Já, jestli samozřejmě ten zákon máte před sebou, tak prosím, abyste si nalistovali § 11b, protože tak, jak je to tam napsáno, a znovu říkám, já bych tomu rozuměla, pokud by to takto bylo stylizováno do dotačních podmínek. Stát dává peníze, má nějaké podmínky vůči komukoliv, ale bavíme se o zákoně. Bavíme se o zákoně a teď v tom § 11b znevýhodňuje ten paragraf v rozporu s článkem 11 Listiny základních práv a svobod soukromého poskytovatele dostupného bydlení oproti veřejnému tím, že stanoví soukromému subjektu horní hranici nájemného bez ohledu na to, zda taková částka pokrývá jeho vlastní náklady, nebo nikoliv. Zatímco veřejnému subjektu umožní stanovit cenu nájmů odvozenou od nákladů na investici a provoz.
Listina základních práv a svobod zaručuje každému subjektu, to znamená, jak soukromému, tak veřejnému, stejnou ochranu a obsah vlastnického práva. Přitom soukromý subjekt si nemůže dobrovolně vybrat, zda a v jakém rozsahu dostupné nájemné chce poskytovat, ale je mu minimální rozsah a další parametry předepisováno a to hned v několika oblastech - z pohledu časového, rozsahu ploch v domě a rovněž podmínek v regulačním plánu. Považujeme tento návrh v kontextu za omezující soukromé vlastnictví nepřípustným a neústavním způsobem.
Teď jenom, abych vám to blíže přiblížila, o co jde. Ten § 11b hovoří o dostupném nájemném, znovu říkám, jsme v zákoně, nejsme v dotačních podmínkách, s tím, že říká v odstavci 1 že, dostupné nájemné nepřevyšuje 90 % výše srovnatelného nájemného obvyklého v daném místě, ale odstavec 2 toho samého § 11b říká, že je-li to dostupné bydlení poskytované Českou republikou, příspěvkovou organizací, kraji, obcemi, jinými založenými organizacemi a zřízený (?), dostupné nájemné nesmí převýšit nájemné vypočtené z nákladů spojených s výstavbou nebo koupí a provozem dostupného bytu.
To znamená, že veřejný sektor má nárok na nákladové nájemné, že si skutečně promítne, ale soukromý sektor má natvrdo, natvrdo v zákoně napsáno 90 %, aniž by měl v podstatě jistotu toho, že na to nějaké dotační peníze dostane. Tady jsme v zákoně, tady prostě dostupné bydlení samozřejmě může stavět kdekdo. Z těchto důvodů my máme opravdu připravenou úplně jednoduchou úpravu toho § 11b, kdy by se v tom odstavci 2 škrtlo, je-li dostupné nájemní bydlení poskytované Českou republikou a dostalo by se tam pouze dostupné nájemné může být, je-li to účelné na základě nákladové ceny, v takovém případě nesmí převýšit nájemné a tak dále. Jenom jednoduchou tuto úpravu, abychom dali naroveň soukromý a veřejný sektor.
Tak já chci požádat pana ministra a ctěnou Sněmovnu, abychom vrátili tento návrh do druhého čtení. Jde to udělat jako obratem ruky a samozřejmě ve variabilním týdnu to může být úplně bez problémů. Ale myslím si, že by Sněmovna neměla dopustit, aby tady byla nerovnost soukromého a veřejného vlastnictví.
A jenom v kontextu toho, pokud by s tím ctěná Sněmovna souhlasila, ještě bych chtěla znát názor ctěných starostů a starostek této Sněmovny, protože stejný návrh zákona v § 202 je napsáno, že pro záměr domu pro dostupné bydlení není potřeba souhlas vlastníka. Já jenom, jestli si to uvědomujeme, že samozřejmě tady to je mířeno na ten soukromý sektor, že prostě jakmile už to je v regulačním plánu, tak nepotřebujeme souhlas toho vlastníka, protože už to prošlo procesy regulačního plánu. Nebudu vás s tím tady blíže unavovat. No, ale to taky může být opačně. Může stavět soukromý sektor na veřejném pozemku a pak se vás nezeptám, milé starostky a starostové, na souhlas obce.
A já se ptám, jestli to jako fakt chceme. Jestli jsme si toho vědomi, že tedy ten souhlas vlastníka se škrtá obecně, ať už jde o soukromý, nebo veřejný sektor. To je jenom taková otázka do pléna. Myslím si, že by stálo za to si nechat ten týden rychle to ještě doopravit, zachránit vlastně ten nepoměr soukromého a veřejného vlastnictví. Upravit to velmi jednoduchou větou a vlastně ten zákon skutečně pustit do Senátu bez těchto zásadních výhrad.
Děkuji.
