Dobré odpoledne. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, členové a členky vlády, milé kolegyně, vážení kolegové, zaznělo tady hodně v tom maratonu diskuze od rána a já se pokusím trošku vypíchnout některé věci, které tady možná nezazněly vůbec. Říkat, kde posílit příjmy na straně státního rozpočtu, je někdy teoreticky hodně jednoduché, prakticky je to mnohem složitější. Já jsem ty debaty zažíval čtyři roky ať už v rámci jednání vlády, či jednání koaličních rad a samozřejmě takové ty jednoduché návrhy typu: můžeme snížit výdaje ministerstev, vidíme jejich nespotřebované nároky, pojďme je osekat - je to nějaká cesta, ale není to všelék. Můžeme říkat: pojďme snížit náklady tam, kde nám dnešní technologie umožňují snížení nákladů v rámci digitalizace, v rámci úspor na IT systémech, také je to cesta, ale není to rozhodně úplně jednoduché řešení, které se dělá ze dne na den.
Víceméně nezazněla tady dneska v diskuzi asi vůbec jedna věc, a to je, kde posílit příjmy státního rozpočtu relativně rychle a kde je poměrně velký potenciál. Já když jsem se na to podíval z toho řekněme národohospodářského pohledu, tak my víme, že tady mluvíme dlouhodobě, už zhruba 2,5 roku, o velké krizi na pracovním trhu a že české firmy nemají dostatek pracovníků a musejí odmítat zakázky. Přiznám se, nezaznamenal jsem nikdy žádnou studii, která by podrobně ukazovala, jaký je tu nevyužitý potenciál naší ekonomiky. Když jsem se podíval na ta čísla, tak dovolte mi jenom stručně tady některá vypíchnout. Mluvíme dneska o tom, když se bavíme se firmami, že je tady zhruba 192 tisíc akutně poptávaných pracovních míst a firmy kvůli nim nemají plně využity svůj potenciál, odmítají zakázky, odmítají další exportní příležitosti. Když budu brát těchto faktických 192 tisíc, které opravdu jsou zmiňovány jako ty akutně potřebné, tak když se podíváme na ty přímé příjmy do státního rozpočtu, pokud bychom tyto lidi dokázali z nám kulturně blízkých a bezpečných zemí, tak jenom na ušlém sociálním pojištění - takhle, já vycházím z průměrných dat, průměrné hrubé mzdy, tak to jsou jednoduché počty, které můžete ověřovat - takže ušlá roční hrubá mzda je 57 mld. Kč. Ušlé sociální pojištění je 18 mld. Kč, ušlé zdravotní pojištění je 7,7 mld. Kč, ušlá daň z příjmů je 7,8 mld. Kč. V součtu dohromady přímý výpadek pro státní rozpočet, resp. nerealizovaný příjem je 33,3 mld. Kč, které by česká ekonomika tady mohla mít už dnes, kdybychom tady tyto lidi měli a kdy bohužel díky ne úplně operativnímu přístupu Ministerstva vnitra se tyto věci nedaří. Když se na to podíváme z toho pohledu ještě dalších multiplikačních efektů, které by tito lidé do české ekonomiky přinesli, tak je to číslo v souhrnu 117,448 mld. Kč a připravujeme se zhruba, když to přepočteme na výkon ekonomiky, o 1,6 % našeho růstu, který by tady mohl být.
Takže to jenom takový pohled, když pořád mluvíme o tom, kde bychom měli dokázat ty peníze ještě vygenerovat, kromě toho je umět efektivně spravovat a cílit je tam, kde je multiplikační efekt nejvyšší v rámci investičních podpor státu. Mně se líbilo to, jak vždycky pan prezident říkával v minulosti, že v dobách ekonomického růstu se má sestavovat minimálně vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet. Dnes to pěkně zakulantnil, dneska už to tak přesně neřekl, dneska tak docela tu větu nebo svoji dřívější myšlenku tady neuplatnil v Poslanecké sněmovně.
Nicméně teď se dovolím ještě podívat na tu otázku rezortů, které jsou mně blízké a které nějakým způsobem i z odborné kompetence jako člena dvou výborů v Poslanecké sněmovně sleduji, kde si myslím, že naopak by se měly posílit jejich rozpočty. A sice když se podíváme na rozpočet Ministerstva dopravy, tak pokud sledujete trendy v posledních dvou letech, kde nám bohužel roste počet smrtelných zranění při dopravních nehodách. Je to trend, který na rozdíl od většiny států EU, kde toto číslo klesá, u nás bohužel začalo toto číslo růst. Je to otázka, jak funguje BESIP, jak funguje dopravní policie, ale samozřejmě to je otázka investic do preventivních opatření, technických opatření v rámci infrastruktury, a to si myslím, že je něco, co si zaslouží pozornost, protože i ty zmařené lidské životy a nehody a jejich následky mají poměrně výrazný dopad do státního rozpočtu v řádu miliard korun ročně.
Potom je to také otázka investic do silnic II. a III. tříd. Tady se vždycky vede taková já bych řekl trošku nedůstojná a nefér komunikace a hra vůči krajům, kdy se vždycky ad hoc až v daném roce řekne: nakonec jsme ty dvě tři čtyři miliardy korun na silnice II. a III. tříd našli a my vám je tedy přidáme. Teď mluvím trošku i z pozice krajského zastupitele Olomouckého kraje, kdy prostě podfinancování silnic II. a III. tříd je tady dlouhodobé, a bylo by dobré tyto věci řešit systematicky, dlouhodobě posílením Státního fondu dopravní infrastruktury a umožněním systémovou změnou legislativy, aby tento fond tyto investice krajům na dvojky a trojky mohl poskytovat.
A teď na závěr jsem si nechal asi věc, bych řekl, poměrně zásadní nebo možná nejdůležitější. My tady můžeme mluvit o problémech, které máme v rámci infrastruktury, v rámci bezpečnosti, v rámci sociálních záležitostí, ale já si troufnu říct, že největší problém má ČR, naše společnost i globální svět s problematikou sucha, dostatku vody a především tato otázka bude mít velký dopad na budoucí generace. Když se podíváte na situaci změny klimatu, tak za posledních 134 let se průměrná teplota v ČR zvedla o 1,4 stupně Celsia. Za posledních 20 let je ten nárůst o 0,8 stupně Celsia a klimatologové předpokládají, když se optimistické scénáře do konce století naplní, tak při optimistických výhledech to bude nárůst o další zhruba necelé 2 stupně Celsia, při těch pesimistických plus 4 stupně Celsia. To je ten největší problém, který tady dneska před sebou máme, aby tady naše děti a naše vnoučata byly vůbec schopny žít v podmínkách klimatické změny. A my na to dostatečně bohužel nereagujeme s ohledem na to, jak ten problém je vážný. Ale myslím si, že minimálně posílení rozpočtu Ministerstva zemědělství v oblasti investic do vodohospodářské infrastruktury, která řeší právě propojování sítí, jejich bypassování tak, aby i obyvatelé ČR měli tu základní surovinu, kterou voda je, k dispozici, a pokud neposílíme financování tzv. pozemkových úprav v krajině, které tu krajinu vracejí co nejblíže k přirozeným přírodním podmínkám, tj. tvorba biopásů, remízků, retenčních nádrží, mokřadů apod., tak můžeme o klimatické změně stále hovořit, ale v reálu pro to, abychom dokázali udělat opatření, která budou těmto trendům čelit, děláme velice málo. A myslím si, že tady ČR, česká vláda by měla ukázat, že i z hlediska rozpočtového je tato oblast prioritní a mělo by se do ní investovat mnohem víc.
Podceňujeme to a za pár let se nám to může vrátit. Dneska čteme tak zpovzdálí ty články, jak jsou prázdné vodní nádrže, u některých čteme, že dokonce i ty, které jsou za účelem vodohospodářského využití, že je hladina 50 % pod dlouhodobým průměrem. Čteme to a říkáme si - tak vlastně nás se to netýká, nám voda z toho kohoutku pořád teče. Ale ten problém je vážný, ta tikající bomba tady je a troufnu si říct, že ho podceňujeme. Takže bych byl rád, abychom se ve druhém čtení zamysleli i nad těmito prioritami, které by měly být víc akcentovány. Děkuji za pozornost.
