Koukám, z mého pozměňovacího návrhu už tady jsou dopředu avizovány obavy. Já bych tu debatu tady strukturoval po několika částech. První, zareagoval bych na to, jak probíhalo to samotné projednání. Opětovně Senát de facto zachraňuje to, co Poslanecká sněmovna úplně ne dobře poslala do Senátu. Asi za to pan vicepremiér samozřejmě nemůže, je tam nějaká dohoda, která tam úplně nefunguje. A vláda asi nemá na podporu svých návrhů většinu, nicméně velice krátce k tomu, co je tady v nějaké fázi komunikováno.
Pokud se tady načte a schválí cokoliv, co by nebylo posvěceno panem vicepremiérem, respektive ministerstvem, tak padne celá dohoda a může být velký problém pro některé typy obnovitelných zdrojů. To je asi, co s tím, nicméně i tak bych rád tady otevřel dvě témata.
To první se týká ekonomických dopadů. Já jsem samozřejmě rád, že se zachránily ty nízké podpory, např. pro vodu. Jak tady říkal pan senátor Bek z vaší komise, co bylo v našich závěrech, že i malé obnovitelné zdroje ve formě solárů, tím, že posuneme tu hranici pro všechny stejně na 8,4. Doufám, že to říkám dobře.
Nicméně i tak tady bude určitá benevolence pro příští vládu a bude tady určitá nerovnost. Uvidíme, jak a koho se vláda rozhodne podpořit ve větším procentu. Já osobně bych byl pro jednotné procento pro všechny, nicméně samozřejmě takto budu akceptovat to, co tady proběhlo v nějaké dohodě, i když si nemyslím, že to je optimální.
Další věc, která bude – a já tady velice poděkuji panu náměstkovi Nedělovi, díky za ministerstvo i paní náměstkyni z ministerstva životního prostředí Peštové, se kterou jsem komunikoval. Já jsem původně nechtěl řešit problematiku biopaliv, nicméně vzhledem k tomu, co se stalo, a právě to, že díky kolegovi Šilarovi, který určitě v dobré víře načetl tady implementaci směrnice RED II, která ve sněmovně neprošla kvůli tomu, že tam pan poslanec Pustějovský navyšoval ještě procento přimíchávání biopaliv do benzinu, jinak se to de facto shodně opakuje, opakují to texty, tak to máme tady na starosti u nás my.
Já si osobně nemyslím, že je optimální, aby Senát tady jedním pozměňovacím návrhem implementoval směrnici. To má proběhnout nějakou debatou na úrovni celé sněmovny, to se ministerstvu nepovedlo. Také tady padaly určité narativy, že pokud se dneska tato implementace neschválí v té podobě, jak tady je, tak bude infringement a budou velikánské pokuty ze strany Evropské komise. Budou to miliony korun a bude tady velký problém.
Tak já se k tomu jenom vyjádřím. Ano, myslím, že byl špatně infringement kvůli tomu, že vláda nezvládla implementovat směrnici, která bude za chvilku změněna, nicméně velice krátce k těm pokutám. Já jsem si ještě dnes ověřoval na stránkách Evropské komise a přímo jsem i do Bruselu včera večer ještě volal, jak formálně funguje ten infringement a případné pokuty. Jsou to dvě věci.
Pokud je infringement, tak v době, kdy se přijme nějaká legislativa, tak Komise zašle dané zemi výzvu k zaslání dalších informací, aby se k tomu Česká republika vyjádřila. K tomu samotnému porušení nebo ne neimplementaci. To trvá dva měsíce. Potom probíhá nějaké jednání. V rámci šestiměsíční lhůty Komise může dospět k závěru, kdyby Česká republika v tomto případě nezareagovala, po šesti měsících maximálně, a následně potom teprve podává formální žalobu k Evropskému soudu. Ta žaloba trvá průměrně dvacet měsíců. Nějakou formou Evropský soud rozhodne, že nebyla implementována směrnice, Česká republika se může odvolat – to může opět trvat až dvacet měsíců. A teprve na základě toho, pokud se to opravdu neplní a Komise po tomto vydání rozsudku dá soudu jasnou zpětnou vazbu, že Česká republika i tak neplní, nakonec soud rozhoduje o případném uložení pokuty.
Toto všechno, když to relativně vysčítám, běžná praxe, která je, je kolem pěti let, pět a půl roku, když se reálně udělují nějaké sankce od toho prvního výkopu. Tak tady bych jenom poprosil pana vicepremiéra, já beru vždycky velice korektně, že v té debatě vždycky reagujete, to beru věcně, kdyby nám mohl říct, v jaké této fázi jsme. Jestli jsme dneska u soudu v prvním, nebo v druhém kole, nebo ve třetím. Jenom proto, že ten děs z té směrnice implementace, když to dneska neschválíte, přijde ohromná pokuta. Tak já myslím, že ta pokuta podle standardních procedur Evropské unie přijde až za pět let.
Ale to nechci snižovat to, že bychom tu směrnici měli implementovat. Ale myslím si, že za rok a půl tady budeme mít novelu tohoto zákona, která to bude dělat úplně jinak. Což tady také moji kolegové předřečníci zmínili.
Teď velice krátce k problematice biopaliv. Já bych tady oddělil dvě témata. Podpora obnovitelných zdrojů, o které se bavíme, ale hlavním cílem si myslím, že by mělo být snižování emisí CO2. to by každý z nás mohl chtít a myslím si, že bychom se na to měli jako republika připravovat do budoucna. Protože i s tou novou směrnicí, která přijde, bude určitý odklon toho, co tady dnes je navrhováno.
V tom pozměňovacím návrhu, který jsme vám s kolegou Hilšerem dali na stůl, poslal jsem ho včera, ještě jsme ho malinko modifikovali, bod č. 4 jsme z toho vyjmuli, aby tady nebyly jakékoli dohady o tom, že bychom chtěli ty případné změny chtěli dělat úplně narychlo. Je to navrhováno tak, že bychom rádi, aby se snížil podíl přimíchávaných biopaliv tzv. první generace – potravinářské a krmné plodiny. Postupně, postupnými kroky, a to až od roku 2025 na polovinu a od roku 2030 na nulu.
Cíl jenom, proč to chceme. Já si myslím, že pokud bychom měli uvažovat o tom, že chceme snižovat emise CO2, tak právě tato biopaliva první generace nejsou ty, které by reálně snižovaly emise CO2. Velice krátce, dokonce máte i v tom odůvodnění pozměňovacího návrhu uvedenou preambuli té směrnice, která dneska bude tady nějakou formou implementována, a v té se přímo uvádí: „Pro případný přechod na pokročilá biopaliva a minimalizaci celkových dopadů přímé a nepřímé změny ve využívání půdy je vhodné omezit množství biopaliv a biokapalin vyráběných z obilovin, jiných plodin bohatých na škrob, cukernatých plodin, olejnin, jež lze započítat do cílů stanovených v této směrnici.“ Nebudu to číst celé.
Jinými slovy, cílem Evropské unie je už dlouhá léta právě omezování a snižování těchto biopaliv první generace, která jsou ekologicky velice náročná. Nechci, aby tady byl nějaký narativ, abychom to opravdu poslali do té debaty, jak chtěl kolega Šilar, aby to byla tady trochu výměna nějakých názorů ohledně ekonomických zájmů určitých politiků. Nicméně v těch studiích, které uvádějí, že právě tato biopaliva, která se vyrábějí např. z kukuřice, řepky, mají negativní dopady, je mnoho. A co mně na tom vadí. My tady vlastně v této směrnici budeme dále do roku 2030 opětovně podporovat to, že biopaliva, která budou přimíchávána do benzinu a nafty, budou primárně a reálně všechna z těchto biopaliv první generace.
Komentáře, které tady jsou, dostal jsem i studii od pana náměstka v neděli, za to děkuji, právě v oblasti emisí, v oblasti biopaliv, je, že není substitut. Já si nemyslím, že ta cesta, abychom řekli, není tady žádná jiná alternativa, my to ani řešit nebudeme, nechceme, to je špatná cesta. Jsou alternativy, ale je potřeba je podporovat.
Takže můj názor je, pojďme postupně snižovat to negativní, co nám tady ničí přírodu. Velice krátce zmíním, není to přímo ničení přírody, ale sakra, nesnižujeme emise CO2 v rámci našich dlouhodobých plánů a zároveň několik studií, které jsem si studoval, to krásně i popisují. Celý ten přístup. U biopaliv první generace platí, že měla být využívána jako nějaký překlenovací nástroj. Právě od přechodu od fosilních paliv k těm, které jsou buď obnovitelné, nebo nízkoemisní.
V případě technologií, které jsou s tím spojené, byl nějaký původně stanovený výpočet, ale ten se nakonec neosvědčil. A reálně biopaliva z některých krmných plodin nemají pozitivní, ale mají naopak negativní dopad na emise CO2. Velice krátce, a to pan ministr určitě bude znát do velkého detailu, např. u kukuřice budu zmiňovat její nevýhody – vysoká spotřeba postřiku hnojiv, kontaminuje půdu a vodu, je to zároveň potravinová plodina. Má nízkou produktivitu vzhledem k přimíchání biopaliv, v průměru 350 galonů na hektar, má nízkou energetickou efektivitu.
Nebudu číst úplně všechny, ještě zmíním řepku. U řepky je, že je náročná na obsah živin v půdě a náchylná ke škůdcům a nemocem. Její intenzivní pěstování vede k degradaci půdy a její erozi. Při správném setí ale může být naopak protierozní. Takže v tomto případě to není pouze o vodě, může mít negativní dopad na vodu v krajině, nemusí být, abych byl objektivní. Nicméně je relativně náročná, jiný způsob zpracování na řepku a zisk bionafty z ní a nesnižuje emise CO2.
Takže my tady budeme dalších deset let podporovat tyto nízkoemisní zdroje, v uvozovkách, ale jsou to naopak ty, které nám emise CO2 zhoršují. Takže i proto si myslím, že je potřeba, aby tato vláda a ty příští se na to zaměřily a nezavřely oči nad tím a budou říkat, máme něco v aktuální směrnici, která za dva roky bude úplně jinak, a na deset let to nějakou formou zastropujeme.
Je tam několik věcí, které bych rád zmínil. Tady je mnoho kolegů zemědělců, i pan kolega zcela určitě bude vědět mnohem více, ale jak jsem pochopil já, dneska až dvacet procent zemědělské půdy je právě využíváno pro energetické účely. Já nevím, jestli to je správně, jestli bychom měli pěstovat věci, které potom spalujeme v motorech, nehledě na potravinovou soběstačnost, která tady byla zmiňována. Byl tady i nějaký zákon, který se tady toho týkal a měl být prosazován, abychom tady pěstovali všechno, třeba i kokosové ořechy.
Nebudu to opět zlehčovat, myslím si, že toto není dobře. Druhá věc je právě dopad i na vodu v krajině. My to řešíme na našem výboru pro územní rozvoj a životní prostředí dlouhodobě. My tady budeme dávat stovky milionů korun na to, abychom nějakou formou zadržovali vodu v krajině, ale zároveň budeme pěstovat tyto věci proto, abychom fiktivně snižovali emise CO2. Protože nějaká směrnice říká, že toto můžeme využít jako obnovitelný zdroj.
Dále bych dodal, v té samotné směrnici, jak je to popsáno, je stanoven limit pro možné využívání obnovitelných zdrojů ve formě právě biopaliv první generace na maximální hodnotu sedm procent. S čímž tady uvažuje ta směrnice. Nicméně ta hranice je maximální, ale to neznamená, že to musí být sedm. Může to být také nula. Proto jsme s kolegou Hilšerem zvolili nějaký kompromis, kde bychom to postupně snižovali, abychom došli k nějakému cíli do budoucna. Abychom využívali půdu k tomu, abychom měli potraviny, a ne, aby se pálily její produkty v motorech, protože to tak nastavené je, a není to pro nás výhodné.
Velice krátce ještě okomentuji, opět poděkuji panu náměstkovi Nedělovi, on tamhle sedí, ještě jednou ho zdravím, díky, podrobnou studii, kterou si nechaly zpracovat vysoké školy chemicko-technologické. Také jsem ji studoval. Mohli bychom tady o tom hodinu, dvě hodiny klidně debatovat. Co tam postrádám, je větší využití elektromobility. A tady možná navážu i na komentáře pana premiéra, který v nějaké debatě s jedním europoslancem diskutoval o tom, jestli třeba i jaderná energetika je bezemisní nebo není. Pan premiér říká, že je bezemisní, má to potvrzeno z Evropské unie od všech politiků. Tak já si myslím, že pokud ta elektromobilita bude narůstat v nějakém podílu – a máme bezemisní zdroje, ve formě např. jaderné energetiky a vláda se o to bude snažit v rámci implementace té nové směrnice a vyjednávání, ať to bude malé jádro, velké jádro, cokoliv, tak ty přepočty, které jsem tam propočítal, jsou úplně jiné.
Pak už jsem na nějakých deseti procentech při využití elektromobility. Kdybychom do konce roku 2030 měli dvacet procent elektroaut, tak jsme úplně na jiných číslech a de facto toto můžeme úplně pominout. Tak to je za mě asi velice krátce k tomu, co tady navrhuji. Ale protože chápu, že tady je nějaká dohoda a jsou velké obavy, a já jsem je zaregistroval ze všech stran, kdybychom náhodou nechali projít to aktuální znění sněmovní, že bychom nějakou formou mohli velice poškodit obnovitelné zdroje. Např. v oblasti malých solárních zdrojů atd.
Tak proto bych požádal pana vicepremiéra o jeho stanovisko k tomu mému pozměňovacímu návrhu. Čekám, že bude, jaké bude. Samozřejmě pokud by to bylo negativní, tak zvážím to, že bychom to potom případně řešili separátně novelou zákona, abychom dneska tu dohodu nebourali. Ale byl bych rád, aby tady tohle téma proběhlo nějakou debatou. Na rovinu, my zkrátka plánujeme to, že nadále budeme udržovat současný systém zemědělství, kde bude dvacet procent věcí nějakou formou. Formou bioplynových stanic, anebo ve formách zdrojů přimíchávání do benzinu a nafty pěstovat dále. Budeme si ničit přírodu a de facto jediným cílem tady je – a to si myslím já – udržení současného stavu pro některé podnikatelské subjekty.
Myslím si, že jsem v té debatě hodně korektní. Ještě jednou bych požádal pana premiéra, až bude možná konec debaty, nebo kdykoliv, abych ještě případně mohl zareagovat, kdyby dal svoje stanovisko. Neberu to vůbec ani nijak úkorně, nechci tady bourat tu dohodu, tak to vnímám i já, ale beru to jako velký problém. A myslím si, že ta snaha by mohla být větší. A těch typů technologií, kterým se můžeme věnovat do budoucna, je mnoho. Bavili jsme se s paní kolegyní z ministerstva např. o nějakém možném využití plastů, nějakou formou chemické reakce by mohly být využity právě tak, aby se z nich stal olej, který by mohl být přimícháván, a další věci.
Já si osobně myslím, že cesta biopaliv není dlouhodobě ta správná cesta. Nicméně pokud tady nějaké limity jsou, tak pojďme ale s nimi začít pracovat. Pojďme podporovat nové technologie a pojďme upustit od těch, které ničí přírodu a které nesnižují emise CO2. To opakuji asi možná poněkolikáté, ale tak to zkrátka je. Vyhovuje to možná někomu, ale myslím si, že většině z nás ne. Děkuji za pozornost. Avizuji, že ten pozměňovací návrh máte na stole, uvidíme, jestli se potom k tomu na základě debaty vyjádřím k tomu, jestli to nakonec načtu, nebo ne.
