Skutečnost je dokonce tak absurdní, že jediné, co bude fungovat, je speciální stavební úřad pro velké stavby státu. A to podle zákona, který připravila a schválila naše vláda. Toho, koho naopak hodil zcela přes palubu jsou občané, kteří pro něj asi nejsou nyní dost důležití.
Milí občané, zkusím to úplně zjednodušit, aby bylo zcela jasné, co ministr Ivan Bartoš vlastně vymyslel. Hlavně proto, aby vám bylo jasné jak moc složité to nyní zase bude. Jeho nápad spočívá v tom, že si každý, kdo bude chtít stavět bude muset nejdříve obstarat environmentální stanovisko. Teprve s ním pak budete moct vyrazit na stavební úřad.
V praxi to bude znamenat, že končí naše původní myšlenka „jeden úřad, jedno razítko“. A místo něj zástupce Pirátů vrací zpět systém, kdy si občané budou muset nejdříve sehnat desítky razítek. Je totiž logické, že když může být vyžadováno speciální razítko životní prostředí, tak ho budou chtít logicky i památkáři, hygiena, policie, hasiči a další a další instituce. A výsledek? Úředníci zase nebudou stíhat, znovu nebudou schopni dodržovat lhůty. Navíc zůstanou, tak jako je tomu dnes, zaměstnanci obcí či jiných správních úřadů. Tím pádem opět bude problém se zastupitelností, což je jeden z dalších důvodů, proč se stavební řízení zdržuje.
V praxi to tedy bude vypadat zhruba nějak takto:
Pokud budete chtít začít stavět, tak si budete muset nejdříve sehnat jednotná závazná stanoviska (říkají tomu „JES“) na úseku životního prostředí do jednotného závazného stanoviska, které vydává jeden stavební úřad. Problém je však v tom, že tento úřad nebude, zase kvůli nekompetentnímu rozhodnutí ministra, integrován do stavebního úřadu. Vím, že to zní složitě, ale pozor! To jsme teprve na začátku.
Podkladem pro to závazné stanovisko totiž podle všeho má být vyjádření případného obecního úřadu nebo více vyjádření jiných orgánů, který si dotčený orgán sám opatří. Takže například odbor životního prostředí na obcích s rozšířenou působností, který bude vydávat JES, si nejprve vyžádá vyjádření krajského úřadu k záboru zemědělského půdního fondu.
Podle novely pana ministra by vždy jeden úředník na stavebním úřadě psal příslušnou část odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu z pohledu své specializace. Stavebník by tedy nejprve zažádal o závazné stanovisko příslušný úřad vydávající JES (1. úředník), ten by pak požádal o vyjádření jiný úřad (2. úředník), následně by první úředník toto vyjádření přepsal do svého závazného stanoviska, které by následně třetí úředník přepsal do odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu. Opravdu geniální řešení, pane ministře!
A pak tu máme ještě jednu zajímavost. Další úprava zákona z pera Pirátů totiž snížuje počet stavebních úřadů, ale tak nějak není jasné o kolik. Dle nastavených kritérií stačí prý tři úředníci na jeden úřad. Tak to jsem opravdu zvědavá, jak to ti tři lidé budou zvládat. Podle mého to skončí tak, že tito tři lidé nebudou stíhat (někdy mohou být totiž lidé nemocní nebo si mohou vzít i dovolenou). Každopádně to ale znamená, že černé stavby nebude řešit nikdo, lhůty budou opět jen na papíře nebo bude kvést fikce souhlasu, což zahltí soudy.
Námi přijatý zákon naopak počítal s koordinovaným stanoviskem životního prostřední, které by bylo pod jednou střechou s ostatními orgány chránícími veřejné zájmy a všechny by posuzovaly žádost v jeden okamžik a s jedním termínem. Ministr Bartoš se ale rozhodl vydat stejnou cestou jako studenti ve filmu Sněženky a machři. Je to sice dál, ale zato horší cesta.
