miliard. Ukazuje se, že ani navržená opatření nebudou stačit. Ta spirála je hrozivá. A když slyším o balíčku dvě, o balíčku tři, tak přestávám věřit, že to má Ministerstvo financí promyšlené a ví, co se děje,« nechal se například slyšet exposlanec školený v USA Jan Farský.
Kritikou Stanjury nešetří ale ani TOP09 či Piráti. „To je překvapivé, pokud Ministerstvo financí jen měsíc po uzavření dohody změnilo názor a předkládá veřejně návrh rozpočtu, který není nijak projednaný a odsouhlasený. Dané domluvy nereflektuje či jde dokonce v řadě věcí proti nim," kritizuje Stanjuru předseda Pirátů Bartoš. A kritizují jej také ekonomové. Lukáš Kovanda nazval počínání Ministerstva financí chaosem nad chaos a připomněl, že vládě se zcela zbortil plán příjmů z windfall tax, ze které místo plánovaných 33 miliard přiteče zřejmě do státní kasy hned desetkrát méně.
Další nedobrý týden za sebou má také moderátor veřejnoprávní televize, Jakub Železný. Ten sám sebe rád staví do role jakéhosi mediálního a hlavně morálního majáku, když nedávno na twitteru sám vyzval vyzval prezidenta Petra Pavla, aby zvážil, jak za dva měsíce uctí památku obětí invaze z roku 1968, když tehdy coby armádní činovník přísahal věrnost Sovětské armádě. I přes prakticky konstantní útoky na vše čínské a ruské však Železný v letech 2014 až 2019 uváděl Česko-ruský podnikatelský ples, který se konal pod záštitou Komory pro hospodářské styky se Společenstvím nezávislých států. Ostatně to není za poslední dobu první případ, kdy Železný, jedno z hlavních moderátorských es ČT, který i v rámci vysílání mnohdy rád prezentuje své „morálně čisté“ osobní postoje, musí vysvětlovat své chování mimo televizní obrazovku. Jsou to asi tři měsíce, kdy se na veřejnost dostala nahrávka ze zásahu městské policie, vůči které se Železný choval povýšeneckým a arogantním způsobem. Nyní se tedy navíc ukazuje, že kromě arogance je Železnému vlastní i pokrytectví, když se zřejmě na oko na televizní obrazovce štítí všeho s přívlastkem ruské, ovšem pouze do doby, pokud mu nejde o jeho vlastní obohacení. A takoví nám z veřejnoprávního média budou kázat o morálce…
Slovenská reklama na NATO
Nový vývoj má také situace na Slovensku, kde se NATO rozhodlo zvýšit podporu Ukrajiny u tamních obyvatel prostřednictvím marketingové kampaně, na kterou vypsalo výběrové řízení. Kampaň měla původně běžet od května do srpna, tedy v období před parlamentními volbami. Nakolik jde ze strany Severoatlantické aliance o vměšování do politiky cizího státu, či plýtvání prostředky na snahu o manipulaci obyvatelstva, nechám na posouzení každého z vás. Mně osobně tedy přijde platit v suverénní zemi kampaň na podporu země jiné samo o sobě velmi zvláštní a příliš nerozumím účelu této kampaně. Tu kritizovali na Slovensku také experti a politici v čele s Robertem Ficem. Generální tajemník Jens Stoltenberg však při návštěvě Slovenska kritiku odmítl se slovy »NATO organizuje v různých zemích různé informační kampaně. Je to zcela běžné.«
Podle posledních informací byla na Slovensku kampaň odložena na období po parlamentních volbách, o samotném účelu podobných kampaní, jejichž jediným cílem je hýbat veřejným míněním ve prospěch konkrétních politických kroků, by se ale podle mě mělo nadále mluvit. Třeba i v souvislosti se státem placenou kampaní na tzv. důchodovou reformu. Podle mého názoru je to propagace konkrétní politiky – v tomto případě asociální pravicové vlády – což je nejen nehospodárné, ale podle mého soudu i nemorální. Vydat více než 600 tisíc korun za testování emocí našich občanů v souvislosti s důchodovou reformou je vrchol nevkusu a papalášství na ministerstvu vedeném předsedou KDU-ČSL M. Jurečkou!
Socani ve Španělsku ztrácí. Oprávněně
Pojďme – jako už tradičně do zahraničí. Tentokrát do Španělska, kde ukrajinský konflikt štěpí politické strany. Španělsko 1. července přebírá předsednictví Evropské Unie. Jeho priority formulovala vládnoucí Španělská socialistická dělnická strana (PSOE), ale je pravděpodobné, že za 3 týdny je bude po svém interpretovat středopravicová konzervativní Lidová strana (PP), která byla minulý měsíc jasným vítězem místních a regionálních voleb. Na svou porážku reagoval předseda PSOE a premiér Pedro Sanchez překvapivým vyhlášením mimořádných parlamentních voleb na 23.července. Do výsledku těchto voleb se promítnou i postoje k situaci na Ukrajině, neboť obě hlavní politické strany se ve svých koalicích potýkají s rozporným vnímáním této války. Sanchezova PSOE loajálně podporuje NATO, a tedy i Ukrajinu včetně zasílání zbraní. Ovšem jeho menší levicový koaliční partner Podemos zasílání zbraní Ukrajině ostře odmítá a je rovněž kritický ke španělské roli v NATO. Podemos je již tradičně protiválečná strana a rovněž odmítá NATO, která podle ní prosazuje zájmy USA v Evropě. Podemos je proti zasílání zbraní na Ukrajinu a letos v únoru znovu vyzvala svého vládního partnera PSOE, aby přestala vojensky podporovat Ukrajinu, neboť západní zbraně jen prodlužují válku. Podemos je přesvědčená, že Španělsko by mělo raději pomáhat Ukrajině humanitární pomocí a prosazováním diplomatického řešení tohoto konfliktu.
Pravicová Lidová strana, kterou vede Alberto Nunez-Feijoo, je velkou obhájkyní NATO a od začátku války podporuje vládní podporu Ukrajiny. Ovšem, pokud by vyhrála červencové volby, tak nevytvoří společnou vládu se socialistickou PSOE, s níž se ztotožňuje, pokud jde o válku na Ukrajině, ale s největší pravděpodobností si jako vládního partnera vybere krajně pravicovou stranu VOX, která je velmi skeptická jak k NATO, tak k válce na Ukrajině. Vedení VOX není zcela jednotné, neboť lídr Santiago Abascal se vyslovil pro zasílání zbraní na Ukrajinu, ale současně ostře zkritizoval politiku EU.
Vzchopí se Podemos?
Podemos neslavně prohrála v květnových regionálních volbách, a tak doufá, že spojenectvím s dalšími levicovými stranami, včetně Komunistické strany Španělska (PCE), se její vyhlídky mohou zlepšit. Premiér Sanchez doufá, že se na poslední chvíli sjednocené levici podaří získat 12-13 % ve volbách, a tak znemožnit vytvoření pravicové koalice Lidové strany a Vox.
Díky, pokud jste zvládli dočíst šestadvacáté Bez obalu až sem. A jinak dětem přeji krásné prázdniny plné pozitivních zážitků a všem ostatním pohodové léto. U Bez obalu se uvidíme opět příští týden, kdy nás čeká speciál k důchodové reformě. Mějte se hezky!
Celý díl Bez obalu si můžete pustit na YouTube kanálu Kateřiny Konečné nebo www.bezobalu.info
