Abych ještě více podtrhla rozsah tohoto, bohužel, globálního zbrojařského šílenství, tak se výdaje na armádu a nové zbraně v loňském roce zvýšily o 3,3 %, což byl největší narůst za poslední desetiletí. Zbrojní výdaje se dokonce dostaly na úroveň roku 1988, kdy ještě probíhala studená válka.
Jistě nepřekvapí, že nejvíce do zbrojení investovaly Spojené státy americké. Jenom jejich narůst investic do zbrojení o 5,3 % se rovná celkovým výdajům na obranu Německa. Celkem se jejich výdaje zbrojařské mašinérii rovnaly neuvěřitelné částce 732 miliard dolarů a 38 % celkových světových výdajů na zbrojení. Země NATO (tedy i s USA) daly na obranu celkem 1035 miliard dolarů, což jenom ukazuje na zcela dominantní roli USA v této organizaci.
Situace v USA je kvůli COVID-19 přitom naprosto kritická a sám americký prezident, který mluví většinou z cesty a není možno brát ho zcela vážně, celkem rozumně prohlásil: »Je to horší než (japonský útok na) Pearl Harbor. Je to horší než (teroristické útoky na) Světové obchodní centrum. Takový útok se ještě nikdy nestal.«
Nabízí se však logická otázka, jak svou zemi na tento útok »vyzbrojil« a odpovědí je, že vlastně nijak. Spolu s ostatními republikány kritizoval tzv. Obamacare, který umožnil milionům dosud nepojištěných Američanů zřídit si zdravotní pojištění. Zdravotnictvím se v pozitivním slova smyslu pro jistotu Trump vůbec nezabýval. Nechal tedy své občany před pomyslným útokem zcela nechráněné, zato si ovšem zajistil dostatečné silové prostředky ke zvládnutí davů a náklonnost vlivných zbrojařských firem. Trump má však jasno a za vše viní Čínu.
Problém nepřipravenosti na pandemii je však, jak jsem již napsala, bohužel fenoménem globálním. V rozvojových zemích je na 10 000 pacientů alokováno pouze 55 lůžek, 30 doktorů a 81 sestřiček. Jenom pro srovnání uvádím, že v méně rozvinutých zemích je situace taková, že na 10 000 obyvatel připadá sedm lůžek, 2,5 doktora a šest sester. Zdravotnictví je vždy první na řadě, když chtějí vlády omezit veřejné finance. Pandemie přišla ve chvíli, kdy se stále vyrovnáváme s následky finanční krize, během které mnohé organizace státy ke škrtům ve zdravotnictví přímo vybízely, a podle toho taky stav světového zdravotnictví vypadá.
Současná pandemie je největší zkouškou, kterou jsme museli v tomto tisíciletí čelit, a to si ještě ani nedokážeme zcela představit, jaké budou její ekonomické důsledky. Podle české veřejné debaty se sice může zdát, že ji vyřeší debaty o sochách a přepisování historie, podle USA ji vyřeší asi další nákupy zbraní, ale já se domnívám, že ji vyřeší pouze komplexní přehodnocení priorit národních států a celosvětové ekonomiky. COVID-19 představuje v tomto směru nesmírně krutou facku pro milovníky současného statu quo, ale nutnost změny je jasná. Jednou z těch nutných změn musí být, že namísto do zbraní, které svět nevyléčí, budeme více investovat do veřejného zdravotnictví a spokojeného personálu, který nás všechny držel a drží nad vodou v dobách nejtěžších.