Správně klade důraz na dostatek pohybu. Každá podobná snaha si zaslouží velkou podporu. Mám k tomu jen jednu poznámku. Zdá se mi, že jednoho předsudku by se autoři projektu měli sami zbavit. Tyto nemoci – předpokládám, že ze setrvačnosti nazývají »nemocemi z blahobytu«. Nechci nijak slovíčkařit, ale trpí jimi spousta lidí, kterým se o blahobytu může jen zdát.
Vždyť v České republice 1,58 milionu žije na hranici chudoby a mezi nimi je samozřejmě velké množství těch, kteří trpí zmíněnými chorobami nebo jsou jimi ohroženi. A ti pochopitelně nemají myšlenky na to sledovat, zda se dostatečně pohybují a zda dodržují správnou životosprávu. Mimochodem to potvrzují i mnozí zahraniční autoři studií, které dokládají, že chudší lidé žijí kratší a méně zdravý život než lidé majetní. Dokonce se hovoří až o desetiletém rozdílu v délce života. Má to poměrně logické vysvětlení. Člověk, kterého netrápí sociální nejistota, je ochoten svému zdraví věnovat více času. Na prevenci v podobě zdravějšího životního stylu pak nemá problém vynakládat více peněz.
Tato podmínka samozřejmě platí i pro lidi, kteří již těmito nemocemi trpí a chtějí se léčit. To je obzvlášť po posledních asociálních reformách těžší. A tak, aniž bych chtěla zmíněný projekt jakkoliv snižovat, k zastavení nárůstu civilizačních chorob vedle osvěty přispěje zpět posilňovaný sociální stát, kde statistiky chudoby nebudou zdaleka tak hrozivé, ideálně jen vzpomínkou na horší časy. To už není zadání pro lékaře, ale pro politiky a jejich voliče.