• Eva Božoňová

• Úvod
• Zprávy
• Aréna
• Politika
• Kraje
• Profily
• Zahraničí
• Galerie
• 

• Radim Fiala (místopředseda strany) má dnes svátek. Gratulujeme!

Senátor Wagenknecht: Povinnost má pouze podnikající subjekt

Projev na 15. schůzi Senátu 25. srpna 2021 k energetickému zákonu

Já nebudu komentovat ty další pozměňovací návrhy mimo ty propan-butanové lahve, protože to je takové téma, které je fakt komplikované. Souhlasím s návrhy pana předsedy Vystrčila. Myslím si, že to je velice kvalitně zpracovaný návrh a chtěl bych mu za to poděkovat. To samé u paní kolegyně Seitlové. Také myslím, že stojí za to o tomto debatovat. A já to podpořím. Jenom k těm lahvím, já jsem se k tomu vyjadřoval i minule. My jsme i s panem kolegou řešili, měli včera i telefonický rozhovor, takže to je relativně nepřehledná debata. Ale já bych jenom řekl, co za mě, jak to vidím já a proč vlastně tu debatu bych chtěl posunout zpátky k tomu, co navrhuje pan kolega Vosecký. K tomu, tady totiž padá několik narativů, opravdu je to určitá válka mezi tady byznysem malým a velkým v oblasti plnění lahví.

Co říkal Marek Hilšer, také s tím souhlasím, je to problém ministerstva, které to dlouhodobě neřeší. Takže bych i pak požádal pana vicepremiéra, aby se na to zaměřili do budoucna, protože to je nelogický bod a pořád tadyto řešíme. Já to zkusím říct trochu lidsky, jednoduše. Máme většina z nás doma gril. Já nevím. Jestli máte, můžete si jít koupit lahev do nějakého hobby marketu. Je 5, nebo 10 kilová, ta lahev. Když si ji koupíte, je to váš majetek. Vy si ji kupujete, tu lahev. Včera jsem ještě v jednom hobby marketu byl a ověřoval si to. Ta lahev nezůstává v majetku té firmy, která vám ho prodává přes nějakou zálohu. Ať ještě řeknu vlastně i proč takhle ta logika je, jaké předpisy tomu právně vlastně, té logice té komunikace, brání.

Dám jako příměr tady vlastně, o kterém se bavíme, takový jednoduchý. Je to, jako když někdo vyrobí auto. A pak můžete jít to auto opravdu buďto do jeho servisu, anebo do jakéhokoliv jiného nezávislého malého servisu. Je to vlastně úplně stejná debata o tom, jestli tedy do budoucna bude pouze ten, kdo vyrábí auto, moci to auto opravovat, anebo jestli tady máme i malé, drobné, střední podnikatele na tom trhu, kteří to auto mohou opravovat také. Takový to je jednoduchý příměr toho, o čem se tady bavím. A k tomu tady, jak padá, dvě věci, které řeknu podstatné. Co se týká těch revizí, já bych byl nerad, abychom tady děsili tím, že budou bouchat lahve doma, když to bude malinko jinak, když ten zákon, když se upraví. Ta revize u té lahve, 5 a 10 kg, je, podle mých informací, v periodě 10 až 15 let. Tak nebo tak, podle toho, jak je velký objem.

Takže to znamená, že pokud máte doma lahev, kterou si koupíte, grilujete na ní, tak jako kdyby doma ležela 10 15 let, tak by ta revize měla být v pořádku. A ještě k té povinnosti toho revidování také řeknu jednu podstatnou věc. Když jste fyzická osoba a máte tu lahev pro osobní spotřebu, tak na vás ta revize, to kontrolování, není. Vyplývá to přímo z evropské směrnice, já tady řeknu jestli název a číslo, ať to je na stenozáznamu. Je to směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/35/EU ze dne 16. července 2010. Je to starší legislativa, ale je platná a účinná. A ta v článku 8 přímo definuje, že právě vyplývají nějaké povinnosti vlastníka, toho, kdo tu lahev vlastní, aby se o ni staral a pravidelně je nechal nějakou formou revize ověřit. Přímo v odstavci 1: „Domnívá-li se vlastník nebo má-li důvod se domnívat, že přepravitelné tlakové zařízení není v souladu s přílohami směrnice, včetně požadavku na periodickou inspekci, nebo s tou směrnicí, nesmí je dodat, ani používat, dokud nebude uvedeno do souladu.“

Jinými slovy, kdo vlastní tu lahev, má povinnost se o ni starat. To tady vlastně v tuto chvíli máme a malinko se toho děsíme. Já jako mám doma lahev a měl bych ji dávat nějakou revizi, když na ní dělám na grilu maso? Jenže v odstavci 4 v této směrnici je napsáno: „Tento článek se nevztahuje na jednotlivce, kteří mají v úmyslu používat přepravitelné tlakové zařízení, případně jej používají, k osobním či domácím účelům nebo k rekreačním či sportovním aktivitám.“

To znamená, když tu lahev máte doma, na vás se ta povinnost jakékoli údržby a revize nevztahuje. Je to i nesmysl, protože my to ani nemůžeme po lidech chtít. A jinými slovy, kdo má tu povinnost, je pouze podnikající subjekt. Takže když ve firmě mají plynovou lahev, musí se o ni starat a dělat revizi. A u nás u všech, kteří tu lahev máme doma, ta revize probíhá tím, že ji necháme naplnit. My ji spotřebujeme a jdeme na to naplnění. Právě buďto k nezávislému plniči, anebo k tomu, kdo ty lahve vyrábí, a on nám ji naplní. Takže tady jako, že bychom se měli obávat toho, když tu lahev vlastníme, že tím, že tady něco vyjmeme z toho zákona, jednu větičku, že se nám dostane tady ten proces toho, že najednou se nebudou plnit lahve a nebudou v nějaké fázi vůbec revidovány, je opravdu jakoby lichý a je nesprávný.

Takže jenom abych tady uvedl na pravou míru to, že opravdu jakoby ten prostředek, jak je dneska nastavený, funguje všude v Evropě. A i ta směrnice sama o sobě předjímá, že bude vlastník domácí spotřebitel. A předjímá to, že nebudu vlastník vždycky pouze ten, který tu lahev vyrobí, takže ten, kdo si ji koupí v tom hobby marketu, nebudu jmenovat. Včera jsem objel dva hobby markety, v obou mi prodali bez jakékoliv zálohy. A ta lahev byla moje. To je ta první věc, který má důležitý tady point, abychom se tady zmínili, nestrašte se tou nebezpečností nebo bezpečností plnění lahve. A ten aktuální proces, který je právě problém v tom, že ty obchodní tlaky těch větších proti těm menším v tuto chvíli nastavují procesy, aby plnili pouze ti větší, kteří ti lahve vyrábějí.

Tak jenom velice krátce, za mě jsem chtěl tady právě uvést na pravou míru to, že to, co kolega Vosecký navrhuje, vlastně je pouze, podle mého názoru, nějaká pomůcka k tomu, aby nebyl zneužíván narativ toho, že vlastníkem lahve je ten, kdo ji vyrábí. Ne. Vlastníkem lahve je ten, kdo si ji koupí. A kdokoliv z nás máme doma plynovou lahev, tak jsme vlastníci. Pokud ta lahev jakoby je nakoupená, měla by být v pořádku, když ji za rok spotřebujeme, dáme ji naplnit ke komukoliv, kdo má certifikaci, atestaci, to je podstatné, musí ji mít, a tím pádem ta lahev bude naplněná a bude dál v tom životě pokračovat. Takže naopak, když odstraníme tam tu jednu spornou větičku, která je v tom zákoně, což dělá kolega Vosecký, tak odstraníme jakékoliv tady komunikační tahanice těch dvou subjektů mezi tím, kdo je vlastníkem lahve.

Vlastníkem lahve je vždycky ten, kdo si ji koupí. A není to ta jedna velká nebo ty tři velké firmy, které tady u nás na trhu jsou. Takže jenom bych chtěl poprosit opravdu, abychom se tady nestrašili. Těch příměr je mnoho jiných, máme i jiné typy obalů. Zkrátka pokud tu lahev vyrobí, za 900 korun ji prodá, včera jsem se na to ptal – pětikilová lahev stojí 900 Kč, naplnění 300 Kč, tak ta lahev zkrátka je moje. Já si s ní můžu dělat, co chci, můžu ji spotřebovat. A je na mně, až ji spotřebuji, že se rozhodnu, komu ji dám naplnit. Jestli nezávislému plniči, anebo tomu, kdo ji vyrobil. A tím, co pan Vosecký dělá, právě odstraňujeme tady ty komunikační nástroje toho, abychom byli nuceni chodit pouze k těm velkým, kteří, podle mého názoru, mají jediný cíl, a to je nějakou formou konsolidovat trh a vytlačit ty malé.

Takže já podpořím pana kolegu Voseckého. Nic, Marku, pane Hilšere, nic vůči vám, prostřednictvím pana předsedajícího, jo? Jenom jsem chtěl vysvětlit ten názor, já jsem to říkal i včera, o co vlastně jde, že opravdu vlastníkem jsem já, nebo ty, pokud máme doma lahev. Nemusíme dávat ty revize, ale ty revize probíhají tím, až ji dám někam naplnit. A jinak děkuji, nebudu komplikovat debatu o lahvích, která je trochu možná specifická, ale jenom jsem chtěl svůj názor tady projevit.

Děkuji za pozornost.