Inspirovalo mě k tomu mj. obdobné řešení u doplňkového penzijního spoření, kde regulace již funguje a je řešena též v rámci střechového zákona o důchodovém pojištění.

Kvůli fintám některých pojišťovacích zprostředkovatelů dnes více než půlka životních pojistek končí předčasně a pro klienty nevýhodně. Je to velká hra o provize, ve které se točí až deset miliard ročně. Chci se pokusit nastavit férovější pravidla a dosáhnout toho, aby se lidem vracela část peněz ze snížených provizí.

Současná právní úprava a praxe totiž spíše motivuje k tomu, aby zprostředkovatelé každé dva roky přišli za svým klientem a pod různými záminkami zrušili jeho stávající smlouvu a uzavřeli s ním novou, za níž znovu vyinkasují další provizi. Pro klienty je to ale nevýhodné, profitují na tom pouze zprostředkovatelé. Provize za nové smlouvy přitom často dosahují až 24 násobku měsíčního pojistného plnění. To je velká motivace k různým trikům, na jejichž konci je pak překvapený a zklamaný klient.

Navrhuji proto snížit a zastropovat maximální odměnu zprostředkovatelům, přičemž částku, o níž se sníží provize, tj. přes čtyři miliardy korun, připsat klientům do výnosů. V mém návrhu je také striktně legislativně ošetřeno, že pojišťovny z této částky neuvidí ani korunu. Dále navrhuji, aby zprostředkovatelé nedostávali celou provizi ihned, jako je tomu dnes, ale aby se její proplácení rozložilo do pětiletého časového rámce.

Jsem si vědom toho, že regulace provizí za zprostředkování životního pojištění může být chápána jako novinka. Nicméně v řadě států Evropské unie, jako např. v Rakousku, kde jsem se inspiroval, však regulace provizí za životní pojištění funguje, je naprosto běžnou praxí, a životní pojištění tak plní svůj primární cíl, a tím je dlouhodobé pojištění občanů proti obtížným životním situacím či zajištění na stáří, a tak by tomu mělo být díky mému návrhu i v České republice.