Takže já jsem tady v tom duchu, který teď tady říkám na úvod, předložil více než deset pozměňovacích návrhů k této novele. A jenom stručně připomenu, já to nechci zdržovat, protože bych byl rád, kdybychom to dneska projednali ve třetím čtení, ať to posuneme dál.
Já jsem se snažil udělat některé kroky, které by vedly k tomu, že uděláme určitou tečku za obdobím ne příliš podařeného rozvoje fotovoltaiky v letech 2009, 2010. Ty věci se tady staly, nebyly úplně dobře legislativně udělány. Bohužel tehdy jsme samozřejmě udělali ten rozvoj z hlediska instalace, kapacit, ale za zbytečně velký objem té veřejné podpory i té podpory, kterou platíme jako spotřebitelé. Kdyby se tehdy stát choval více uvážlivě a rozložil to více v čase, dal prostor k tomu, aby klesaly ceny instalací, tak jsme to mohli udělat možná ještě větší kapacitu než jsme udělali tenkrát, a za výrazně menší peníze. Ta chyba se stala. Teď samozřejmě se přichází s určitým návrhem, který tady zpracovávalo Ministerstvo průmyslu a obchodu. Předkládají ho někteří poslanci z hlediska úpravy tzv. IRR, toho vnitřního výnosového procenta. Těch pozměňovacích návrhů je tady několik. Já bych byl rád, abychom nad tím přemýšleli z pohledu za prvé, ano, udělejme tu tečku, to prostředí ještě narovnejme, snižme výdaje státu, které do té oblasti jdou.
Ale na druhou stranu, dívejme se také na ty subjekty, které tehdy do toho podnikání šly, které do toho šly třeba s tím úmyslem, že to není jejich hlavní core business nebo spekulace, ale že to je nějaká jejich diverzifikace jejich činností. Dali do toho peníze, které si z velké části půjčili za úrokové sazby, které jsou výrazně jiné než je známe dnes. A tito lidé mají velké obavy, jak tato novela dopadne z hlediska jejich podnikání, protože jim to ohrožuje nejenom ten úvěr a financování té jejich instalace někdy z roku 2009 nebo 2010, ale promítá se to do přístupu těch bank i vůči třeba jiným podnikatelským aktivitám. A mnoho nám poslancům hlavně hospodářského výboru psali, jak Hospodářská komora, Agrární komora, Zemědělský svaz, Asociace soukromého zemědělství, ale i třeba zástupci bankovního sektoru, abychom i tyto věci uměli rozumně vyvážit a posoudit.
Proto tady mám dva návrhy, jak upravit IRR. Myslím si, že stojí také za to zvážit, jestli by neměly být dnes podpořeny. Jsou to dvě varianty, které se snaží udělat to, že snížíme výdaje, zavedeme solární daň resp. ji zvýšíme pro to jedno období. Znamená to jasný stabilní příjem pro státní rozpočet, ale zároveň je to předvídatelné, čitelné z hlediska těch, o kterých jsem hovořil, aby se nedostali do vážných existenčních problémů. Oni, jejich podnikání a třeba i jejich rodiny. Takže to je tato část.
Potom se snažíme také za náš klub KDU přinést tam návrhy, které se týkají toho, co tady už dneska bylo zmíněno, a to je přístup v rámci technologické neutrality k obnovitelným zdrojům. Na jedné straně tady máme obrovské finanční objemy pro tu investiční podporu, je to supermodernizační fond, díky za něj. Má obrovský potenciál pro Českou republiku. Ale zároveň nerozumím tomu, proč se potom říká, že je možné například energii ze skládkového plynu ještě podporovat, když se vláda rozhodne, že tady udělá určitou provozní podporu, tak proč tady nedáme ten vějíř možností otevřený, aby vláda, jakákoli budoucí v jakémkoli složení si mohla říci: Chceme třeba i pro jiné zdroje energie. Ať už je to fotovoltaika a další. Říci že by ta podpora i provozní byla možná. Proč bychom neměli využít ten dobrý princip, který vidíme v zahraničí, který dobře funguje, a to je princip aukce, aby stát mohl využívat aukce. Takže i tyto pozměňovací návrhy jsem předložil a byl bych rád,a bychom řekli prostě: Je to možnost.
Není to nutnost. Neznamená to automaticky, že to bude mít nějaký náklad na státní rozpočet, ale je to možnost. A já jsem přesvědčen, že umět nakombinovat ty podpory, že pro některé žadatele, třeba pro ty střední a větší, je často lepší ta investiční podpora, ale pro některé menší je vhodnější třeba jít tou cestou přiměřené provozní podpory. A co je důležité, že vždycky ten stát má nástroje, jak umí pohlídat, aby u toho žadatele, pokud využije obě dvě tyto podpory, nedocházelo k překompenzaci.
Takže velmi se přimlouvám za podporu i těchto návrhů. Jsou tam i návrhy, které předložili kolegové, které kvituji, například v oblasti třeba i agrivoltaiky jako směru, který na nižší bonitní půdě může umožňovat jak tu zemědělskou činnost, tak i tu výrobu elektrické energie. V zahraničí se to používá, například i vhodně to kombinuje zastínění té plochy, snížení toho výparu. Může tam být nejenom to, že se tam zvířata mohou pást, ale jsou příklady, kdy tam třeba probíhá pásové obdělávání, pěstování zemědělských plodin jako třeba například zeleniny atd.
Takže o tyto věci si myslím, že bychom tam měli zaaplikovat. A pak tady byla velká debata teď v posledních minutách kolem biopaliv. Dovolte mi pár poznámek jako člověku, který opravdu v zemědělství se pohybuje odmalička, celý život i profesně, jako rostlinolékaře. Když se podíváme na Českou republiku a zemědělský půdní fond v České republice, tak kdybychom byli ve všech plodinách, které v našem zeměpisném pásmu můžeme tady pěstovat a potom následně produkovat potraviny, tak bychom využili to maximum a byli v těchto plodinách plně soběstační, tak odhady odborníků jsou, že bychom měli pořád zhruba jeden milion hektarů v České republice volné půdy, kterou dneska vlastně tu její produkci využíváme k tomu, že jsme exportéři.
Jsme obrovští exportéři v obilovinách, v olejninách, v dalších komoditách, sladovnický ječmen, konkrétně jsme obrovští vývozci potravinářské pšenice, kukuřice, ale i plodin jako je mák, kmín a další. A je teď na nás, jak my si řekneme, že budeme s tímto pracovat. Jestli to bude opravdu ten export těchto komodit, anebo si řekneme, že třeba chceme v rozumné míře, opakuji, v rozumné míře, dát i prostor pro případnou kombinaci vhodného energetického využití jako sekundárního produktu té výroby. A to je třeba jeden z příkladů - a teď to tady říkám jako opravdu nezabarveně politicky - ale když se třeba podíváme na produkci bioetanolu, (nesroz.) právě v České republice produkována především jako odpadní surovina nebo druhotná surovina při výrobě cukru.
Pěstitel tedy pěstuje cukrovou řepu, následně cukrovar je zpracovává na cukr a při výrobě cukru vždycky byla druhotná surovina melasa, kde je zbytkový cukr a tato surovina se využije dobře v rámci zkvašení, vypálení a výroby bioetanolu. Takže my, když se tady dneska bavíme o biopalivech, tak je potřeba si říct, že biopaliva není jenom methylester řepkového oleje a řepka jako taková, ale je to prostě i například cukrová řepa. A my jsme dneska v situaci, kdy zemědělský sektor prožívá poměrně složité období, kdy skončily cukerné kvóty. My jsme v situaci, kdy tady zůstalo sedm cukrovarů v České republice po té velké cukerné reformě.
A po skončení režimu cukerných kvót došlo k velkému kolísání ceny. A pro zemědělce dneska pěstovat cukrovou řepu je třeba v posledních dvou letech (provozních?) ztrátová činnost. Ale když oni s tím skončí a řeknou si - letos to nezasiji - pro zemědělce to problém není, on to nahradí čímkoliv jiným , ale ten cukrovar může zavřít. A na ten cukrovarnický průmysl je dneska navázáno zhruba nějakých patnáct tisíc pracovních míst. Takže uvědomme si, že to má i tyhle souvislosti a tyto dopady. Není to tak jednoduché a já prosím pěkně, i když je někdy tendence k tomu sklouzávat z pohledu nejenom politického, ale i mediálního, a ty zkratky jsou někdy velmi jednoduché, tak se dívejme na ty věci v souvislostech a v těch dopadech.
A dovolte mi také ještě říci poznámku, která se týká ještě těch věcí, které tady padly z pohledu používání pesticidů. Já to tady musím říct, byť to nesouvisí primárně s tímto tiskem, ale já jako zemědělec se snažím, aby ta produkce byla optimální z poměru výnosů a vložených nákladů a aby byla zdravá. Nikoho z nás zemědělců nebaví dělat pěstební činnost, která znamená rostliny, které prostě budou postižené houbovými chorobami, napadené škůdci apod. Není to tak, že bychom si řekli - budeme tady teď extra dávat nějaké velké množství přípravků na ochranu rostlin nebo z hlediska používání hnojiv. Tady už jsou dneska jasné zákonné limity, kolik se může dát dusíku a podobně, ale snažíme se to dělat prostě v nějakém rozumném způsobu.
A ono to dokládají i čísla. (Hledí do mobilního telefonu na podklady.) Já jsem si tady schválně vzal... nejnovější data z Eurostatu jsou, že v České republice je spotřeba, pokud jde o přípravky na ochranu rostlin, 1,9 kilogramů na hektar. V sousedním Rakousku to je 3,1 kilogramu na hektar. Například ve Španělsku je to 5,6 kilogramu na hektar a třeba Belgie má 8 kilogramu na hektar látek na ochranu rostlin. Takže opravdu v České republice máme jedny z nejnižších (nesroz.) v Evropě a není to tak, že by nějaký zemědělec přišel a řekl si - já teď tady budu aplikovat navíc, protože to je nějaká produkce, která možná skončí někde bioplynce apod. I pro ty zemědělce jsou to velmi nákladné vstupy.
Není to vůbec jednoduché a nechováme se tak. Já si myslím, že drtivá většina zemědělců opravdu obrací každou korunu a hodně věcí se změnilo. I pod tím tlakem, pod kterým zemědělci jsou ze strany veřejnosti, se hodně věcí posunuje. Takže tolik jenom taková ještě drobnost na závěr k této debatě. Já bych byl velmi rád, abychom prostě to obrovské množství pozměňovacích návrhů brali především z toho odborného hlediska, nikoliv z toho pohledu, jestli to předložil ten či onen, ze středu, zleva nebo zprava, ale jestli to může posunout naše domácnosti kupředu, naše firmy, jestli to může posílit třeba i v nějaké míře naši větší energetickou bezpečnost, soběstačnost, aa jestli prostě můžeme tomu celému odvětví prospět. Není to jednoduchá baterie zákonů. Dlouho se tady o tom jednalo na půdě Sněmovny, hospodářského výboru, ale prosím pěkně, zkusme na to se dívat touto optikou a díky za pozornost.
