Selhaly i radnice. Tím, že napomáhaly zakrývání skutečného stavu, že doufaly, že se vše zamete pod koberec a přestane se o tom mluvit. Korunu všemu nasadila kolínská starostka Rekkerová se svým souborem doporučení, jak by se měly německé ženy chovat, aby přistěhovalce neprovokovaly. Jak se ukazuje, Kolín v tom rozhodně nebyl sám a také rozhodně nebyl první. Dosud však vždycky politika zametání slavila úspěch, natolik se radnice v jiných městech po celé západní a severní Evropě bály nařčení z xenofobie a rasismu. Snad se stane kolínský incident poučením, že se situace má řešit a nikoli zakrývat.

Selhala i tradiční média. Ta „velká“ v čele s televizí ZDF aktivní spoluprací na zakrývání skutečného stavu napomáhala plnit politické zadání. Média, která máme tendenci nazývat tradiční, si vedla svou ještě 3. a v některých případech ještě 4. ledna. Média však mají za úkol informovat. Jakmile se stanou aktivistickými, začnou prosazovat (u sebe i u jiných) takzvanou politickou korektnost (v podstatě nepravdu), pak se nemohou divit, že u svých zákazníků přestanou být brána vážně.

Selhal i stát. A ne jeden. Napravit to může tak, že dodrží své vlastní heslo, že „kdo spáchá přestupek, bude vyhoštěn“, kterým kdekterý politik honem reagoval na silvestrovské události. (Dnes už však toto volání trochu utichá… ) Byl by to dobrý začátek, protože přestupek spáchal KAŽDÝ kdo je v Schengenu bez platného víza a především každý, kdo roztrhal své osobní doklady a odmítl poskytnout své otisky prstů či přijel s falešným syrským pasem. Otázkou zůstává, jak si vlastně Němci vyhoštění představují. Pošlou přestupníkovi dopis? Vyhostí ho násilím? Kam? Do Rakouska? Ideální by samozřejmě bylo vyhoštění mimo Schengen ale nikdo netuší jak to udělat. Ale tyto otázky bude muset (především německý) stát rychle vyřešit.

Jednou ze základních funkcí státu, na níž se shodnou všichni včetně zarytých anarchistů je obrana vlastních občanů. Ti si ho právě kvůli vlastní bezpečnosti svými daněmi platí. A neplatí si ho pro to, aby prováděl masové sociální experimenty.

Pokud se tedy „stará“ Evropa co nejrychleji neprobere a nezačne opravdu rázně konat (tím ale nemyslím svolávání nekonečných summitů ale opravdovou obranu vlastního území a důslednou kontrolu, kdo a s jakými úmysly přichází), nezbyde nám nic jiného, než připravovat vlastní národní strategii. Hned zpočátku by to mělo znamenat těsněji spolupracovat se zeměmi Visegrádské čtyřky, které mají podstatně realističtější pohled na neblahý vývoj související s přistěhovaleckou vlnou, která se v roce 2016 určitě nezmenší.