Zákaz se netýkal čerpacích stanic, autobusových a vlakových nádraží, zdravotnických zařízení. Tento zákon má přispět k harmonizaci rodinného a pracovního života zaměstnanců v maloobchodech a velkoobchodech. Dopady na spotřebitele jsou ale vnímány jinak občany z velkých měst a jinak občany, kteří žijí na periferiích nebo na vesnicích. Do celé věci je navíc vnesen chaos, kdy není zavřeno o všech státních svátcích, ale zákon vyjmenovává jen některé. Z tohoto důvodu si mnoho lidí není ani po dvou letech účinnosti zákona jisto, zda je v daný svátek zavřeno nebo nikoliv.
První pokus o zrušení výše uvedeného zákona nastal na začátku tohoto volebního období, kdy se o to pokusila skupina poslanců z ODS, ale jejich návrh byl zamítnut již v prvém čtení. Nyní má přijít další změna. Ta má za úkol pomalými kroky zrušit platný zákon a to tím, že by se nově zákaz prodeje o státních svátcích týkal pouze maloobchodů. Skupina poslanců chce ze současného zákona vyškrtnout velkoobchody. Živnostenský zákon, definuje velkoobchod jako činnosti spojené s nákupem a prodejem zboží za účelem jeho dalšího prodeje k další podnikatelské činnosti. Velkoobchod lze tedy definovat jako činnosti spojené s dalším prodejem nového nebo použitého zboží maloobchodním prodejcům, průmyslovým závodům, obchodním institucím anebo jiným velkoobchodníkům.
Předkladatelé novely zákona upozorňují, že stávající právní úprava uvrhává gastronomické provozy do značné nejistoty, když jim znemožňuje dokoupit suroviny potřebné pro svůj provoz v případě jejich nedostatku nebo v případě, že jim tyto suroviny dojdou. Možnost dokoupit zásoby je omezena, a to vzhledem k tomu, že i zásobení maloobchodů čerstvými potravinami, nebo rychle se kazícím potravinářským zbožím, je v důsledku zavření velkoobchodů ohroženo. Jedná se nežádoucí jev, protože restaurace, pohostinství nebo bistra jsou o státních svátcích předmětem zvýšeného zájmu domácí klientely i zahraničních turistů, jenž Českou republiku stále více vnímají jako gastronomickou destinaci, která jim nabízí gastronomické služby, za velmi příznivé ceny.
Zde je nutné zdůraznit, že do velkoobchodního sortimentu patří nejen sortiment spotřebního zboží, ale rovněž materiály, suroviny, paliva, polotovary, kooperované výrobky nebo výrobní prostředky z domácí a zahraniční produkce určené pro výrobní spotřebu. Jednoduše řečeno vše, co naleznete v maloobchodech.
Pokud se na daný problém podívám z hlediska obyčejného člověka, jenž si uvědomuje, že počet svátků, kterých zákaz prodeje týká, je pouze sedm, což podle mého názoru není nějaké velké číslo, tak to nemůže značit problém pro fungování společnosti. Navíc jsou tyto svátky rozprostřeny po celý rok a jedině o vánočních svátcích je zavřeno více dní za sebou. Z výše uvedených důvodů si dovolím s předkladateli novely nesouhlasit. Můj pohled na danou problematiku je utvářen tím, že pocházím s menšího okresního města, kde mívaly a mají všechny velkoobchody zavřeno ve všechny svátky, aniž by jim to předepisoval zákon. Podle mého názoru se většina gastronomických provozů totiž většinově předzásobí. A také přibývá restaurací, které mají např. 25. 12. zavřeno, aby si zaměstnanci mohli též užít vánoční svátky.
Předkladatelé návrhu zákona upozorňují, že velkoobchody naopak v rámci svého provozního režimu regulují vstup běžné veřejnosti a nakupují v nich převážně pouze registrovaní podnikatelé. Tedy zejména maloobchodní prodejci, průmyslové závody, obchodní instituce nebo profesionální uživatelé anebo jiné velkoobchody. A pamatují i na mzdové zvýhodnění sváteční práce, které by podle mého mělo být úplně automatické. Vláda k tomu zaujala neutrální stanovisko a současně poukazuje na některé sporné body tohoto zákona.
Pokud se na danou problematiku podívám jako členka hospodářského výboru a také jako běžný spotřebitel, tak zavřeno by měly mít všechny obchody o všech státních svátcích. Vůbec nic by se nestalo a negativní dopady na ekonomiku nejsou tak značné. Kdo ale bude proti tomu, tak jsou obchodníci, protože přichází o své zisky. Jenže na prvním místě musí být spokojený zaměstnanec, který potřebuje i svůj odpočinek a ten mu nabízí „den pracovního klidu“. Chápu ale i ty zaměstnance, kteří chtějí být v práci i o svátek, ale dle mého názoru musí být na prvním místě odpočinek a až poté kapitál.
