no, co asi konstatovat po těch všech projevech, které jsme tady dneska slyšeli, a těch skutečných obavách, že nejen občané, ale i firmy hodnotí vládní pomoc v energetické krizi jako nedostatečnou, neúčinnou, nejasnou a pomalou. Hnutí ANO již od února apeluje na vládu, aby zastropovala ceny. Vyslechli jsme si mnoho argumentů, opravdu mnoho argumentů, proč to nejde, že je to technicky nemožné, neproveditelné, ale i argumenty typu, že to je jenom přání populistů a extremistů. To ale nestačilo nám, ale hlavně nestačilo to lidem. Ti vyrazili do ulic sdělit svůj názor. A i oni se ale bohužel dočkali pohrdání a častování slovy, že jde o proruské šváby. Je jedno, zda premiér hovořil o organizátorech, nebo jestli myslel někoho jiného. Pravdou je, že drtivá většina z těch lidí ani nevěděla, kdo demonstraci svolává. Šli protestovat kvůli neschopnosti vlády, šli protestovat z obav o jejich budoucnost, důvěra spotřebitelů je na svých desetiletých minimech a hluboko pod dlouhodobým průměrem, reálné mzdy klesají v třetím kvartálu 2022 téměř o 10 %. Míra hrubých úspor domácností se propadla z téměř 21 % disponibilního důchodu na 12 %. Lidé mají reálné problémy a místo pochopení se dočkali slov o prorusky smýšlejících lidech.
To vláda přehnala, protože 100 tisíc lidí není pár jedinců, a ve společnosti to začalo velmi vřít. Ze strachu před blížícími se komunálními a senátními volbami začala vláda dělat v září letošního roku nějaké kroky a svolávat členské země. Jenže členské země již většinou nějaké vlastní národní řešení mají, takže jednání bylo v duchu, že si sdělili, co kdo má a že se pokusí ještě nějaké řešení hledat na úrovni Evropské komise.
Výsledek těchto veletočů je, že česká vláda zastropovala ceny energií pro koncové zákazníky, a to v reálné výši 7 až 9 korun za kilowatthodinu včetně distribučních poplatků. Evropská komise zase zastropovala zisky energetickým společnostem, a to ve výši 180 eur za megawatthodinu. A já souhlasím s tím, že bychom tady neměli pořád motat kilowatthodiny, megawatthodiny, aura a koruny, takže těch 180 eur za megawatthodinu je 4,30 koruny za kilowatthodinu. Nad tuto hranici pak mohou členské země uplatnit takzvanou solidární daň z nepřiměřených zisků. No, a ostatní země, hlavně naše sousedící, mají již dávno zastropováno pro domácnosti i firmy, ale mnohem výhodněji než v České republice. Třeba Polsko, které dováží naši energii, znova, to je prostě nepochopitelné, Polsko dováží naši energii, energii, vyrobenou v České republice, má násobně nižší ceny. Jak je to možné? No, protože vláda reaguje pozdě a ještě k tomu absolutně špatně. A ještě nás to k tomu všemu bude stát 130 miliard, vlastně pardon, 160 miliard, protože ještě k tomu 30 miliard na kompenzacích.
Vy jste jako vláda přenesli tyto náklady na stát, na občany, na rozpočet. A každý si přece po těch všech vystoupeních musí klást otázky, se kterými přicházím i já, pane ministře. Proč zastropováváme u konečného zákazníka a ne na výstupu u energetických firem? Z návrhu zákona je jasné, že ERÚ, Energetický regulační úřad, bude kontrolovat nákupy přesahující cenu stropu, kterou pak musí státní rozpočet kompenzovat. Otázka zní a bohužel i vlastně včera na jednání hospodářského výboru to potvrdili zástupci Ministerstva průmyslu a obchodu, že nikdo, opakuji nikdo, nebude kontrolovat nákupy pod cenovým stropem u nových smluv, takže to také může dopadnout tak, a MPO skutečně připustilo, že se to může stát, že byť energetická společnost nakoupí či vyrobí elektřinu levněji, tak ji bude nám, konečným zákazníkům, prodávat za cenový strop.
A já se musím tady z té úrovně zeptat. Všichni jsme četli to, že stát - sice nechápu, jak jste řešili veřejnou podporu, ale to není předmětem - půjčil energetickým firmám miliardy, desítky miliard na to, aby mohly obchodovat na burze. A promiňte, ale já tu otázku vznést musím. Znamená to, že když energetické firmy nakoupí elektřinu levněji, ale nám ji budou prodávat za 7 až 9 korun, že my jako lidé a firmy zaplatíme ty dluhy těch energetických společností? To přece nemůže nikdo myslet vážně. Proč jste nezakročili už na začátku roku, kdy bylo možné řešit přímo ceny na vstupu, tedy od výrobců? Nic by stát nemusel kompenzovat a výrobci by neměli stamiardové zisky, ale měli by zisky v řádech desítek miliard. Na to jsme koneckonců všichni již zvyklí. Český občan by nemusel platit 130 miliard, ale to by tady musela fungovat ta odvaha odolávat energetické lobby, ale bohužel odvaha této vlády tady není, nebyla a zřejmě ani nebude.
Druhý bod, nad kterým bych se ráda pozastavila, je, s čím jste se vlastně vrátili nebo co zařídila Evropská komise. Evropská komise zastropuje zisky na úrovni 180 eur za megawatthodinu, před chvilkou jsme si řekli, že to jsou tedy 4,30 koruny za kilowatthodinu. Nad tuto částku pak mohou členské státy žádat solidární daň. No, pokud někdo ví, že nad určitou hladinu bude platit nějakou speciální daň, tak prosím vás, snad jsme všichni nohama na zemi a víme, že se všechny ty energetické firmy vejdou do tohoto stropu, aby žádnou solidární daň pokud možno platit nemusely.
To znamená, že žádný český občan nenakoupí méně u nových smluv, znovu opakuji u nových smluv, pouze za 7 až 9 tisíc korun za megawatthodinu, neboli 7 až 9 korun za kilowatthodinu. Zisky energetických firem budou obrovské díky nám, protože my budeme platit ty stropy, ale ne tak velké, aby odvedly solidární daň. Takže kdo to vlastně ve finále celé zaplatí? Kdo? No my, vážení občané, my a firmy.
ČEZ má extrémní zisky již teď, EBITDA za první pololetí téměř 60 miliard korun, to je dvojnásobek. Budeme danit retrospektivně? Proč tedy nezvýšíme dividendu?
Každá firma samozřejmě umí a bude brzy optimalizovat. I tady nám ale pravděpodobně ujede vlak. Nabízí se tedy otázka, kdo anebo kde na to v rozpočtu pan ministr Stanjura najde finance, protože já znovu opakuji, to naše národní řešení tím, že jsme s tím nepřišli včas a nezvolili jsme úplně jiný způsob, nás bude stát 130 miliard a více, protože k tomu samozřejmě dalších 30 miliard kompenzace, ale k tomu se ještě dostanu. A je to skutečně odpovědností této vlády.
Třetí bod, který se také probíral včera na hospodářském výboru a o který bych se s vámi ráda podělila, je státní obchodník. My jsme se samozřejmě z logiky věci na hospodářském výboru zabývali tím, jak to tedy bude s veřejným sektorem. Pan ministr nás ujistil, že pro veřejný sektor bude fungovat státní obchodník až dostane licenci, pravděpodobně tedy společnost Prisko. Doufám, že tedy tu licenci obdrží co nejdříve. Ale co už bylo zajímavé, je, že tento státní obchodník bude prodávat bez obchodní marže. To je samozřejmě dobré, určitě dobrý signál pro všechny kraje, obce, města, nemocnice, sociální zařízení a tak dále, ale logicky se nabízí - tak české úřady bez obchodní marže, proč tedy s takovými obřími zisky to má nakupovat koncový zákazník, což jsme my všichni občané a firmy.
Čtvrtý bod, který jsme také zmiňovali na hospodářském výboru a snažili jsme se apelovat na pana ministra, je, aby v prvé řadě myslel na konkurenceschopnost českých firem. Pokud se něco nestane a firmám se přeruší dodavatelsko-odběratelské vztahy, tak to dlouhá léta nikdo nenarovná. A jak to může dopadnout jinak, než že ty české firmy začnou krachovat, když okolní země mají zastropovány ceny daleko níže než my. Přece každý z nás ví, že cena energie se promítne do nákladu toho výrobku nebo služby a ony nebudou mít možnost konkurovat těm ostatním trhům, když například Portugalsko to má na 150 eurech, a tak dále, a tak dále, hovořil tady o tom můj kolega pan místopředseda Havlíček, že jsme opravdu nekonkurenceschopní v rámci toho trhu.
A pokud ten český průmysl takto zlikvidujeme, tak se omlouvám za to, že i já nazvu vládu hrobařem českého průmyslu, protože tomu se ani jinak říci nedá. To postihne jak zpracovatelský průmysl, postihne to cestovní ruch, všechny podnikatelské subjekty. A skutečně si toto vláda chce vzít na sebe? Firmy přestávají být konkurenceschopné a chceme se dožít toho, že začnou hledat svoje sídla a smysl podnikání jinde? Vždyť to přece není jen o tom, že se ta firma přestěhuje do jiné členské země, ale naši lidé přijdou o práci. Nebo snad chcete, aby se hromadně vystěhovávali do jiných členských zemí? Bohužel je to jak s dominem. Ta první kostka už padla a velmi se obávám toho, že další kostičky budou následovat.
Dalším bodem je pomoc firmám. Velkým firmám 30 miliard. Četla jsem v médiích a to samozřejmě nevím, zda to skutečně pan ministr takto vyřkl, podpoříme 8 tisíc firem. No, tak pokud si to vydělíme, tak jsou to 4 milióny na jednu firmu. No, to asi tedy opravdu žádnou z těch firem nezachrání.
A ještě k tomu, jak je vybereme, těch 8 tisíc firem. Budeme je tahat z klobouku nebo jak to budeme v podstatě řešit? Je to obrovský potenciál pro korupci, a to si myslím, že skutečně nechceme nikdo.
Přece si všichni musíme uvědomit, co je nejdůležitější pro průmysl. Je to předvídatelnost. Každá firma musí umět plánovat svoji výrobu, svůj počet zaměstnanců a tak dále, ale to prostředí, které nastolujeme v České republice, je absolutně nepředvídatelné.
Šestým bodem, o tom se málo hovoří, neslyším žádné vyjádření vlády, co teplárny. Jak tedy budou topit a za kolik budou topit lidé na sídlištích, kteří jsou závislí na teplárnách? Vždyť se to týká miliónů lidí. A my děláme, jako že to někde vybublá, nějaký tento problém a že to zatím řešit nebudeme, že nevíme, jak to máme řešit, ale ty 4 miliony lidí se také obávají o to, aby ta zima, která vlastně je těsně za dveřmi, aby tam někde měli dostatek tepla pro svoje děti nebo pro svoje rodiče. Já opravdu nechci být prvoplánově kritická, není to ani můj styl, ale v případě energetické krize je to zatím opravdu co krok vlády, to šlápnutí vedle.
A jenom na závěr bych chtěla moc poprosit předsedu vlády pana premiéra Fialu, aby už neříkal, a teď cituji ze včerejšího rozhovoru Českého rozhlasu, že nikdo nebude platit násobky toho, co platil doposud. Pane premiére, i přes zastropování přece všichni víme, že budeme platit násobky toho, co jsme platili doposud.
Děkuji za pozornost.
