Jak z toho všeho ven? Protože mám blízko k zemědělství, využiji pro ilustraci příklad z této oblasti. Od roku 1990 stále stoupá množství k nám dovážených potravin, především v posledních deseti letech opravdu významně a v roce 2010 dosáhl vrcholu, téměř 40 mld. Kč. Ano, potraviny v nemalé míře vyvážíme, ale také dovážíme, a ten rozdíl je právě oněch 40 mld. Kč, které se u nás nevyrobí, ale jen dovezou, a my je kupujeme. Ponechám stranou otázku kvality, ale zásadní je, že jsme spotřebovali něco za 40 mld. Kč, co jsme u nás nevyrobili. 40 mld. Kč ve výrobě potravin, to jsou již tisíce pracovních míst v zemědělství a potravinářství, která vznikla mimo náš stát. Pak je třeba si uvědomit, že většina z těchto 40 mld. Kč se díky tržbám v obchodních řetězcích a jejich vlastnické struktuře u nás nebude danit, tedy další významná škoda pro naše hospodářství.
To jsem popsal jen ve stručnosti princip jednoho problému. Jak z toho ven? Je třeba, aby se náš stát soustředil na oblasti, kde lze postupně podpořením výroby producentů určitých výrobků zajistit prostor pro vlastní kvalitní výrobky, u kterých je předpoklad, že o ně bude zájem na trhu. V tomto konkrétním případě potravin je jasné, že ten zájem bude. Forem pomoci ze strany státu je několik. Od stabilního daňového a legislativního prostředí, přes podporu nákupu nových technologií například formou dotace části úroku (není to příliš nákladná forma podpory) až po slevu na odvodech pro zaměstnance po určitý čas či podporu marketingových aktivit výrobců.
Možností je poměrně mnoho a nemusí stát desítky miliard.