Americký vyjednávač Michael Froman koncem října totiž pronesl, že jednání o dohodě o uvolnění obchodu může zkrachovat, pokud evropské země budou hájit svoji suverenitu proti ziskuchtivosti amerických firem. On to samozřejmě řekl zaobaleněji, výhružku skryl pod pláštík »nutnosti nastavení mechanismu urovnání vztahu mezi investory a státy«. Američané chtějí smluvně zaručit, že by soukromé firmy mohly vést arbitráže proti zemím EU za ušlé zisky, které by vznikly kvůli regulacím v těchto státech. Evropské země by si tedy musely dávat pozor, aby náhodou nezavedly zákony - byť ve prospěch svých občanů, které by komplikovaly kšeft americkým firmám. Takovou praxi už svět zná. Kupříkladu tabákový gigant Phillip Morris požadoval od Austrálie miliardy dolarů za ušlý zisk kvůli legislativě regulující prodej tabáku. Ve smlouvě jde o skutečně velké peníze. Už nyní mezi USA a EU probíhá obchod za zhruba dvě miliardy eur denně a dohoda má být příslibem jeho zvýšení. České podniky jsou ale velmi často závislé na úspěších jiných evropských firem, jimž dodávají produkty nebo služby. V případě, že by smlouva prošla, MOŽNÁ by se jich více dostalo na americký trh, který si ale tamní vláda zuby nehty drží především pro své společnosti. Opravdu tedy jen MOŽNÁ....
Zdá se, že pasáž dohody o arbitrážích považují Američané za naprosto zásadní, když jsou kvůli ní ochotni podpis TTIP odložit. Není důvod k pláči. Evropané si musí hájit svou suverenitu proti mocnému americkému byznysu. Členové frakce Evropské sjednocené levice/Severské zelené levice (GUE/NGL) už dali zřetelně najevo, že smlouvu v dosavadní podobě odmítají. A svojí tichou demonstrací přímo na plénu Evropského parlamentu protestovali proti utajovanému jednání o ní. O rozhodnutích, které se bytostně týkají Evropanů, by se mělo hovořit nahlas a otevřeně.
Ing. Kateřina Konečná, poslankyně Evropského parlamentu za KSČM