V restituci, která byla i na tehdejší poměry jedna z nejvyšších, získali Bartoňové Dobenínové, jež si na svůj původ v Kanadě vzpomněli až ve chvíli, kdy bylo jasné, že by z toho „mohlo něco kápnout“, nejen zámek, ale i lázně, tisíce hektarů lesů a půdy, středověký hrad Frymburk, kostel, barokní dům, fungující vodní elektrárnu a rovněž dvě textilní továrny.

Nakolik byl tento rod citově svázaný se svým majetkem, ukazuje ponejvíce to, jak s ním naložil. Začněme lázněmi. Neznalý věci by čekal, že to byly lázně, které od války byly opuštěné a tomu odpovídal jejich stav. Opak je ale pravdou. Tento rod dostal prosperující lázně, které fungovaly dlouhou řádku let. Jejich osud? Lázně Rezek rodina po převzetí uzavřela s tím, že po rekonstrukci je znovu zpřístupní veřejnosti. Už zřejmě tušíte, jak to asi dopadlo. Lázně chátrají. A i když už je má nový majitel, jejich otevření pro občany neplánuje.

Prodeji se postupně nevyhnul ani středověký hrad, továrna, kostel, vodní elektrárna ani barokní dům, který navzdory tomu, že byl kulturní památkou, nový majitel nechal zřejmě protiprávně zbourat. Snad za něj rodina Bartoň Dobenínů aspoň uronila slzu.

No a nyní je na řadě samotný zámek. Ten, jehož rekonstrukce byla zčásti hrazena formou dotací, takže z kapes nás všech – občanů České republiky. Ten, kvůli němuž okolí vynaložilo nemalé prostředky, aby z něj udělalo pohodlný turistický cíl. Prodej zámku se už netýká jen rodiny, která jej restituovala, ale nás všech a nejvíce občanů, kteří s ním spojili svůj osud, tedy i Nového Města nad Metují.

Trhá mi srdce, když vidím, jak majetek a dědictví, které dříve složilo celému národu, teď nějaký soukromník rozprodává, jak na tržišti, a pak se ještě vymlouvá, že o zámek nemůže pečovat, protože na to nemá prostředky. Nechť tedy alespoň vrátí peníze, které z kapes občanů do tohoto majetky byly investovány!