Jejich omezení se tak tvrdošíjně bránila ODS a TOP 09. Vždyť tento způsob vlastnění akcií užívala například firma HAGUESS, jež zajišťovala projekt multifunkčních čipových karet Opencard pro Magistrát hlavního města Prahy. Akcie na doručitele měla také firma VIAMONT, jež dostávala od státu obrovské zakázky v dopravě za ministrování Aleše Řebíčka z ODS. Možná výše uvedené řádky trochu vysvětlují, proč se zrušení anonymních akcií pravice tolik bránila. Nicméně nejen anonymní akcie jsou potenciálním nástrojem, který využívá organizovaný zločin a korupčníci. Nedávno vydala Finanční správa ČR přehled o tom, kolik doputovalo ze zahraničí peněz z anonymních účtů. Podle evropské směrnice z roku 2003 a její novely z července 2011 totiž musí banky srážet 35 % z výnosu z úroků anonymního účtu. Z těchto 35 % pak jdou tři čtvrtiny do státu, ze kterého pochází majitel účtu, zbylá čtvrtina zůstává zemi, kde je zřízen účet. Vloni díky této směrnici Česká republika inkasovala přes 97 milionů korun. Lze těžko odhadnout, jaké úročení banky v zahraničí na anonymních účtech svým klientům nabízí, ale pokud by se jednalo o 1 % (což je velmi střízlivý odhad), znamenalo by to, že čeští občané mají v zahraničí na tajných účtech asi 37 miliard korun. Podle místa, odkud peníze do ČR přišly, lze odvozovat, že nejvíce anonymních účtů je ve Švýcarsku, které následuje Rakousko a Lucembursko. Podle mého soudu jsou anonymní účty možným nástrojem pro daňové úniky, které mohou (nejen) čeští občané skrývat před finančními úřady. Nevidím důvod k tomu, aby své příjmy lidé skrývali, pokud si je vydělali poctivou cestou. Pokud ne, měly by být patřičně dodaněny a majitelé potrestáni!