Přesto se zabezpečení kvalitní zdravotní péče bez peněz neobejde. Naopak. Ve společnosti, jako je ta naše, představují výdaje na základní zdravotní péči významnou část státního rozpočtu.

V období svátků a dovolených není asi nikdo rád, musí-li řešit náhlé zhoršení zdravotního stavu svého nebo svých blízkých. Přesto se takové situace bohužel stávají. Každý z nás přirozeně očekává, že mu státem financované zdravotnictví poskytne v takové chvíli základní pomoc. I úporná bolest zubů, která bezprostředně neohrožuje život, totiž dokáže člověka pořádně potrápit. Proto považuji za normální, aby pohotovostní lékařská služba byla dostupná každému člověku v České republice. Když píšu "lékařská", mám na mysli jak praktického, tak zubního lékaře. A pod pojmem "dostupná" si představuji vzdálenost do 10 km, nikoliv 50 a více kilometrů, jak to začíná být běžné v Plzeňském kraji.

Dalším problémem českého zdravotnictví se v poslední době stala také pohotovostní služba v lékárnách. Pokud vám lékař při akutním zhoršení zdravotního stavu vašeho dítěte předepíše antibiotika a vy následně zjistíte, že v celém městě není otevřena jediná lékárna, budete muset sednout do auta a cestovat někdy i desítky kilometrů k nejbližší otevřené lékárně. Pokud auto nevlastníte, může to pro vás být v dané chvíli problém neřešitelný.

Jak jsem uvedla v úvodu, lékařská a nakonec i lékárnická profese byly vždy považovány za poslání. Za službu lidem, kteří se ocitnou v těžké životní situaci. Věřím, že většina současných lékařů a lékárníků svoji profesi stále vnímá jako poslání a jako službu. A je také správné, aby byli za svoji službu nadstandardně finančně oceněni. Stát však nesmí rezignovat na systémové zabezpečení ekonomicky méně lukrativních lékařských a lékárenských aktivit, mezi které bohužel patří také zabezpečení všeobecně dostupné pohotovostní služby lékařů a lékárníků.

Ing. Kateřina Konečná, poslankyně Parlamentu ČR