dovolte, abych se ve svém vystoupení věnoval kapitole 334, což je Ministerstvo kultury. Nejprve možná pro mnohé teď zcela nečekaně bych chtěl ocenit snahu pana ministra Baxy o navýšení rozpočtu Ministerstva kultury na rok 2023. Státní rozpočet v této kapitole je navržen v souhrnné výši 18,5 miliardy korun. Tímhletím však všechny pochvaly končí, protože jak říká takové české přísloví "snaha není koksovatelná" a kultura zůstává pro tuto vládu opravdu Popelkou.
Ta čísla se zdají vysoká a realita těch posledních let je natolik dramatická, že každá pomoc našim kulturním institucím je naprosto žádoucí, a to zejména - a znovu tu zdůrazňuji, zejména v této době. Kultura za sebou má velmi těžké covidové období, kdy přežila jen díky podpoře minulé vlády. Když se podíváme do rozpočtu na kulturu detailněji, zjistíme, že je v něm například alokováno 7,9 miliardy korun příspěvkovým organizacím zřízeným Ministerstvem kultury. Na první pohled je to tedy téměř polovina rozpočtu. I to se může zdát jako vysoká částka, ale když se zase podíváme detailněji, podrobněji, tak vidíme, že například v programu Péče o národní kulturní poklad a dědictví činí tato částka pouhých 500 milionů korun.
Všechny příspěvkové organizace, ale i všechny soukromoprávní subjekty, pohybující se v oblasti kultury v České republice, jsou nadále postiženy dalekosáhlými dopady pandemické krize. Divadla, kina, muzea a řada dalších institucí byla nucena během pandemie úplně zavřít a radikálně omezit svou činnost. Jen těžko se nyní vrací do normálního režimu, a i dlouho po skončení pandemických opatření trvalo, než se lidé odhodlali kulturní instituce znovu navštěvovat. A to je tady v tom příběhu velmi důležitá věc, ta návštěva lidí v kulturních institucích, ještě se toho zmíním.
Může to být ze strachu z koncentrace lidí, ale i díky změně svých návyků během dlouhých lockdownů. Řada aktivit se přesunula domů, možná, že hudbu dneska posloucháme ze Spotify, místo do kina se díváme na Netflix. Takže poté, co se kulturní instituce mohly poprvé trošku nadechnout a začít vyhlížet ty lepší zítřky, během jichž doufaly, že díky ziskům trochu zalepí obrovské ztráty z doby pandemie, přišla pro ně řada dalších ran. Narůstají ceny energií a určitě si dovedete představit, kolik energie například je potřeba na osvětlení Národního muzea, a kolik na vytopení Státní opery, nebo promítání filmů v multiplexech. Vedle narůstajících cen energií rostou samozřejmě i ceny pohonných hmot, což se propisuje do narůstajících cen dodávek a přepravy veškerého zboží, materiálu. Inflace dopadla naprosto na všechno.
Prakticky vše, na co si vzpomenete, zdražilo o jednotky až desítky procent. Není tomu jinak ani u stavebních materiálů a prací, které jsou potřebné pro udržení stavu kulturních památek. Rekonstrukce objektů, drobné opravy a údržbu. A jsou nad to zatížené také dramaticky narůstající cenou práce. A když si vytáhnu tu jednu věc, tak ochrana a záchrana našich památek musí být pro nás pro všechny prioritou, protože v téhleté oblasti nejde naprosto nic odkládat. Prostě ty památky chátrají a padnou.
V neposlední řadě také rostou platy zaměstnanců. Ve státní správě to bude o vyjednaných 10 % procent. Ruku v ruce s tím souvisí i povinné odvody zaměstnavatelů do státního rozpočtu Řada institucí proto bude muset významně navýšit i rozpočty na personální výdaje.
Ve světle toho všeho výše uvedeného se navýšení rozpočtu ministerstva o 3 miliardy korun nezdá být tak zase skvělou zprávou.
Pokud by vás nepřesvědčily mnou již nyní uvedené argumenty, podívejte se například na program státní podpory profesionálních divadel a stálých symfonických orchestrů a pěveckých sboru, jenž má alokováno na rok 2023 celkem 400 milionů korun. To rozhodně není částka, která by mohla dramatické nárůsty výdajů divadel, jež nemají už vůbec žádné rezervy, pokrýt.
Obdobně například na program na záchranu a obnovu kulturních památek a veřejné služby muzeí připadá na celý příští rok ve státním rozpočtu pouhých 713 milionů korun. To jsou částky naprosto minimální, a proto jsme navrhli několik úprav prostřednictvím pozměňovacích návrhů spolu s paní kolegyní Pokornou Jermanovou a Ondřejem Babkou.
A ještě než to uzavřu, tak v neposlední řadě bychom si měli také zohlednit to, jak se bude vyvíjet ekonomická situace v České republice a s jakým očekáváním můžeme do toho roku vstoupit. Nelze očekávat, jak už jsem o tom mluvil, že lidé při svém plošném chudnutí, kdy chudnou o desítky procent, budou vynakládat větší výdaje na kulturu než je tomu letos. Obávám se, že ten trend bude spíše opačný a ta kultura se může v rozpočtech domácností stát zbytným výdajem a tím pádem kultura a kulturní instituce budou potřebovat větší a větší podporu ze strany státu, pokud nechceme, aby naše kulturní dědictví začalo upadat.
Děkuji.
