tak děkuji za udělení slova. Já jsem se záměrně nepřihlašovala do faktických poznámek, protože jsou to samozřejmě dvouminutová vystoupení. Nicméně jsem si dělala poznámky, protože asi jako nikomu není utajeno, že jsem se poslední čtyři roky velmi intenzivně zabývala stavebním právem v České republice. Než se dostanu k tomu samotnému návrhu, který dnes máme na stole, dovolte mi jenom zareagovat na pár předřečníků, kteří s faktickými poznámkami vystupovali. Asi bych začala, vaším prostřednictvím, paní předsedající, k panu poslanci Burešovi. Je potřeba si skutečně nastudovat, jak to bylo. Protože vláda schválila přesně ten model, na kterém jsme se se starosty domluvili, protože existovala dohoda se Svazem měst a obcí na úrovni pana premiéra. Vláda takto ten návrh přijala, to znamená, měli jsme první instance na obcích a pak následovala ta státní stavební správa a jaké překvapení i pro mě bylo, když ve finále tuto dohodu Svaz měst a obcí odmítl. Tím se stalo to, že vláda schválila to, co jsme se dohodli, tak jak jsem se i já s vámi dohodla, ale otevřelo to samozřejmě prostor potom pro tu debatu v Poslanecké sněmovně, kde pokud Svaz měst a obcí tu dohodu nepotvrdil, tak se samozřejmě otevřela dvířka k tomu to nastavit podle věcného záměru, který víte, že byl jinak. A toho se samozřejmě chopili i tady kolegové z dalších stran.
Když jsme tady debatovali o tom, že prostě to opravdu získalo, že tady nebyla většina pro vůli na schválení stavebního zákona, tak já jenom takovou, jestli si uvědomujeme, stavební zákon schválilo 106 poslanců. Stejný počet poslanců jako důvěru dnešní vládě. Takže já bych jako nehovořila o tom, že to nemělo podporu v Poslanecké sněmovně.
Co bych chtěla říct, je, že skutečně jsem připravena a těším se na debatu, kterou ke stavebnímu zákonu povedeme, protože samozřejmě zcela zásadní je se tam pobavit o těch procesech. Já jsem moc ráda i za to, že kolegové z nové vlády, ať už pan ministr Bartoš, nebo pan ministr Kupka říkají, že ty procesy jsou nastaveny správně, že v tom nehodláme nic měnit. Že alfa omega je ten institucionální model a k tomu se tady strhla vlastně ta debata už na samém začátku. Já bych chtěla jenom připomenout to, že samozřejmě tím, že když projednáváte ten zákon tak dlouho, tak my jsme byli opravdu ve velmi úzkém kontaktu s Nejvyšším správním soudem. A Nejvyšší správní soud správně říkal, že tam se stala chyba na začátku, už v roce 2000, že nikdy stavební právo nemělo být vloženo do toho spojeného modelu. Prostě, že to se nemělo stát. A když se na to podíváte zcela nezaujatě, tak prostě soudy judikují systémovou podjatost. A my se prostě nemůžeme tvářit, jako že to je nějaký nafouknutý problém.
Protože pokud se tady bavíme o tom, že chceme skutečně zrychlit, tak systémová podjatost je jednoznačně obstrukční nástroj. Pokud ho prostě nevyřešíme, tak ten problém tady do budoucna bude pořád. Kdokoli bude chtít zdržet, tak dá námitku za systémovou podjatost. A věřte mi, že jsem to řešila velmi často, teď to bude řešit pan ministr Bartoš. Protože musíte rozhodnout o tom na úrovni ministerstva, zda tam ta systémová podjatost je, nebo není. Pokud řeknete, že ano, tak musíte zase dalším správním řízením rozhodnout, který jiný stavební úřad to bude dělat za ten původní stavební úřad, no a to je otázka devíti měsíců až dvanácti měsíců. To je ten obstrukční nástroj, se kterým se skutečně bude muset něco udělat.
Dále bych se ráda vyjádřila k tomu, že se tady hovoří o tom, že ze strany starostů je - samozřejmě to je jejich hlavní podnět - aby to zůstalo v území. Tak tady buď je to neznalost nového stavebního zákona, protože ta dostupnost úřadu tam samozřejmě je, jenom je to v novém stavebním zákoně jako územní pracoviště. Ale nikdy nebyla představa o tom, že by stavební úřady zmizely z území, jenom by to byla územní pracoviště té krajské státní stavební správy.
Další věc, které jsme se tady dotkli v rámci faktických poznámek, bylo financování přenesené působnosti. Je potřeba si říci, že stát si platí u obcí za výkon přenesené působnosti v oblasti územního plánování a stavebního řádu zhruba 4 miliardy ročně. Ale jenom bych chtěla říct, že je to příspěvek na výkon státní správy. Příspěvek. To znamená, nikdy nebylo myšleno, že by stát platil kompletní výkon. A pokud samozřejmě to obce mají v přenesené působnosti, tak se vždycky na tom podílí. A to pak vyvolává ty problémy, o kterých tady hovořila, prostřednictvím vás, paní předsedající, paní poslankyně Peštová.
No a co se mně líbilo, je, že pan ministr Bartoš tady dal příklad - sice úplně na jiné pole působnosti, Olomouckého kraje - že je problém se zastupitelností úředníků. No, to je problém i u stavebního práva. Proto vlastně jedním ze základních momentů byla ta institucionální změna, aby byli lidé zastupitelní. Prostě my dneska máme přes 700 stavebních úřadů na úrovni obcí. Ti lidé jsou samozřejmě na jedničkových, dvojkových obcích. Je tam jeden, maximálně dva lidi. Ti lidi jsou nezastupitelní. Takže pokud jedním dechem říkáme, že zrychlíme stavební řízení v České republice, ale zároveň nejsme schopni zajistit to, aby lidé na těch úřadech byli zastupitelní, tak co se stane? Já jsem tady dávala příklad, už samozřejmě před jedním, dvěma lety, když se ten zákon dostal do Sněmovny, že pokud samozřejmě na tom jednohlavém či dvouhlavém stavebním úřadě onemocní člověk nebo se musí postarat o své dítě atd., tak je nikým nezastupitelný a na těch stavebních úřadech se prostě dala cedule - pro nemoc zavřeno - a tím to skončilo. Stavebník musí počkat, až se skutečně to úřednictvo vrátí zpět.
Další problém k té nezastupitelnosti je takový, že když se dneska podíváte - a kdokoli si teď na počítači můžete najet na server jobs.cz, tak uvidíte, jak se strašně všichni snaží získat stavebního úředníka do svých sfér, ať už je to na úrovni obcí či státu, a je to velmi složité. Prostě stavebních úřadů máme moc v České republice, lidé jsou nezastupitelní a my musíme samozřejmě vymyslet takový systém, aby ti lidé si skutečně mohli pomáhat, a pokud v jedné obci někdo onemocní, aby to číslo jednací i díky digitalizaci prostě přešlo na jiný stavební úřad a vždycky se dodržovaly ty lhůty. Tolik asi jenom k těm faktickým poznámkám.
Já bych se opravdu ráda věnovala tomu návrhu, který dneska tady máme před sebou. Základním principem předloženého návrhu je tedy změna stavebního zákona. Nový stavební zákon nabude účinnosti k 1. červenci 2023, jak bylo původně plánováno, ale pouze ve vztahu k tzv. vyhrazeným stavbám, tedy stavbám v působnosti specializovaného odvolacího stavebního úřadu. Zbytek zákona, ač bude formálně účinný, se nepoužije, jinými slovy na všechny ostatní stavby, ale ne na všechny ostatní, co stavební zákon upravuje, se stále použije stará úprava. Tak jenom abyste si představili, co se reálně stane, pokud dnešní předložený návrh přijmeme. Tak nám budou na poli stavebního zákona fungovat dva zákony. Jeden starý pro tzv. ty jednoduché stavby atd., tzn. ty běžné rodinné domky, ale bohužel i bytová výstavba, a jeden nový stavební zákon, který bude samozřejmě realizovat ty vyhrazené stavby, což jsou dálnice, energetika, vodohospodářské stavby atd.
Dále je v tom návrhu, že má být zřízen Nejvyšší stavební úřad, ale bude zřízen pouze organizačně, tzn. jeho úkoly bude fakticky plnit Ministerstvo pro místní rozvoj, nikoliv jako samostatný úřad. A znovu, jenom abyste si uvědomili, co se stane, to MMR v dnešní podobě tak, jak je, když se podívám na starý stavební zákon, kdy jsme měli samozřejmě první instanci na obcích, odvolací orgán, krajské úřady atd., tak on bude vlastně rozhodovat ty přezkumy pro tu první instanci a ty odvolací úřady MMR. Ale zároveň podle nového stavebního zákona, podle té dnešní změny, bude fungovat jako Nejvyšší stavební úřad pro ten specializovaný. Takže to jsem zvědavá, jaké pnutí vlastně bude v rámci Ministerstva pro místní rozvoj a co na to případně soudy, pokud samozřejmě toto někdo napadne.
Za největší slabinu návrhu pokládám skutečnost, že návrhem dochází fakticky nikoliv k posunutí účinnosti dílčí části nového stavebního zákona, ale pouze je jím zaváděno nepoužití většiny procesů, které podle něj probíhají, ať již procesů územněplánovacích nebo povolovacích. Myslím si, že to úplně nevyvolává úsměv na rtu u měst, kterým např. nový stavební zákon dal do vínku svoje vlastní stavební předpisy, ať už Praha, nebo Brno, nebo Ostrava se určitě na toto chystají, ale díky tomu, že dneska je na stole tato změna, tak se to vlastně všechno posouvá zase o nějaký čas dále, což samozřejmě ta města určitě nelibě nesou.
Jak už jsem říkala, nový stavební zákon by se v případě přijetí tohoto poslaneckého návrhu použil pouze pro vyhrazené stavby a stavby s nimi související či s nimi tvořící soubor staveb. Znovu opakuji, že ty vyhrazené stavby, pokud se podíváte do zákona, myslím, že to je příloha č. 4, tak tam není bytová výstavba. To znamená, že dnešním rozhodnutím v období bytové krize jsme rozhodli o tom, že my vlastně tu bytovou krizi zas tak jako řešit úplně nechceme, protože to není ani ve vyhrazených stavbách, tzn. že i ta bytová výstavba se vrací vlastně na tu první instanci a je tam ten bambilion těch obstrukčních nástrojů, nezastupitelnost úředníků, systémová podjatost atd. atd. Je to určitě škoda, protože já jsem přesvědčená o tom, že může dojít k dílčím úpravám nového stavebního zákona, ale že bychom neměli schvalovat odložení té účinnosti, že bychom skutečně měli ti kostru, na které budeme stavět, opravdu hnát kupředu, abychom se k tomu rychlejšímu stavění - já jsem to tady říkala i v rámci svého vystoupení k programovému prohlášení vlády - dostali i za vlády samozřejmě pana premiéra Fialy. Protože pokud budeme odkládat účinnost stavebního zákona, bude se chystat nějaká velká změna, je to opravdu otevření Pandořiny skříňky, nebude nic lehkého tu skříňku uzavřít, budou muset probíhat meziresorty, opravdu vím, o čem mluvím, a myslím si, že čtyřleté volební období na to nebude stačit a Česká republika tu hrůzu 157. místa před sebou prostě povalí.
Možná když se ještě dotknu právě toho 157. místa, je potřeba si říci, na jakém projektu to vlastně Světová obchodní banka stavěla. Bylo to na průmyslovém areálu, Průmyslová hala. A pokud máte nastudovaný nový stavební zákon, tak víte, že Průmyslová hala nepatří mezi vyhrazené stavby. To znamená, my to vracíme zpět, tenhle druh staveb, a pořád budeme na 157. místě, protože jestli tedy něco zrychlíme, tak to budou vyhrazené stavby, tzn. dálnice atd. atd., ale určitě ne průmyslové areály.
Na druhou stranu musím spravedlivě říci, že tím, že se chce podržet ty procesy, které jsme v novém stavebním zákoně udělali, tak se samozřejmě zefektivní i to řízení. Ale znovu upozorňuji na to, že pokud se tam nevyřeší ta nezastupitelnost atd., ta systémová podjatost, tak pořád u těchhle staveb - byty, průmyslové areály - bude mnoho obstrukčních nástrojů.
Domnívám se, že stav, kdy nový stavební zákon bude účinný, avšak většina procesů včetně těch nově zahajovaných bude probíhat podle dosavadních právních předpisů, může způsobit zmatek a právní nejistotu, což povede k prodloužení procesů jako takových.
Tady opět narážím na to, že v podstatě nám budou v praxi fungovat dva stavební zákony. Tím může dojít k pravému opaku toho, co bylo novým stavebním zákonem i předloženou novelou zamýšleno, tedy procesy zrychlit a zjednodušit. Zejména ve vztahu k zákonu číslo 284/2021 Sb., což je změnový zákon, lze konstatovat, že procesy budou pro úřady, ale i pro stavebníky maximálně komplikované. Takový stav nelze považovat za správný. A vyvstává tedy otázka, zda tento postup je v souladu s ústavním pořádkem České republiky, tedy zejména je-li možné zákonem stanovit povinnost postupovat podle již neúčinného zákona, přičemž zákon, který jej nahrazuje, je plně účinný.
Z tohoto důvodu, pokud skutečně budeme v problematice tohoto bodu pokračovat dál, je určitě nutné, aby po prvním čtení se tímto zákonem zabýval nejenom příslušný výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj či hospodářský výbor, ale i ústavně-právní výbor, protože já mám skutečně pochybnosti o tom, zda ústavní pořádek České republiky je tady dodržen.
Všichni víme a všichni jsme to měli ve volebních programech, všichni, že nový stavební zákon potřebujeme všichni, že pomůže k nastartování ekonomiky v krizi. Nový stavební zákon se netýká, a teď se omlouvám za to, starostů, samospráv. Ten se týká milionů lidí v České republice. Průměrná cena nového bytu se v Praze už vyšplhala na 7,5 milionu korun. A bylo to tady správně řečeno, roste to pořád dál. Souhlasím s panem ministrem, že jenom nový stavební zákon bytovou výstavbu nevyřeší, že samozřejmě těch nástrojů je potřeba celá řada. Ale alfa omega je skutečně ve zrychlení výstavby. Je potřeba ale také přiznat, že my jsme vlastně novým stavebním zákonem, protože ten vešel v účinnost v létě loňského roku, například odstranili 15 let staré uzávěry, což paradoxně pomůže zejména velkým městům, aby se rozpohyboval prodej pozemků nebo nějaká debata ohledně plánovacích smluv s developery a tak dále a tak dále.
Tím, že nestavíme byty, tak samozřejmě nestavíme ani dálnice. My už jsme tady dávali v průběhu minulých let opravdu mnoho příkladů. Ale tím, že ani nová vláda naštěstí nechce ten zákon odložit jako celek, ale jen vyhrazené stavby, což jsou především dálnice, chce pustit do toho procesu dále, tak věřím, že se to zlepší, protože podle starého stavebního zákona příprava jenom dálnice a schvalovací procesy byl skutečně běh na 13 let a více. A to samozřejmě je velmi důležité, aby právě ty procesy se zlepšily.
Co se týká hospodářství země, tak tím, a to je doloženo, pokud si nastudujete i RIA, což jsou vlastně taková ekonomická zhodnocení dopadu zákona do české ekonomiky, tak víme, že tím pomalým povolováním staveb přicházíme zhruba o 7,1 miliardy korun. A my přece musíme udělat všechno pro to, abychom českou ekonomiku nastartovali co možná nejdříve.
Když se jenom v krátkosti, opravdu v krátkosti, budu snažit, co vlastně je principem předložené reformní normy, je právě zrychlení stavebního řízení, odstranění přebujelé administrativy, která ho doprovází, a zajištění dodržování lhůt ze strany státu. Když jsme si vytyčili tyto tři cíle, tak jsme samozřejmě hledali cesty, jak k nim dojít. A museli jsme velmi důkladně zvažovat i podobu zákona, aby se vyvážily soukromé a veřejné zájmy. Musím říci, že jsme samozřejmě měli opravdu tisíce připomínek na Ministerstvu pro místní rozvoj. Podařilo se to vypořádat. Udělali jsme tam i ty kompromisní dohody. Takže si myslím, že skutečně vláda schválila vyváženou normu. Zabývali jsme se všemi připomínkami, abychom byli skutečně schopni co nejrychleji nastartovat dobudování dálniční sítě, strategických staveb, ale i byty. Ale nikdy jsme nechtěli jít jenom tou cestou, že se stát postará sám o sebe. Nám vždycky záleželo na tom, aby i lidé se dostali ke zrychlenému stavebnímu řízení.
A když se projednával stavební zákon, já jsem tady měla hory, doslova hory dopisů a mailů od lidí, kteří si chtějí jenom postavit rodinný domek. Nic jiného nechtěli. A tito lidé mi zoufale psali, že mají vyjednanou hypotéku, všechno schválení, ale stavební povolení je v nedohlednu. A to je právě i další jeden z momentů, protože mi lidé psali, že samozřejmě Česká republika je malá, že například jiná pravidla hry pro stavební řízení mají v Moravskoslezském kraji a jiná pravidla hry v Jihočeském kraji. A i to byl jeden z těch momentů, proč jsme chtěli Nejvyšší stavební úřad, aby bylo jednotné metodické vedení do všech koutů naší krásné vlasti. Protože pokud to je, jako to bylo minule, nebo dřív podle starého stavebního zákona, tak je potřeba si také uvědomit, že tady máme také správní řád, to znamená, že Ministerstvo pro místní rozvoj je nadřízeným orgánem krajským úřadům, krajské úřady jsou nadřízené orgány obcím. Nikdy není možné, aby přímo ministerstvo potom dávalo nějaké metodické pokyny až do úrovně obcí. Ta hierarchie prostě tady je. A skutečně to dělalo ve finále velké problémy.
Když jsme se bavili o tom, jaké problémy jsou, ať už na úrovni občanů, nebo na úrovni států, tak například jsme samozřejmě velmi intenzivně debatovali s Ředitelstvím silnic a dálnic jako nejvyšším představitelem investora za Českou republiku v povolování staveb. A tam jsme se dostali do toho, že největším problémem velkých staveb jsou právě razítka, ty dotčené orgány. Protože když nám kolegové ukazovali, co všechno musejí absolvovat jenom pro fázi územního řízení, pak následovala fáze stavebního povolení, a oni museli znova a znova shánět těch přes 200 razítek na jednu stavbu, tak to skutečně byl běh nekonečný, protože razítka byla omezena na nějakou dobu, a když už konečně získali to poslední razítko, tak zjistili, že těch prvních 30 už jim zase neplatí. A jelo se od začátku, protože museli samozřejmě sesbírat všechna ta razítka. Já jsem pak měla příklad takového bližšího projektu než je dálnice, a to byla stavba studentských kolejí, kde jenom na stavbu studentských kolejí bylo potřeba získat asi 47 razítek. A jenom pro informaci, ty studentské koleje nestojí dodnes, protože stále se řeší stavební povolení.
Problémem současné, nebo té minulé stavební legislativy je především roztříštěnost předpisů a stavebních úřadů. Jak už jsem o tom hovořila, my máme jenom přes 700 stavebních úřadů na úrovni obcí, pak máme přes 600 speciálních stavebních úřadů, vojenské stavební úřady a tak dále. Prostě v České republice je více jak 1300 samostatných stavebních úřadů. Na těchto 1300 samostatných stavebních úřadech pracuje přes 13 000 lidí. Ovšem těchto 13 000 lidí jsou mezi sebou nezastupitelní. Oni si prostě nemohou pomoct. My máme opravdu armádu úředníků na stavební právo. A cílem normy byli, aby ti lidé spolu spolupracovali, aby si mohli vzájemně pomoci. Co si budeme říkat, v jednom kraji se spíše realizují třeba veřejná prostranství, v druhém zase naopak více nějaká silniční infrastruktura a tak dále. A ti lidé musejí mezi sebou komunikovat.
Tím, že jsme šli do vize integrace dotčených orgánů právě pod stavební úřad, tak to bylo jednoduché. Proč má náš spoluobčan, kdo chce řešit stavební řízení, mít 13 paré projektových dokumentací a obíhat jednotlivé dotčené orgány jako šílenec? Proč by neměl prostě přijít na stavební úřad a říct, tohle si chci postavit, a stavební úřad za něj vyřídí všechna ta povolení, protože to budou kolegové, kteří budou sedět na stejném stavebním úřadě? Každý z vás, kdo někdy něco stavěl, tak ví, že jsou jiné požadavky památkářů, jiné policie, jiné hygieny, jiné požárníků. Jedni vám řeknou, že tuhle podlahu ano, druzí zase řeknou, že tuhle podlahu ne, protože to nevyhovuje těm a těm předpisům. Další vám řeknou, že výtah vám dovnitř nikdy nepustí kvůli památce, ale požárníci vám řeknou, z venku to být nemůže, tam musíme mít bezpečný příchod. A toto do dnešní doby řešil investor sám. On prostě skutečně měl několik desítek projektových dokumentací a upravoval to, aby dostal chudák to razítko podle požadavků dotčeného orgánu.
Jaképak překvapení v rámci kolaudace u stavebního úřadu, když se vlastně ukázalo, jak ta finální stavba vypadá, aniž by to dopředu všichni věděli? Proto integrace dotčených orgánů na stavební úřad a musím říci, že tady jsme byli jednoznačně zajedno se Svazem měst a obcí, který toto také vnímá jako velmi dobrý počin, aby se skutečně integrovaly dotčené orgány a ten stavebník měl jeden úřad. Jeden úřad, kam přijde a bude s nimi komunikovat, co je potřeba.
Samozřejmě v průběhu té debaty zůstaly neintegrované některé dotčené orgány, ale byla jsem velmi ráda za tu vstřícnost jednotlivých ministrů. Ať už například pana ministra kultury a předpokládám, že samozřejmě se bude debatovat dál, když jsem samozřejmě uznali, že jsou typy projektů, které si zaslouží ještě další posouzení - jako například rezervace, památky UNESCO, národní kulturní památky. O tom nebyla žádná debata. A velká vstřícnost Ministerstva kultury právě byla o tom, že skutečně musí zůstat tento druh staveb ještě speciálně posouzen, to znamená, aby skutečně zůstalo závazné stanovisko. Ale například samozřejmě ty další aktivity v oblasti památek už by byly integrovány pod stavební úřad.
Stejně tak to bylo se životním prostředím. Obrovská vstřícnost resortu, ale také jsme se domluvili, že jsou skutečně zvlášť chráněná území a musí být v zájmu nás všech, aby se tam žádné neplechy nikdy nemohly dít. Proto samozřejmě Agentura ochrany přírody a krajiny ve zvlášť chráněných územích zůstala samostatně, bude k tomu muset být samozřejmě samostatné vyjádření či závazné stanovisko tak, aby skutečně nedošlo k žádné újmě v národních parcích a podobně významných územích.
My jsme v průběhu času zaváděli takzvanou fikci souhlasu, závazného stanoviska. To znamená, že pokud se dotčený orgán nevyjádří v určitém čase, tak se to bere tak, že souhlasí. Nicméně samozřejmě tím, že jsme ten nový stavební zákon integrovali, ty dotčené orgány, tak ta závazná stanoviska s tou fikcí vlastně významně odpadnou. Zůstanou opravdu jenom u těch památkářů, hasičů, popřípadě životního prostředí. Tam samozřejmě u životního prostředí jsou samostatné paragrafy, pokud se to týká EIA a tak dále.
Je tedy pravda, že jsme maximálně eliminovali počet těch razítek. A já budu opravdu doufat a budu opravdu dávat velký pozor na to, abychom u tohoto principu zůstali, aby skutečně jsme ochránili to nejvzácnější, na to samozřejmě je potřeba určitě více času a je potřeba samostatné vyjádření a tak dále, ale abychom skutečně u těch jednodušších staveb, u těch běžných staveb, abychom tomu stavebníkovi nabídli se všemi těmi procesy, které jsou, že do 30 dnů bude vědět, jak na tom je, zda dostane stavební povolení. Samozřejmě stavební úřad může říci, že tam je třeba více zúčastněných osob a potřebuje 60 dnů, na to všechno zákon myslí.
Základním mementem celého nového stavebního zákona bylo, že stát musí dodržovat lhůty. Já jsem tady vždycky používala tu větu, (že) všichni platíme daně, všichni víme, jak to je, prostě není možné, že když se občan vůči státu zdrží s nějakou lhůtou o pár dnů, tak stát vyměří pokud. Ale když stát nedodržuje lhůty vůči občanům, tak se vlastně neděje nic. Nic se neděje. Prostě ten občan trpělivě čeká, až na něj dojde řada, maximálně napíše nějaký mail či dopis příslušnému ministrovi, ať mu někdo pomůže, že ty hypotéky měly vázané dobré úroky a teď to nebudou stíhat a tak dále.
Proto to dodržování lhůt je zcela zásadní. Vlastně do těch procesů, když se na to podíváme, jak jsou nastaveny, tak jsme se zabývali i dalším jedním významným momentem, a to je to odstranění ping pongu. Každý, kdo něco stavěl, tak ví, že první instance byla na obci, došlo k odvolání, dostalo se to na krajský úřad a krajský úřad to pro nějakou formální blbovinu vrátil zase zpět na tu první instanci a takhle se to tam vesele pinkalo třeba i několik let. Právě to odstranění ping pongu je také jeden ze zásadních momentů nového stavebního zákona, protože my zavádíme takzvaný apelační princip.
Apelační princip je o tom, že pokud dojde k odvolání k té první instanci, tak ta druhá instance to musí dovyřídit. To znamená, nevrací to zpět té první instanci, ale naopak, aby samozřejmě se zrychlily ty lhůty, tak se to takto odvíjí dál. A tady bych chtěla jenom varovat před tím, že pokud skutečně jsou myšlenky toho, že to nebude čistá státní stavební správa, že do toho modelu znovu vrátíme tu první instanci na úroveň obcí a současných krajů, tak bych chtěla jenom upozornit na to, že pokud zůstanou stavební úřady, kde budou dva, tři lidi, co se stane, když budou zachovány všechny ty procesy tak, jak o tom zákon, nový zákon hovoří?
Máme tedy apelační princip. To znamená, že ta první instance nerozhodne nebo dojde k odvolání, přejde to na kraj. Já jsem si tady možná pro vás - jenom, abyste si to představili - vzala jeden konkrétní kraj, abyste viděli. (Ukazuje materiál.) Takhle jsou vlastně rozděleny stavební úřady a toto je krajský úřad. Tady jsou dva lidé, tři lidé, jeden člověk a tak dále, takhle jsou rozděleny stavební úřady a na krajském úřadě pracuje 10 lidí. Když se zachovají všechny ty principy, ten stavební úřad, kde jsou 2 lidi, dojde k odvolání, přijde to na kraj - pořád si pamatujte, že na kraji je 10 lidí - zároveň apelačním principem to ten kraj nemůže vrátit k dovyřízení první instanci, musí se samozřejmě tím projektem zabývat.
Vedle toho v novém stavebním zákoně máme opatření proti nečinnosti stavebního úřadu, protože samozřejmě je problém v tom, že jsou tam dva lidi, někdo z nich onemocní a prostě nemůže ty následky té nemoci, právě proto, že na těch obcích jsou ti lidé nezastupitelní, tak by toto nikdy neměl nést ten stavebník. To znamená, opatření proti nečinnosti opět posune ten projekt na tu úroveň kraje - pořád tam je 10 lidí. Ani na tom kraji nemůže nikdo jiný přijít pomoct a pořád to bude vyřizovat těch 10 lidí. Takže tam samozřejmě dojde k obrovské kumulaci práce na úrovni kraje, protože oni budou samozřejmě i přezkoumávat závazná stanoviska, odvolání, apelace, opatření proti nečinnosti a těch 10 lidí si s tím pravděpodobně v tom daném zákonném čase neporadí, takže pokud vlastně k tomu takto dojde, tak ve finále se ty lhůty stíhat nebudou a opět bude čekat ten stavebník.
Možná bychom se mohli tady zabývat i tím, jak na to nahlížejí jednotlivé stavební firmy. Musím říci, že (nesrozumitelné) například společností (EC Research?) dělala velmi intenzivní průzkum mezi 103 stavebními firmami. A ty samozřejmě nejvíce tíží především množství stanovisek dotčených orgánů, komplikovaná struktura stavebních úřadů, široké vymezení vlastníků řízení, nedodržování lhůt úřady nebo opakovaná odvolání a soudní řízení.
To všechno jsou ovšem problémy, o kterých my jsme věděli, protože jsme to opravdu velmi intenzivně komunikovali, a nový stavební zákon to řeší. Naléhavou potřebu změny stavebního zákona ovšem vnímá i veřejnost. A já skutečně bych byla ráda, abychom se postavili čelem k té veřejnosti, abychom neřešili jenom problémy institucionální stát versus samosprávy, ale abychom nabídli řešení pro občany, aby i oni se domáhali dodržování lhůt ze strany státu a aby to skutečně bylo korektní vůči našim spoluobčanům.
Když se bavíme o tom, jaké dopady nový stavební zákon bude mít, tak musím říci, že se tady neustále vrací do hry analýza Ministerstva vnitra. Já bych chtěla jenom všechny upozornit a zejména nové poslance, aby se tedy skutečně podívali do těch návrhů, protože ta analýza vnitra počítá s tím, že se stavební úřady, ta územní pracoviště, budou stavět znova na zelené louce. To je úplný nesmysl. Nikdy s tím nikdo takto nepočítal, naopak ty modely byly vypočítány na to, že dnes stát v rámci přenesené působnosti platí obcím zhruba 4 miliardy korun. Ten nový model, ten jeden model z té státní správy by vyšel zhruba na 4,1 miliardy korun.
To znamená, tady vidíte, že skutečně to jsou úplně liché argumenty, protože žádné nové stavby nikdy nebudou. A já musím říci - a on to tady už říkal někdo z předřečníků - že když jsem debatovala se starosty, jak by to vlastně bylo, tak všichni samozřejmě nabídli, že to územní pracoviště by rádi nechali tam, kde je současný stavební úřad tak, aby se pro občany nezměnilo vůbec nic. Velmi důležité samozřejmě bude tedy zachovat integraci dotčených orgánů tak, aby skutečně si stát mohl hájit veřejné zájmy v rámci stavebních úřadů. Budeme určitě dbát na to, aby tam, kde ta dohoda s příslušnými resorty - památky, Agentura ochrany přírody a krajiny, hasiči a tak dále - aby tyto dohody byly zachovány.
Co se týká územního plánování, to je samostatná kapitola, u které bych se určitě ráda chvilku zastavila. To byla opravdu velmi intenzivní debata. My jsme v rámci územního plánování velmi intenzivně jednali s městy. Nakonec jsme se tedy vlastně dohodli na tom, že ty samostatné stavební předpisy zůstanou na úrovni těch největších měst, protože samozřejmě oni na to mají jak personál, tak finance. To znamená, že ty samostatné stavební předpisy by měla Praha, Brno a Ostrava.
Co se týká nového stavebního zákona, tak většina kompetencí na obecní úrovni zůstává na úseku územního plánování nezměněna. To znamená samospráva, zastupitelstvo rozhoduje o klíčových záležitostech. Pořizování, to znamená zajištění procesu pořízení dokumentace, se děje v přenesené působnosti. My, když jsme o tom debatovali s městy, tak skutečně se velmi vážně zvažovalo, že by se kompletně územní plánování dostalo do samostatné působnosti, ale objevily se samozřejmě problémy v tom, že když máte něco v samostatné působnosti, tak se předpokládá, že si to tedy samozřejmě kompletně zrealizujete sami s vlastními lidmi za svoje vlastní peníze. A tady se ukázalo, že nebyla úplná jednotnost v rámci Svazu měst a obcí, protože samozřejmě ty menší obce řekly: no, to ne, my to chceme zachovat tak, jak to je, aby nám stát přispíval na pořízení územní dokumentace a tak dále. Nicméně je to určitě do budoucna cesta správným směrem - územní plánování v samostatné působnosti. Ale je potřeba skutečně velmi intenzivně tyto body projednávat.
Co se týká prodloužení lhůty pro platnost starých územních plánů, tak ty se novým stavebním zákonem posunuly až do roku 2028, což samozřejmě uvítala zejména Praha. Tam už dochází k několikanásobnému prodloužení těch lhůt. A samozřejmě se to týká územních plánů vydaných před 1. 1. 2007. To znamená, že ty územní plány se skutečně dokončí i dle dosavadních předpisů, takže věřím tomu, že to prostě neohrozí žádné aktivity v oblasti území. Zastupitelstvo může samozřejmě staré územní plány zrušit. Obdobně se dnes ruší například regulační plány a tak dále. Bavili jsme se i o tom, jak se projedná územní studie, která je podmínkou pro rozhodování. Zastupitelstvo dostalo i v rámci nového stavebního zákona, oni po tom samozřejmě ti představitelé samosprávy volali, aby i v oblasti územního plánování byly nějaké lhůty.
Co se týká veřejného projednávání územně plánovací dokumentace, obdoba - vlastně výslovně se v zákoně uvádí, že jde i formou dálkového přístupu. My jsme se samozřejmě snažili, aby to veřejné projednání, to společné projednání mohlo být v jeden den, aby se tam skutečně ty procesy zefektivnily. Bude zřízen i takzvaný národní geoportál územního plánování, to znamená, aby se skutečně mohli všichni investoři podívat do územního plánu kdekoliv v České republice, aby tam byl určitý standard toho, jaká políčka kde vidí, aby si skutečně mohli porovnávat ty investiční příležitosti.
Co se týká stavebních uzávěr, už jsem tady o tom hovořila, že podle nového stavebního zákona byly samozřejmě zrušeny stavební uzávěry, které byly patnáct let a více staré, což samozřejmě odšpuntuje to území, samozřejmě zejména nejvíce stavebních uzávěr měla Praha, takže věřím, že tomuto to pomůže. Když jsme se bavili o možné otázce převedení pořizování územně plánovacích dokumentací do samostatné působnosti, tak musím říci, že po následné dohodě - a už jsem o tom tady hovořila - to zůstává tedy jako dnes, to znamená samospráva má jako jediná právo hlasovat, a tím rozhodovat o tom, jakým způsobem se bude dané území rozvíjet. To je plně v souladu i se situací v ostatních evropských zemích a vnímám to i já jako klíčovou roli samospráv v procesu územního plánování. Otázkou samozřejmě nadále zůstává, jak bychom to vlastně zajistili, když ty menší obce mají zejména problémy s financováním, to znamená pokud se budeme bavit o územním plánování v samostatné působnosti, tak se taky musíme bavit o tom, jak se to bude financovat. Dokonce padaly i návrhy, že by třeba pro ty menší obce to dělaly óerpéčka, ale zase za vlastní, to znamená, že by tam musely být nějaké smlouvy, což óerpéčka odmítly, protože říkaly: my jsme rádi, že máme svoje lidi na svoje vlastní aktivity, nemůžeme se věnovat těmto dalším věcem. Určitě se debatovaly i věci a zůstaly tam možnosti jako létající pořizovatel a tak dále.
Věřím tomu, že skutečně se v rámci přípravy určitých změn nového stavebního zákona otevře i tato debata, že se budeme bavit o tom, jak skutečně správně a efektivně zakomponovat možné územní plánování v samostatné působnosti, ale znovu říkám, zatím tam je prostě mnoho problémů, které je potřeba vyřešit. Už jsem o tom hovořila. Tím hlavním problémem je tedy pořizování v těch malých obcích, to znamená, jak se to bude financovat. Pak je samozřejmě velmi důležité, když to máte v samostatné působnosti, tak si stát musí ochránit veřejné zájmy, to znamená, jak tam vlastně budou nastaveny ty procesy. Kdo bude řešit například rozpory? A to nemusí být rozpor jenom stát a samospráva, ale vlastně když to bude v samostatné působnosti, tak to budou dvě samosprávy. A teď bude muset samozřejmě někdo řešit ty rozpory jako takové, nejenom mezi těmi dvěma obcemi, ale například i s dotčenými orgány a tak dále.
Důležitým bodem bude potom přezkum územně plánovací dokumentace, jak to bude, kdo do toho bude vtažen, protože pokud bychom to nechali jenom na soudech, ty by nám asi moc nepoděkovaly, protože by byly totálně zahlceny. Důležité je v té samostatné působnosti to, co vlastně zůstává v rámci toho územního plánování, to znamená zastupitelstvo rozhoduje o pořízení, schvaluje zadání, vybírá nejvhodnější variantu, vydává územně plánovací dokumentaci, schvaluje zprávy o uplatňování, rozhoduje o změně, vydává změny územněplánovací dokumentace. To jsou vlastně všechno věci, které jsou zakotveny v novém stavebním zákoně, stejně jako to bylo v minulém stavebním zákoně. Oproti tomu starému stavebnímu zákonu je nově svěřena obcím možnost projednání návrhu vypořádání připomínek před předložením k vydání a rozhodnutí o sloučení společného jednání a veřejného projednávání.
Dále byly další nové kompetence dány samosprávám, a to například právo vznášet připomínky k vymezení zastavěného území, právo uplatňovat připomínky k návrhu územních opatření, dále možnost vydávat vymezení zastavěného území, schválení žádostí obce o pořízení, pořízení vydávání územních opatření. Věřím tomu, že když jsme se bavili o tom, jakou roli by vlastně měly obce v tom procesu stavebního povolení, tak na samém začátku jsme se bavili o tom, jak se ta obec o těch projektových záměrech dozví, když by to byla čistá státní stavební správa. A dohodlo se, že obce měly na výběr, buď budou obce jako dotčený orgán, anebo budou obce účastníkem řízení vždy, protože dneska nebo podle starého stavebního zákona byly obce účastníkem řízení pouze ve fázi územního řízení, nikoliv už ve fázi stavebního povolení. A tím, že došlo ke sloučení územního řízení a stavebního povolení, tak nakonec obce samozřejmě vydedukovaly, že daleko lepší pro ně je varianta, když budou účastníkem řízení vždy, protože budou v celém průběhu toho procesu stavebního řízení jako takového.
Co se týká dalších věcí, které je asi dobré zmínit v souvislosti s novým stavebním zákonem, tak je určitě úprava hmotně stavebního práva. Tak jsou nově upraveny jak základně hmotně právní požadavky přímo ve stavebním zákoně, tak i v podrobnosti přiměřené zákonu tak, aby mohly být rozvedeny v dalším prováděcím předpisu. K vydání prováděcího předpisu, to znamená vyhlášky, která stanoví podrobné požadavky na výstavbu, je zmocněn právě Nejvyšší stavební úřad. Dále jsou zmocněni k vydání nařízení, můžou stanovit i podrobné požadavky na výstavbu, tři územní samosprávné celky, jak už jsem o tom hovořila, Praha, Brno a Ostrava.
Ve srovnání se současným stavem, kdy má zmocnění pro vlastní úpravu požadavků na výstavbu pouze hlavní město Praha, tak budou muset zejména projektanti nastudovat vedle celostátně platné vyhlášky další tři prováděcí předpisy, a to jsou samozřejmě ty územně samosprávní celky, které vedle Prahy byly doplněny. Na druhou stranu, byť to může působit jako komplikace, tak zase naopak ale rozumím požadavku velkých měst, kde jsou určitá specifika, která je samozřejmě potřeba promítnout do rozvoje jejich území.
Velmi podstatné jsou určitě i změny projektové dokumentace. Právě v souvislosti s institucionálními změnami a procesním zjednodušením povolování záměrů dochází ke snížení počtu druhů projektové dokumentace, a to na tři základní druhy: dokumentace pro povolení záměru, dokumentace pro provádění stavby a dokumentace pro odstranění stavby. Považuji to za velmi důležité, protože právě složitost projektových dokumentací byla také jedním z momentů, na co si investoři stěžovali, že prostě už to bylo přehnané, že skutečně na stavbu rodinného domku se chtěla dokumentace jak na stavbu jaderné elektrárny. Takže my jsme na toto všechno reagovali a podstatě je to taková jakoby rozšířenější forma dokumentace územního rozhodnutí, tzn. i pro to povolení stavby tam budou samozřejmě daleko jednodušší principy. Pracovně jsme tomu říkali DÚRka+. Stavebník dokumentaci bude vkládat do evidence elektronických dokumentací jako součást žádosti o povolení záměru. To je z toho důvodu, že samozřejmě nově právě tu elektronickou dokumentaci bude používat stavební úřad pro debaty s příslušnými dotčenými orgány, které tedy budou vesměs integrovány pod stavební úřad. To znamená, všichni od začátku až do konce budou nahlížet do jedné projektové dokumentace, a pokud budou potřeba úpravy, tak se na těchto úpravách shodnou všichni aktéři na půdě stavebního úřadu a následně samozřejmě bude vyvolána debata s potenciálním investorem.
Zásadní změnou je též povinnost stavebníka zajistit vypracování dokumentace pro provádění stavby před zahájením jejího projednání. To znamená, že musí samozřejmě, jakmile dostane stavební povolení, ještě mít prováděcí dokumentaci tak, aby stavební úřad mohl samozřejmě průběžně sledovat, jestli byly naplněny ty věci, ke kterým vydal stavební povolení.
Takový velký objem aktivit je procesní právo, povolování, odvolání a přezkum. V rámci povolení staveb dochází k nahrazení současného množství povolovacích postupů jedním řízením, kterým bude stavba povolena. Nový zákon dále nastavuje nepřekročitelné lhůty pro stavební úřady, dotčené orgány i pro řízení o odvolání. Délka toho rozhodování se samozřejmě týká druhu stavby. My dělíme stavby na jednoduché stavby, vyhrazené stavby, drobné stavby atd. U těch jednoduchých staveb je to zhruba 30 dnů plus možnost tedy dalších 30 dnů na základě posouzení stavebního úřadu. U ostatních staveb, kde jsou samozřejmě i třeba stavby dotčené EIA atd., se to dá prodloužit až na 180 dnů.
V rámci stavebního řízení stavební úřad posoudí soulad záměru s územně plánovací dokumentací, s požadavky zákona a jejich prováděcích vyhlášek, s požadavky dotčených orgánů vyplývajících z ochrany veřejných zájmů a s požadavky na infrastrukturu. Následně v daných lhůtách stavební úřad rozhodne, zda stavba bude, či nebude povolena. Právě ten apelační princip, kdy odvolací orgán bude muset rozhodnout, nebude neúměrně natahovat lhůty pro stavebníka jako takového. Nový stavební zákon tedy stanovuje jednoznačný proces, pevné lhůty, kdy stavební úřad obdrží žádost se všemi podklady, včetně dokumentace, stejné postavení všech účastníků řízení a stavební úřad záměr posuzuje v řízení jednou a vydává povolení. To je také velmi důležité, že samozřejmě tím, že bude i ta digitalizace stavebního řízení, že skutečně na stavebních úřadech právě i díky tomu, kdyby zůstal ten stavební zákon tak, jak jsme ho připravili, tak budou kvalifikovaní odborníci na všech úrovních tak, aby ten stavební záměr dokázali posoudit hned a ne, že se vám bude stávat, že přijdete na stavební úřad a oni řeknou: ano, tady vám chybí ještě toto, to a to. Vy to doplníte, přijdete za 30 dnů znovu a oni řeknou, no jo, ale vám tady chybí ještě to a to. A zase odejdete a zase doplníte a zase přijdete a řeknou vám další přílohy. Toto stavební zákon ošetřuje, to znamená, může stavebníka vyzvat k doplnění jednou na základě písemné žádosti a ne, že toho stavebníka budou takto posílat od čerta k ďáblu.
Vznik Portálu stavebníka, prostřednictvím kterého bude vedeno to řízení, je skutečně základním kamenem právě i v té digitalizaci. Všechny úkony mezi stavebníkem, stavebním úřadem, dotčenými orgány, vlastníky veřejné dopravní nebo technické infrastruktury budou probíhat elektronicky. Základním komunikačním prostředkem bude integrační platforma stavebního řízení a Portálu stavebníka. Místo papírové žádosti s desítkami příloh, potvrzení a razítek stavebník nově podá žádost elektronickou. Samozřejmě, a tady souhlasím s panem ministrem, ne všichni jsme schopni si sednout doma na gauč a samozřejmě veškerou komunikaci s úřadem dělat elektronicky. Ale věřte mi, že mnoho renomovaných projekčních firem samozřejmě po tomto velmi volají, aby skutečně už ta komunikace s příslušným úřadem byla elektronicky, ale běžní občané budou vždycky mít možnost navštívit územní pracoviště stavebního úřadu tak, aby se o ně kvalifikovaní úředníci na těchto územních pracovištích vždycky postarali.
Tím, že vlastně stavebník podá elektronickou žádost, tak logicky, když si to představíte, tak každá ta žádost má určité číslo jednací nebo rodný list stavby jako takové, a stavebník bude moci v průběhu celého procesu sledovat, v jaké fázi to jeho stavební povolení zrovna je, kdo se k tomu vyjadřuje, jaké jsou samozřejmě případná stanoviska atd.
Je velmi důležité, že to bude propojeno i s Národním geoportálem územního plánování, to znamená, kdekoliv ten úředník stavebního úřadu si to samozřejmě propojí s tím územním plánem tak, aby vlastně se opravdu šetřili lidé, aby mnoho těch lidí mohla nahradit i technika. Proto když jsme se vlastně bavili o tom a když se o tom bavím i se starosty, tak oni říkali, že když si to přečetli, všechny ty procesy, tak jim je jasné, že když mají dneska například čtyři lidi na stavební úřadu, že budou do budoucna bohatě stačit dva, protože právě díky těm systémům... A tady dávám jednoznačně za pravdu kolegům, že ta digitalizace se musí vést jako červená nit celým tím procesem nového stavebního zákona.
Na druhou stranu, když se na to samozřejmě dívají odborníci a teď zaznamenávají to odložení, případné změny, tak se samozřejmě velmi legitimně ptají, jak můžete dokončovat digitalizaci, když vlastně ani nevíte, jak ten stavební zákon bude vypadat. Takže tady jsem i ráda v tom, že jsme se shodli na tom, že do těch procesů změn a se půjde skutečně minimálně. Pokud se samozřejmě něco bude řešit, tak se pravděpodobně bude řešit ta institucionální podoba, protože digitalizace stavebního řízení je vázána evropským projektem. My jsme na to získali zhruba 1,3 miliardy v rámci IROPu, Národní plán obnovy má dalších zhruba 1,5 miliardy, takže skutečně je potřeba ty procesy hrnout před sebou. Tady si myslím, že opravdu aby se to potkalo v tom roce 2023, by bylo ideální.
Na druhou stranu, pokud rozpojíme a vlastně zase znovu uděláme ty dvě instituce, to znamená samospráva versus státní správa, bude velmi těžké, protože my samozřejmě v tom modelu jsme předpokládali, že se centrálně vysoutěží, ať už systémy, ale i hardware pro všechny stavební úřady jednotně. Pokud by si to měly do budoucna zajišťovat samy obce, tak ukočírovat, a teď já nevím, kolik by mohlo zůstat stavebních úřadů; předpokládám tedy, že skutečně se nějakým způsobem eliminovat budou, i kdyby jich bylo 300, 350, 400, tak představa, že se pojede 400 samostatných výběrových řízení na to, aby vysoutěžily pokud možno stejnou techniku atd., je opravdu spíše úsměvná, než aby byla realistická. Takže věřím tomu, že se najde i ta cesta, jak centrálně vysoutěžit pro všechny stavební úřady, aby skutečně ta vybavenost tedy byla například z Nejvyššího stavebního úřadu, aby si to ty obce nezajišťovaly samy.
Když se budu samostatně zabývat digitalizací stavebního řízení a územního plánování, tak musím říci, že tady se opravdu odvedl obrovský kus práce, a jsem moc ráda, že například Ministerstvo pro místní rozvoj získalo první cenu v rámci - jako nejlepší projekt eGovernmentu za rok 2021. Pan ministr byl dokonce přítomen předání, takže samozřejmě to mě moc těší. Jsem i ráda, že expert na digitalizaci sedí v čele MMR, protože skutečně ta digitalizace je určitě zcela zásadní.
My se musíme ale pobavit i o tom, že to není jenom digitalizací stavebního řízení jako takového, ale je to i právě o těch digitálně technických mapách. My jsme vlastně zákonem o zeměměřičství, zákon 47/2020, dali vlastně digitálně technické mapy v rámci přenesené působnosti do gesce krajů, a teď je samozřejmě otázka, jak se ty věci řeší. Já jsem o tom hovořila i panem hejtmanem Netolickým například, že by bylo určitě dobré podpořit nějakým dotačním programem nebo nějak ty obce, aby se skutečně ta technická infrastruktura nahrávala do těch systémů, aby ty obce měly zdroje na to, jak mapovat tu infrastrukturu, aby se ty systémy potkávaly tam, kde mají.
V současné době tedy v rámci digitalizace stavebního řízení probíhají jak přípravné tak realizační práce, připravuje se a běží, jsou v běhu, několik veřejných zakázek na pořízení IT systému atd. Já si myslím, že asi pro vás jenom ty nejzásadnější. To znamená, chystá se integrační platforma stavebního řízení a portál stavebníka, chystá se informační systém evidence územních a stavebních řízení a jiných postupů, informační systém evidence elektronických komunikací, národní geoportál územního plánování, informační systém stavebního řízení a informační systém digitální mapy veřejné správy.
Já tady mám skutečně opravdu mnoho podkladů. Mohla bych tady hovořit velmi dlouho, abych znovu obhájila tu myšlenku nového stavebního zákona a že jdeme správnou cestou. Na druhou stranu nechci upírat právo nové vládě, která určitě bude ty věci debatovat, budeme se snažit, a tady chci slíbit jako konstruktivní opozice, protože to je prostě - čtyři roky máte to jako dítě a určitě to nechci prostě spláchnout, jak se říká lidově, do záchodu, velmi ráda se na tom budu podílet.
Na druhou stranu si dovoluji navrhnout procedurální návrh, ke kterému bychom se měli postavit čelem. Není možné to z vaší strany myslet vážně v tom, že to budeme konstruktivně debatovat, když ještě nemáme ani ustanoveny všechny výbory, nejsou tam všichni členové a věřte tomu, že já sama bych se velmi ráda podílela ať už ve výboru pro veřejnou správu, v hospodářském výboru, na velmi konstruktivní debatě o změně stavebního zákona. Dovoluji si tedy navrhnout procedurální návrh na přerušení tohoto bodu do březnové schůze, a to z toho důvodu, aby se nejdříve dovolily výbory.
Děkuji.
