Pan předřečník řekl hodně věcí, které už říkat nemusím, ale posunout to do nějaké emotivnější roviny, já to tak úplně neumím jako pan senátor Canov. Velice krátce k tomu samotnému zákonu dvě věci. První věc. Ještě bych tady doplnil k tomu pozměňovacímu návrhu. Tady padlo, že by se možná mohlo překlenout výkladem, nemuselo, jenom ta jedna podstatná věc, která je, aby to padlo konkrétně. Ze současné funkce náměstka, ministra pro státní službu by měla být nově funkce nejvyšší státní tajemník, tzn. ten nejvyšší úředník pro úředníky, a podstatné je to, že toto právě vypadalo pro mě jako podstatné, nebude to nová funkce v zákoně o střetu zájmů. Ona tam zůstane ta stará funkce, ten náměstek, a nebude tam ten vrchní státní tajemník.
Jinými slovy, když my tady furt řešíme střety zájmů, řešili jsme x let tady, bylo to někdy zábavné, někdy smutné, autistické, tak ale z tohoto pohledu je ten problém, že nejvyšší osoba, která má mít na starosti personální politiku státní služby, nebude naplňovat ty požadavky zákona. Nejsem tedy právník jako pan předkladatel, ale myslím, že zkrátka pokud tam ten člověk v zákoně napsán není, ta funkce, tak to není možné překlenout výkladem, zkrátka nebude ten člověk požadavky splňovat, a když se bavíme o transparentnosti oblasti, tak je to opravdu podle mého názoru chyba, která by měla být opravena.
A pak tam bude funkce, která už nebude existovat po nabytí účinnosti toho zákona. V této věci je to špatně a myslím si, že by stálo za to toto opravit, i když to bude stát té sněmovně možná bohužel nějaké jedno odpoledne, ale ta vláda to zkrátka dokáže přehlasovat, a jenom kvůli tomu, že si říkáme, že to jedno odpoledne tomu nechceme věnovat nebo jeden den, nevím, tak toto by nemělo být pominuto. Řeknu i proč. Také také to padlo, ten zákon opravdu není ideální. U toho zrodu jsem i byl, takže vím, jak tam byly ty tlaky, krátce k tomu pak něco řeknu. Ale byl přijat kvůli tomu, že to byla ex ante kondicionalita pro čerpání prostředků z nového programovacího období. Právě proto, a k tomu může dojít, aby ti úředníci primárně, abychom se zajímali, že úředníci, kteří mají na starosti čerpání poskytování evropských dotací, aby byli pro státní službu, aby byli odděleni od té politické roviny, aby nebyli politizováni.
To znamená, aby se nemohlo stát, že přijde náměstek politicky nominovaný a řekl toto uděláš, samozřejmě formálně, neformálně, což se v minulosti dělo, byly s tím velké problémy. Bavili jsme se o tom i na výboru ohledně toho právě, jestli má předkladatel stanovisko z komise, jestli je to v pořádku nebo ne. Podle mých informací komise bude ten zákon posuzovat, až ho tady schválíme nebo neschválíme a podepíše ho pan prezident. Pak přijde nějaké formální stanovisko k tomu, jestli je to správně nebo špatně. Pokud to nebude správně, tak to budeme předělávat, a pokud to bude v pořádku, tak se pak možná v praxi může stát, jako v minulosti, člověk bude tlačit na úředníka, aby něco udělal, tak se nám mohou zastavit fondy.
To je to riziko, které tady máme, jenom zvedám ho, neříkám, že může dopadnout, ale s českou zkušeností čerpání dotací si myslím, že ať to bylo v minulém období, předminulém nebo předminulém, se to podle mého názoru určitě v nějaké době stane. Takže k tomuto jenom apeluji, až budete přemýšlet o tom hlasování, zákon schválit i kvůli tomu, aby to prošlo, aby se stihla výměna politická, to si myslím, že bychom neměli pomíjet. Není to pouze technikálie, je to věc, která se týká systému samotného a je to bizarní, že nejvyšší úředník státu nebude jediný splňovat požadavky jako vy všichni. Máte také povinnosti. To znamená, on může čerpat dotace do vlastní firmy, může mít média atd. Asi se to nestane, jsou v tom i další věci.
Takže to je k tomuto, k té technické. A pak k samotnému tomu celému zákonu. Zkusím krátce, ten duch zákona, jak je postaven. On je u nás docela přísný. Ono u té státní služby máte dvě pojistky, aby byly brzdy a vyvažování toho zákona. Jedna je u vstupu do státní služby, můžete nastavit tvrdá kritéria, a pak může být volnější ten výstup ven, že toho člověka po nějaké době vyhodíte. Nebo naopak, budou měkké podmínky pro vstup, mohou tam nastoupit lidé, kteří jsou třeba státní službu, ale pak už tam zůstanou. Po nějaké době se osamostatní a budou politicky nezávislí na politické garnituře.
Tím, co se děje dnes, proto jsem to zmiňoval, my na jednu rozvolňujeme výstup, kdy tam byla ta doba neurčitá, úředník tam fungoval, a to smažeme pěti lety, je to jedno volební období, na rovinu. Každá vláda přijde a po roce nebo po roce a půl toho úředníka může přesoutěžit, to bude moci, a dojdu k tomu, že to nemusí být optimální. A ta přední část, to, aby ten vstup byl také nějakou formou hlídán, se nám také poníží, protože nově tím jednokolovým výběrovým řízením tam bude moci vstoupit relativně kdokoliv, ten, kdo měl nějakou praxi přibližně podobnou státní službě. Takže bude to do personalistiky, vstoupí z Agrofertu. Přeháním to, jako uvozovky. Pardon, omlouvám se, tak třeba z jiné firmy, třeba ze Škody Auto. Tak. Takže jenom, abych to uvedl, my tím, co tady dnes děláme, tady bylo schváleno, tak obě pojistky, které dnes máme obě nahoře, je to hodně přísné.
A my dáme obě dolů. A tím pádem vlastně princip té státní služby nebude ani na jedné, ani druhé straně vyvážený. A už to nebude – pro úroveň odboru a výš už to nebude státní služba. Tak druhá věc, která tady padla – Michael Canov to řekl na plná ústa, já jsem to slovo nepoužil do dneška, ale ano, je to politizace. A jenom řeknu v čem. Otázka, jestli to je správně, nebo špatně, to už je na vašem uvážení. Ale v tom kontextu toho, že jsou nějaké základní principy demokratického právního státu, které chce Evropská unie a chce mít oddělenou státní službu od politického zasahování, tak to chce. Nevím, do jaké míry to je správně nebo špatně, to je na vás.
My, ano, teď to politizujeme. A až do jaké úrovně? Dejme tomu, že na tom ministerstvu dneska máme 3 až 4 úrovně vedení ministerstva. Vedoucí oddělení, ředitel odboru, může být ředitel sekce, nemusí, a pak je tam ten náměstek, kterého tam máme úředního a politického vedle sebe. Ten model je i v Německu, mají také Staatssekretära, který jakoby je pro parlamentní věci, a který je pro ten úřad. Takže vlastně původní návrh byl takový, že ten náměstek, který byl politický, neměl ingerovat do řízení ministerstva. Pouze byl zástupce ministerstva. Dokonce i v těch původních debatách byl jeden, že bude jako deputy minister, zástupce ministra, náměstek, bude chodit do parlamentu. Pak, protože jsem asi pochopil, byla koaliční vláda ze 3 stran, tak byly dva, aby každý tam měl toho svého. Nevím. Tak to dopadlo.
Nyní, pak tedy proběhly novelizace toho zákona a ta minulá vláda tam dala slovíčko, že on může zadávat úkoly podřízeným. Vemte si, on je mimo organizační strukturu toho úřadu, ale může dávat úkoly. Dobře, jaká je pak vymahatelnost těch úkolů? Nemá to smysl. Ale už se nám to pomalinku vlamuje do té struktury řízení. A navíc, co tady padlo, budeme tady mít těch úrovní řízení ještě více. Budeme tam mít tedy vedoucího oddělení, vedoucího odboru, vrchního ředitele sekce a náměstka. Jediný, kdo bude v reálné státní službě, bude ten vedoucí oddělení a pak normální úředník, který je na dobu neurčitou a vlastně tam nějak funguje v tom systému dál. Proč i tihle nebudou přesoutěžováni, já to nechápu? Ti jsou jiní? Ti tam mohou být na 100 %, jako na 100 let?
Nevím, nevím ten důvod. Ale my od té úrovně tedy minus 3 jdeme výš. A už ředitel odboru, ředitel sekce a ten náměstek ministerstva budou nějakou formou tedy jednoduše jmenováni tím výběrovým řízením. Kdo ve většině těch výběrových řízení má prim v těch řízení? Ministr. On jmenuje většinu lidí do té výběrové komise. Tam bylo tak, že je vždycky mohl jmenovat třeba státní tajemník. A v tu chvíli ta pozice, nejvyšší státní tajemník, třeba dva z pěti, a tři ministr.
Takže když to zjednoduším – ano, do úrovně ředitele odboru už bude ta nominace de facto politicky ovlivňovaná. A my můžeme říct, že v tuhle chvíli 3 z 5 úrovní vedení toho ministerstva vlastně jsou pod politickým rozhodováním při vstupu do té státní služby. Ale když nemáme tu druhou pojistku té stabilizace toho delšího termínu, tak vlastně to dopadá tak, že po volbách takhle přijde nové vedení. A jdeme vlastně do toho amerického modelu, ale tak na oko, aby to nevypadalo, protože musíme mít státní službu, kterou máme jako nadepsanou „státní služba“, ale v reálu pro ty tři úrovně vedení to není státní služba. Jestli to bylo pro vás srozumitelné, aby to bylo, o čem já se tady bavím?
Já bych byl velice rád, a to nás asi čeká, aby ten zákon byl pružnější. Já si myslím, že tam jsou nesmyslné zkoušky. To jako, jestli nějaký úředník to musí dělat, jakoby to stojí strašně peněz atd. Já bych radši vybíral kvalifikované lidi, aby nebyli v nějakých ročních termínech před nějakými zkouškami. Vy to máte i na obcích. Máte ty zvláštní odborné způsobilosti. Sami víte, co to je. Jako nějaký... Dělá to úřad nějaký někde pod ministerstvem, jako stojí to strašné peníze. Takové firmy si vyberou radši kvalifikovaného člověka, než abych ho to učil dobře. Další věc je odměňování těch úředníků. A ti flexibilní, když dělá špatně svoji práci, ať má nějakou sankci!
Řeknu příklad z naší komise. My na té komisi pro dohled řešíme několikrát už příklady, kdy úředníci Finanční správy takzvaně zaklekli na podnikatele. Příchodem minulého premiéra to nějak narostlo, teď to zase kleslo, dobře. A co se stane? Ten úředník zakleknul, ten podnikatel tedy takzvaně zkrachoval, protože zkrátka on měl obestavené účty, ta firma neměla cash flow, ze dne na den skončila. Podnikatel se potom soudil a po třech letech se dosoudil tomu, že byl bylo špatné úřední rozhodnutí toho úředník. Ale už byl zkrachovalý. Tak nakonec možná od státu možná vysoudil v mnoha případech peníze zpátky. Stálo to miliony korun český státní rozpočet. Ale ten úředník – ano, 3 miliardy, kolega mě doplňuje – ale ten úředník, kolik jich bylo potrestáno za to úřední špatné rozhodnutí, které stálo nás všechny daňové poplatníky 3 miliardy korun? No, mizivé procento. Skoro žádné. A je to možné vymáhat podle jiného zákona.
Je to regresní nárok. My jsme právě řešili, že bychom i v tomto zákoně to nějak ošetřili. Není to potřeba. Takže vlastně nepoužívají se nástroje pro to, aby ty úředníky fungovali, jak mají. A pokud udělám chybu, tak zaplatím dva tři platy jako ze svého, protože tu chybu jsem udělal, přece tak to má být. Tohle neřešíme. Je tam mnoho dalších věcí, o kterých se můžeme bavit jakoby, které jsou formalizovány, ale opravdu za mě, pokud toto uděláme – fair enough.
Říkáme, že my státní službu vypouštíme na 3 úrovních vedení ministerstva. S tímhle o tom budeme hlasovat. Já si myslím, že ta rizika, která nás mohou překvapit do budoucna, tady jsou. A obecně by ta úroveň vedení měla být oddělena o nějaké úrovni B-1, B-2 maximálně. To znamená, že ten náměstek, dobrá, ať je politický, ať odchází, tam to, ať nějak funguje a je nějaká flexibilita. Já jsem původně měl návrh dát to na 9 let, a ne na 5, aby to bylo přes 2 volební období, už tam nějakou stabilita bude. Nebudu dneska nic načítat, ale zkrátka to, co dneska děláme, říkáme, že 3 úrovně vedení vlastně – náměstek, ředitel sekce, ředitel odboru – jsou politicky nominováni, odcházejí s tím novým vedením po roce toho samotného ministerstva. To je k tomu samému systému. A za mě.
A ještě jedna věc, která tady je, ti političtí náměstci, když už se tedy o nich bavíme – přidáme tedy křížově, když ministr bude chtít, bude mít náměstka a vrchního ředitele sekcí, dneska vlastně z jedné funkce děláme dvě kvazi, také to něco bude stát. Já jsem furt od této vlády čekal, že bude šetřit jakoby, a určitě se na to připravuje, že bude šetřit, já budu moc rád. Ale já jsem udělal jako nějaký kvazivýpočet, jenom propočet. Kdyby se stalo to, že každý ministr nově zřídí na tu sekci, kterou tam má, toho náměstka, který tam dneska není, může to být až 40 pozic. 40 náměstků, mým kvalifikovaným propočtem to bude stát půl miliardy korun za jedno volební období.
Proč? Dostane služební auto, většinou Superb, to vyjde, když se tendruje, tak to dopadne. Bude mít sekretářku v kabinetě. Bude mít toho řidiče. A sám má ještě svůj plat. Počítal jsem tedy s nějakým platem 100 tisíc jakoby měsíčně hrubá plus superhrubá. Někdy jsou ty odměny i vyšší. Tak jenom za mě, je to politické rozhodnutí, ať tam ty lidi jsou, ale měli bychom spíš šetřit, ne? Já bych radši ty lidi, kteří tam jsou, využil. A nechci do toho vládě mluvit jakoby, jak k tomu přistupuje, protože to asi je i s vládou prodiskutované, ale osobně se mi to nelíbí, podle mého názoru. Ten argument, že ministr tam je sám – není. Má kabinet ministra, tam může mít poradce.
Ten poradce dostane smlouvu za 50 tisíc korun, což něco může udělat. A funguje to v praxi, pokud chce. Už tedy končím. Prý mám mluvit krátce a nemluvím, ale já jsem chtěl, abyste pochopili ten princip, co tady dneska děláme. My dneska na třech úrovních vedení, my vlastně politizuje státní službu, takže vlastně už jako ji mít nebudeme. A zároveň přidáváme možná půl miliardy na 4 roky jako na výdaje na náměstky, kteří jako tam budou navíc.
Takže z tohoto důvodu já tenhle zákon nepodpořím. A ještě jednou vás požádám, zvažte minimálně tu věc technicko-netechnickou, abychom nejvyššího úředníka pro personálie státu nevyjmuli zkrátka z procesu, který tady pro nás... Všichni mu podléháme, chceme, aby to nějak fungovalo, měli jsme s tím střetem zájmu dlouhé roky problémy. A myslím si, že by poslanci, že pan překladatel s tím bude mít asi možná problém ty obstrukce, teďka jsou hodně časté, ale zkusit tomu jedno odpoledne tomu věnovat, alespoň této jedné věci, bych byl velice rád, kdybychom se to nějakou formou pokusili zvládnout.
Děkuji.
