Ještě bych reagoval na pana poslance Feriho, který označil pana premiéra za chaota. Ano, v jistém smyslu to lze tak brát, nicméně pan premiér velice dobře umí vrtět psem. Zahrádkářský zákon bohužel už je mimo hru, tak vytáhneme ty maturity, to je přece dostatečné téma, které by mohlo obsadit mediální prostor, pro jistotu to nebudeme ani konzultovat se svým vlastním ministrem ještě k tomu za stejnou stranu a rovnou hodíme tuto bombu do mediálního prostoru, aby to trošku vytěsnilo aktuální témata. Bohužel i v tomto musím dát za pravdu paní poslankyni Valachové, která volala po tom, aby byly vůbec známy dopředu jednotlivé plány, jak budeme postupovat. Sami po tom taky voláme. Pan ministr školství měl připravený jeden jediný plán pro konání maturit, jeden jediný plán veřejně známý, který ještě počítal s tím, že 1. března se maturanti vrátí do škol. Neměli jsme žádnou alternativu, nebyla známa, možná ji mělo Ministerstvo školství, ale nikomu ji neřeklo. Když vezmeme třeba minulý rok, kde jsme byli v podobné situaci, i zde jsme měli schválenou legislativu, jestliže se studenti nevrátí do 1. června do škol, bude konaná maturita jinou formou a známy podmínky dopředu. Nyní máme stanoveno, že ministr školství rozhoduje o podobě, formě maturit sám bez legislativy, ale neviděli jsme dovnitř do Ministerstva školství, jestli vůbec něco připravuje a spíše to na mě působí, že zareagovali až teď na svůj boj s panem premiérem.

Co se týče vůbec maturit, určitě nebudu opakovat žádná klišé o tom, že maturity jsou zkouškou dospělosti a kdesi cosi. Sami se maturitami dlouhodobě zabýváme, jejich významem, jejich smyslem, jejich vypovídající hodnotou pro současnou společnost. Už zde zaznělo: máme je tady velice dlouho v té obdobné podobě jako závěrečnou zkoušku na střední škole, vlastně to není ani rakousko-uherský model, protože ony jsou zde ještě před Rakouskem-Uherskem za rakouského císařství, tak už jsou staré, a stále je to závěrečná zkouška na konci středního vzdělání.

Ačkoliv tenkrát nebylo dostatek vysokých škol, kam mohla velká masa studentů pokračovat, střední vzdělání bylo jednou z největších, se kterou se končilo a odcházelo do praxe na trh práce, tak v současné době už si myslím, že ani maturity neodpovídají vůbec tomuto starému konsenzu a zaslouží si reformu. Kdybychom tuto reformu provedli dříve, nemuseli bychom být asi tam, kde jsme nyní. V momentě, kdy máme přes rok de facto na středních školách distanční výuku, kterou jsme nikdy nezvažovali vůbec dopředu, že by mohla probíhat, která nastala ze dne na den, učitelé ani studenti na ni ze začátku nebyli vůbec připraveni, probíhala různými formami. Mnoho učitelů se distanční výuky chopilo velice dobře a dokázalo, že i distanční výukou lze připravit studenty třeba i na maturitu, lze je vzdělávat plnohodnotně, ale bohužel takoví učitelé nejsou všichni. Mnoho učitelů si nedokázalo poradit s tím, jak distanční výuku učit plnohodnotně a připravit studenty na maturitu. Z toho důvodu se bavíme o tom, jak by měla probíhat maturita, aby přinesla jisté úlevy nebo zohlednila, že ne vždy ta distanční výuka byla plnohodnotná. Obecně můžu říci, že distančně vzdělávat nelze vůbec praktickou výuku, to je nemožné a tohle by to mělo reflektovat.

Onu bombu, kterou hodil tady pan premiér do mediálního prostoru, uznat úřední maturitu, považuji za velice nešťastnou, nepromyšlenou, byť asi docílil svého a obsadil ten mediální prostor. Nicméně i za Piráty mohu říct, že v žádném případě neprosazujeme nebo je pro nás nepřijatelná úřední maturita zejména v profilové části maturitní zkoušky, v té části, která je třeba u středních odborných škol u oborů kvalifikačním dokladem o tom, že student zvládá svůj obor. A i zde bychom ale i přivítali větší pravomoci ředitelů - tedy ředitelé ty pravomoci de facto teď mají díky ministerstvu, které jim je dalo - v tom, aby ředitelé mohli upravovat formu obsahu profilové části maturity jednotlivých předmětů, hlavně proto, aby se zde zkoušelo opravdu to, co se probralo, aby zde byla možnost zohlednit vůbec průběh studia toho studenta za ty čtyři roky a případně aby mohlo být uznávána nebo konána některá dílčí zkouška jinou formou. Tuto pravomoc nyní ředitelé mají díky Ministerstvu školství, ještě by to možná chtělo od ministerstva výzvu, aby tuto pravomoc ředitelé opravdu použili a nebáli se tuto pravomoc používat a mít některé dílčí zkoušky u té profilové části maturity jinak. A hlavně nezkoušet postaru všechno, co je napsáno v RVP a co musí být odzkoušeno, ale zkoušet opravdu to, co se učilo a co je podstatné pro daný obor.

Co se týče společné části maturitní zkoušky u didaktických testů, tak vzhledem k tomu, že jsou to testy vydávané centrálně CERMATem, tak tam asi nelze říci, že by mohl ředitel nebo vyučující nějakým způsobem přimhouřit oči, protože ty testy jsou zadané, ty testy mají svůj výsledek, je tam hranice. Dobrá úleva je, že budou mít studenti více času na tyto testy, dobrá úleva by byla - a teď si nejsem jistý, asi mě pan ministr doplní - kdyby byl ještě jeden opravný termín těchto testů pro všechny studenty. Zaslechl jsem, že byl ten termín akorát pro studenty, kteří byli nasazení v nemocnicích, a ti nyní budou mít ty testy odpuštěné. On ten termín jeden opravný je opatření, které pomůže trochu vyrovnat to, že byla ta distanční výuka, že nemusela vždy všude probíhat, a není to žádná úlitba tomu, že vyžadujeme menší nároky. Ty testy budou stejné, ostatně CERMAT je musel připravovat i pro tento druhý termín. Stačilo by je použít a dát studentům ještě jednu šanci navíc, třeba měsíc po tom, co neudělají tyto didaktické testy, tak dát ještě jednu šanci navíc studentům, aby je mohli udělat. Myslím, že to je opatření, které by nebylo nijak náročné. Ty testy jsou připravené. A to procento studentů, kteří nesplní ten didaktický test na první pokus, bude v řádu procent, snad nebude více než deset procent.

Co se týče dobrovolné ústní zkoušky z literatury a cizího jazyka, tak tu vítáme pro studenty. Ostatně když si vezmeme, smysl ústní zkoušky z literatury, já si nejsem jistý, jestli bych mohl argumentovat tím, že když nám někdo před komisí neodvypráví všechna díla Boženy Němcové a jakou formou byla psaná, jestli je to student, který si zaslouží skončit se základním vzděláním, jít do montovny, nemůže být puštěn na vysokou školu. Neřekl bych, že zde bude nějaká velká újma, pokud se tato zkouška nebude konat.

Co se týče ústní zkoušky z cizího jazyka, tady bych řekl, že trošku se tím vyhneme oné problematické věci, která je u této zkoušky díky změně vyhlášky Ministerstva školství, která tuto zkoušku poprvé nyní dává jako monotematickou, což vnímám jako velký problém, protože doposud tomu tak nebylo. Když byla tato zkouška totiž ještě ve společné části, nyní je v profilové, u studentů, kteří končí na úrovni B1 - a tato zkouška je na úrovni B1, tak tam není dostatečná slovní zásoba na to, aby se mohla konat monotematická zkouška. Předtím to byl pracovní list, který obsahoval několik témat, ten student byl v průběhu vyzkoušen z několika témat, teď se musí připravovat, patnáct minut hovořit na jedno téma, nemá tu slovní zásobu. A samozřejmě jak jsme se bavili i na podvýboru či výboru, tak musí se tam hledat ty oslí můstky. - Student bude popisovat, jak se procházel v parku, tam našel ledničku a popíše funkci ledničky. - Ale proč dělat takovéhle zbytečné oslí můstky, proč si tu legislativu nepřipravit tak, aby to bylo pro ty učitele použitelné i normálním způsobem.

Takže rád bych, aby v oblasti školství byla ta opatření předvídatelná a byla vědět dopředu. Ostatně pokud by ministerstvo už v tom lednu vyhlásilo - maturita se bude konat tímto způsobem a jestli se v březnu nevrátí studenti do škol, tak se bude konat jiným způsobem - tak jsme si celou tuhle mediální bublinu mohli odpustit, protože bychom věděli dopředu, co se bude dít.

Vzhledem k tomu, že se z mého pohledu špatně sloučila rozprava, tak ještě se vyjádřím a řeknu stanovisko k návratu žáků do škol. Ono se nejedná jenom o žáky - maturanty, ono se jedná o všechny ročníky od mateřských škol, dětských skupin až po vysoké školy.

Již rok máme tady distanční způsob vzdělávání na různých úrovních a již rok se s tím pereme, a ne všude to dopadlo dobře. Ne všude jsou ta opatření, která fungují dobře. A ne vždy je distanční výuka plnohodnotná, dokážu říci, že často není a vůbec neumíme pracovat s jednotlivými skupinami studentů. Umíme zapínat, vypínat ročníky. Ale to, že v těch ročnících jsou různí studenti, pocházejí z různých rodin, které mají ti studenti motivaci se učit, kde rodiny dají tomu studentovi motivaci a je schopen se učit i v rodinném prostředí u počítače sám, tak máme i plno studentů, kteří se nejsou schopni učit. Distanční výuka u nich selhává a selhává natolik, že třeba úplně z výuky odpadnou. K tomu je ani nemotivuje to, že občas nejsou vůbec v některých třídách klasifikováni, a my neumíme pracovat s právě těmito studenty ohroženými neúspěchem a neumíme je podchytit a i v době distanční výuky a i v době, kdy jsou nejkrutější opatření, a tito studenti se nedostanou do škol, tak s nimi neumíme pracovat. Prostě zmizí někde nebo prospívají velice, velice špatně.

I zde jsme navrhovali, ať se tito studenti, ať se s nimi pracuje, ať se využívají neziskové organizace, které s nimi umí pracovat. Ta práce není jen o tom, že jim poskytneme techniku a uč se sám. Ale ta práce je i o tom, že třeba budou mít ředitelé škol větší pravomoci k tomu, aby době, kdy jsou nějaká opatření, oni mohli tyto studenty podchytit, udělat malou studijní skupinu, kde budou pod dozorem a budou se opravdu učit. Sami učitelé nejlépe vědí, u kterých studentů distanční výuka funguje, u kterých absolutně selhává.

A to, že neumíme tyto studenty podchytit, je podle mě problém. Je to problémy, který se nám projeví v budoucnu. Jsou to právě studenti, kteří jsou nejvíce ohroženi neúspěchem a u kterých již rok je vzdělání na velice nízké úrovni nebo není vůbec. To bude mít vliv nejen na jejich budoucnost, nedostanou se z toho prostředí třeba, ve které jsou nyní, ale bude to mít vliv i pro společnost, protože to budou lidé, kteří budou více - tím, že nebudou mít vzdělání - podléhat různým konspiračním teoriím, budou dělat vlastní chyby, budou dělat chyby ze špatných rozhodnutí a bude to mít i vliv na vůbec fungování společnosti, nebudou tak velkým přínosem pro své okolí, nebudou tak dobrým článkem společnosti.

Co se týče návratu žáků do škol, určitě všichni volají po tom, aby ten návrat žáků byl bezpečný. Ale otázka je, zdali lze vůbec označit v současné době něco za bezpečné, takže aby byl co nejméně rizikový. K tomu nám můžou posloužit některé nástroje, které již máme určitě, aby se co nejvíce proočkovalo, aby se testovalo, abychom je odchytili, aby nadále byly ochranné pomůcky povinné ve školách, abychom měli nějaký naučený systém vůbec, aby ty pomůcky měly smysl, aby ta jednotlivá opatření byla dodržována.

A v poslední době se často mluví o onom testování a to testování je poměrně důležitým prvkem, odchytit nemocné žáky tak, aby nenakazili další nebo abychom mohli dát do karantény jeho blízké okolí a vlastně eliminovali to, že mezi tou dětskou populací se i s přihlédnutím k nové, britské mutaci šíří ten vir bezpříznakově, zatímco u dospělých dříve nebo později většinou dojde k tomu, že přijde horečka, onemocní, tak u těch dětí se to šíří, aniž bychom to věděli a dobré testování nám může pomoci toto odhalit a vytvořit prostředí ve školách co nejbezpečnější.

A je to i v tom důsledku, že současná vláda opět umí pouze otevírat a zavírat, to znamená, buď je zavřeno a žák nesmí do školy, nebo je otevřeno a žák musí do školy, jinak má neomluvené hodiny. Není tam ta možnost, ani legislativní, že by tam bylo něco mezi. Pan ministr tedy často argumentoval tím, jeden čas argumentoval tím, aby ten ředitel se domluvil na individuální výuce, ale ta je z podstaty, ze zákona něco jiného. Tudíž omlouvání z výuky taky není nejlepší, děti z rodin, kde mají člena rodiny z rizikové skupiny, tak by měly mít jinou možnost vzdělávání.

A když se bavíme o tom testování, vrátit děti do škol pouze za podmínky testování, tak tady bych také varoval před tím, abychom nevytvořili to, že někomu odmítneme právo na vzdělávání, protože právo na vzdělávání je dáno Ústavou a my nemůžeme jen tak ze vzdělávání někoho vyloučit, nenabídnout mu prezenční a ani distanční výuku, pokud se nepodrobí testování. Nicméně v testování vidím velký přínos a budoucnost toho, že se můžou žáci vrátit do škol, byť třeba ti, co odmítnou testování, já si nedokážu představit tedy, jak vypadají rodiče, kteří odmítnou, aby jejich dítě bylo testováno, ale jsou zde takoví.

A pokud vrátíme ty děti do škol, tak potřebujeme, aby to testování bylo spolehlivé. A upřímně řečeno, při únorové akci nákupu testů do škol jsem byl mírně řečeno zděšen. Šli jsme cestou, kterou se vydalo Rakousko a mělo s ní hodně špatné zkušenosti, nedokázali jsme se poučit ze špatných zkušeností Rakouska, a přesto jsme se rozhodli jít stejnou cestou a ještě nakupovat od bůhví koho, kdo to sem dovezl, kdo složil ony peníze, kdo je dodavatelem. Má narážka je na spolehlivost testů. V momentě, kdy budeme mít ve školách nějaké antigenní testy, které mají spolehlivost pod padesát procent u dětské populace, ještě k tomu dělané samoodběrem, kdy ta spolehlivost jde ještě na polovinu, tak budeme mít testování, které je schopno odhalit nemocné a které bude mít smysl, nebo budeme mít testování, že si někde uděláme čárku - testujeme - tím jakoby uklidníme veřejnost, ale ve školách a v šíření epidemie to nebude mít vůbec žádný vliv.

Proto můj dotaz i na pana ministra, zdali považuje tyto testy, nakoupené původně od 1. března pro školy, za dostatečné, aby - tedy respektive jeho odborný tým - že mohou odhalit vlastně nákazu ve škole nebo zda by nebylo lepší použít lepší - třeba PCR testy - které mají daleko lepší spolehlivost a doopravdy mít testování, které k něčemu je, které není jenom mediální bublina, aby uklidnilo veřejnost, ale ve výsledku nám to lepší prostředí, méně rizikové, ve školách nevytvoří. Osobně dávám přednost, aby byly co nejlepší testy ve školách, ať už jsou to antigenní, nebo PCR, ale v současné době této spolehlivosti dosahují jenom PCR, přičemž i v současné době lze takto testovat. Lze testovat metodou PCR, lze testovat i díky poolování, kdy se vlastně odebere vzorek a otestuje se více žáků najednou v jednom vzorku a i současné kapacity testovacích laboratoří by mohly být navýšeny a jak říkají zástupci těchto laboratoří, navýšíme testovací kapacity za předpokladu, že budeme vidět nějakou strategii, že budeme vidět nějakou objednávku.

Pokud zde není poptávka po tomto testování, tak žádná laboratoř kapacity navyšovat nebude, již teď mají třicet tisíc volných kapacit a proč by je navyšovaly, proč by do toho investovaly, když zde nemají žádný výhled o tom, že po tom bude poptávka. Takže ještě jednou zopakuji dotaz na pana ministra, zdali nakoupené testy považuje za dobré, použitelné ve školách, které budou mít ten efekt, že bude prostředí ve školách méně rizikové a dostatečně zachytí onen vir i u žáků, kteří jsou bezpříznakoví, kteří jsou žáci prvních, mateřských škol nebo prvního, druhého ročníku, těch mladších.

A zároveň i s tím dotaz. Již existuje nějaký pilotní projekt, který testuje žáky a který nám dává ty praktické zkušenosti, jak se mají žáci testovat, jak to má probíhat, jak často, jakým způsobem, abychom měli už ty zkušenosti, ten návod, že akorát tenhle návod vezmeme a použijeme na celou republiku. Už máme tyto pilotní projekty provedené. Já jsem slyšel o mnoha pilotních projektech v některých městských částech Prahy, v Olomouci, v Ostravě, ale zajímalo by mě, jestli tento pilotní projekt je dostatečný, má dostatečný vzorek a má dostatečné zkušenosti a výsledky na to, aby to přineslo to, že v momentě, kdybychom dokázali dát statisíce dětí v republice do škol, že ihned víme, a nebudou zde žádné logistické problémy, nebudou zde žádné problémy z toho, že nemáme zkušenosti s tím, použijeme prostě tento pilotní projekt a jeho zkušenosti na to, abychom to nasadili po celé republice.

Děkuji a děkuji i panu ministrovi, pokud odpoví.