Mé vyjádření na článek Jiřího Novotného „Zelené údolí KDU“

Jsem člověk od přírody „zemitý“ a v neformální komunikaci nejdu pro nějaké to ostřejší zemědělské slůvko daleko. Přesto si myslím, že v rámci odborné argumentace je třeba zachovávat určitá základní pravidla. A některé použité termíny jako „vyhul“ či „neotravuj,“ které mi snad rádoby žoviálním tónem mají podsunout můj vztah (nebo Ministerstva zemědělství pod mým vedením) k zemědělské veřejnosti, považuji vůči své osobě jako vysloveně nefér! V této souvislosti například marně šátrám v paměti, abych si vzpomněl, který z minulých ministrů zemědělství zveřejnil číslo svého mobilního telefonu.

Ale k věci. Nejsem ministr hledící na zájmy pouze konkrétního typu či velikosti farem. Nejsem ministr preferující velké podniky ani beroucí ohled pouze na malé farmáře. Považuji se za ministra celého českého zemědělství. Možná to nemusí být vždy někomu úplně příjemné, ale snažím se brát maximální zřetel na všechny české zemědělce bez rozdílu a rozhodovat ve prospěch našeho zemědělství jako celku Chci, aby prostor pro růst a rozvoj měla jak malá hospodářství, tak střední a velké podniky, pokud plní roli řádného hospodáře, či vytvářejí pracovní místa atd.

V rámci přípravy na rozhodnutí o budoucí podobě reformované SZP jsem velmi pečlivě zanalyzoval všechny možnosti jejího nastavení, a zároveň jsem tyto možnosti důkladně projednal se zástupci nevládních organizací i všech ostatních zainteresovaných institucí. Intenzivně si uvědomuji, jak je důležité rozdělit spravedlivě dotace do všech prioritních oblastí našeho resortu. Pozorně naslouchám všem, pečlivě vážím všechna svá rozhodnutí. Na druhou stranu je však nutné si uvědomit, že finanční prostředky, se kterými budeme disponovat v nadcházejícím období, neumožní stoprocentně uspokojit všechny požadavky, které jednotlivé strany vznášejí.

Právě proto jsem v budoucím nastavení podpor kladl důraz na tzv. citlivé sektory, to znamená ty, které se bez určitého zacílení podpory neobejdou. Proto jsem rozhodl o maximálním využití možností, daných evropskými předpisy, pro takové zacílení. A proto jsem také rozhodl, že nejvýznamnější část těchto podpor půjde na přežvýkavce, jejichž počty klesly za posledních cca 20 let na třetinu. To nemluvím o tom, že jsem zároveň rozhodl, aby byl celý systém nastaven tak, aby k zemědělcům chovajícím přežvýkavce doputovaly touto formou nejenom přes 2 miliardy korun ročně, ale další cca 0,5 miliardy korun prostřednictvím tzv. proteinových plodin, jejichž pěstování bude na chov přežvýkavců navázáno. Podobně chci, abychom podporovali některé další sektory, u nichž se dlouhodobě nedaří zastavit sestupnou tendenci (ovoce, zelenina, škrobové i konzumní brambory, chmel a další). Cílem je podpořit skutečnou produkci v zemědělství tak, aby zemědělci neprováděli pouze údržbu krajiny, ale také měli odpovídající produkci. Proto dochází k zvýšení zatížení dobytčí jednotkou na ha. Navíc toto zacílení na produkci chtěla drtivá většina zemědělské veřejnosti.

Značný prostor vyhrazuje pan Novotný ve svém článku komentování nastavení podmínek Programu rozvoje venkova 2014-2020. Tento dokument je v současné době finalizován, tzn. jsou zapracovávány připomínky z meziresortního připomínkového řízení. Po schválení Vládou ČR bude v termínu do 17. 7. 2014 oficiálně předložen Evropské komisi ke schválení. Vlastní nastavení podmínek jednotlivých opatření je kompromisem nejen mezi rozličnými stanovisky zainteresovaných nevládních organizací, finančními možnostmi programu, požadavky vyplývajícími z evropské legislativy ale i strategickými cíli, a to jak na národní úrovni, tak i na úrovni EU. Uvědomuji si, že je nezbytné zemědělce seznámit s navrhovanými podmínkami pro poskytování plateb od roku 2015, a proto bude zahájena informační kampaň ještě před oficiálním schválením programu Evropskou komisí.

S ohledem na opakující se požadavky nevládních organizací na nepřímou podporu živočišné výroby prostřednictvím plošných plateb jsem rozhodl o podmínění těchto opatření dodržením podmínky minimální intenzity chovu hospodářských zvířat, kdy v porovnání s předchozím obdobím dochází k nárůstu požadovaných počtů zvířat. Tato úprava je již dlouhodobě avizována. Přestože v případě ekologického zemědělství je tento nárůst výrazný, věřím, že napomůže k reagování na vzrůstající poptávku veřejnosti po kvalitních potravinách a na požadavek efektivního zacílení podpor ekologického zemědělství.

Ministerstvo zemědělství se rozhodlo v programovém období 2007 - 2013 přistoupit k podpoře zemědělských bioplynových stanic (BPS) především se dvěma cíli. Přispět k určitému minimálnímu procentu produkce energie z obnovitelných zdrojů, ke kterému se Česká republika zavázala, a stabilizovat zemědělské podniky prostřednictvím diverzifikace příjmů. Bohužel, ne ve všech případech se podařilo nastavit podmínky a pravidla pro podporu BPS vždy dobře a se zacílením na podporu živočišné výroby. Pro nové období ponecháváme teoretickou možnost podpory BPS, protože zde musíme počkat a vycházet z aktualizované energetické koncepce ČR. Pokud nějaké BPS mají ještě vzniknout, pak to bude jedině v úzké návaznosti na živočišnou výrobu, případně na využití biomasy, v žádném případě zde nebude větší prostor pro využití kukuřičné siláže. Alokace na toto opatření je nyní spíše symbolická, to proto, abychom tuto možnost ponechali v teoretické rovině. V průběhu příštího roku budeme vědět, zda je to reálné z pohledu energetické koncepce ČR či nikoliv. Pokud ne, půjde těchto 33 milionů korun ročně do investic v zemědělství.

Zároveň důsledně dohlížím na to, aby nastavení nových prvků SZP, jako je např. ozelenění, bylo na jedné straně pro naše zemědělce co „nejstravitelnější,“ ale na druhou stranu, abychom ho zároveň nenásilnou formou využili v oblastech, kde nás bota tlačí. Proto byla ČR jedním z nejhlasitějších zastánců rozšíření plnění tzv. EFA mimo jiné o dusík vážící plodiny (např. jeteloviny či luskoviny), a proto jsem dal pokyn k tomu, aby ČR nepodpořila schválení evropských předpisů, pokud se nezvýší koeficient započítání těchto plodin z 0,3 na 0,7. A hle, podařilo se. (EK už příslušnou úpravu komunitárních předpisů předložila.

Právě tato nastavení považuji za taková, která nám napomohou zvrátit dosavadní negativní trendy vývoje českého zemědělství. Jako jednotlivé střípky, které složí celou mozaiku. Posílení podpory přežvýkavců (ale ne těch, kteři byli chováni v minulosti v rámci tzv. odpojení podpor od produkce, ale těch skutečných, v současnosti chovaných), nové nastavení tzv. greeningu, ale i mnohé další nástroje, na jejichž detailní popis tady není prostor , považuji za soubor opatření, jak podpořit zdravý dlouhodobý strukturální vývoj jak živočišné, tak i potažmo rostlinné výroby. Každý, kdo zemědělství aspoň trochu rozumí, ví, o čem hovořím. Jde např. o otázku existence travních porostů, rozšíření jetelovin či luskovin, z toho vyplývající pozitivní dopad na zlepšení půdní úrodnosti, zlepšení retence vody a tudíž snížení eroze a řady dalších a dalších problémů, se kterými se české zemědělství v současnosti potýká.