tak ono už je takovým zvykem, že když tady přijde pan Babiš, tak vždycky začne vykládat spoustu polopravd a věcí, které tady staví do kontrastu, kdy normální člověk, který má nějakou míru, řekněme, lidskosti a nějakou míru solidarity vůči lidem, kteří potřebují pomoci, tak by takové věci z úst nevypustil. To jsme si zvykli, že Andrej Babiš to takto dělá a vyvolává ten pocit v lidech, který je založen na nenávisti, na rozdělování té společnosti.

Já bych začal - první to, co chci říct. Výjimečné situace v životě, jako je to, že je nějaká země napadena jiným agresorem a lidé na tom území každý den jsou v ohrožení života a odcházejí do jiné, bezpečné země, tak já nerad tyto věci převádím na peníze. Mně přijde naprosto logické a normální, lidské, že když můžeme pomoci někomu, koho nazýváme svým spojencem, tak mu prostě pomoci jdeme, nebo tu pomoc na svém území nabídneme.

My jsme země, která toto v minulém století zažila opakovaně, kdy nám jiné státy dokázaly nabídnout pomoc vojenskou, dokázaly nám nabídnout pomoc konkrétním občanům ve statisících. Já myslím, že když se podíváme do širších rodin, dvě tři generace zpátky, tak najdeme někoho, kdo utíkal před nacistickou či komunistickou totalitou. Ti lidé odcházeli nejenom do sousedních zemí, odcházeli někam do Kanady, do Spojených států amerických, do jiných zemí, kde se ti lidé mohli ptát - co je nám po nich, po těch Čechoslovácích někde z Evropy? Proč jim tady máme pomáhat, proč jim tady máme dávat práci? Proč se máme o ně starat, o jejich děti?

A mně přijde, že tady vlastně jsme zapomněli na tyto příběhy, které vlastně se nám staly, my jsme je sami prožili, a teď tady vedeme tuhle debatu. Takže mně přijde za prvé - ta první věc - jako principiální, pokud mohu pomáhat, ten člověk nebo národ tu pomoc fakt potřebuje, je v těžké, tíživé situaci, tak jdu a pomůžu. Jdu a pomůžu!

A když se bavíme o lidech, kteří k nám přišli, tak jsou to lidé, kteří v naprosté většině, 70 % těch lidí pracuje, dneska jsme na čísle -150 000 lidí s dočasnou ochranou pracuje v České republice. Máme nejvyšší číslo ze všech evropských zemí, kam přišli lidé z Ukrajiny s dočasnou ochranou. Kolegové z jiných států se nás ptají - jak jste to zabezpečili, jak to máme nastaveno, jaké jsou parametry toho sociálního systému. Němečtí kolegové říkají - aha, tak ten rozdíl je především v tom, že vy jste vytvořili specifické podpory mimo běžný, standardní sociální systém, aby ti lidé byli motivováni brzo si najít práci, brzo si najít vlastní bydlení. Velmi rychle jste ukončovali, řekněme, tu prvotní, nutnou, řekněme, okamžitou pomoc, tak aby ti lidé, pokud se mohou živit vlastníma rukama, aby se šli živit. To jsou reakce, které já slyším od svých kolegů. Teď tady byl saský premiér, s Fridrichem Merzem, věřím, že budoucím kancléřem, jsem o tom hovořil v letošním roce také, a ptali se konkrétně, jak to máme nastaveno, že jsme k těmto hodnotám došli.

Těch 150 000 tady dneska je a pracuje. Když se podíváme na data příjemců humanitární dávky, tak dneska jich je zhruba 90 000. To číslo vytrvale klesá. A dneska, když se podíváme, kdo je příjemcem humanitární dávky, tak jsou to především děti, zranitelné osoby, lidé nad 65 let, osoby se zdravotním postižením anebo rodiče velmi malých dětí do tří let věku. Pak je tam naprostá minorita lidí v produktivním věku, kteří tam jsou jako příjemci humanitární dávky, kteří buďto nepracují, nebo pracují na částečný úvazek. Této skupině se věnujeme velmi intenzivně i s úřadem práce, abychom jim pomohli tu práci najít. Máme tam něco přes 10 000 lidí, kteří jsou evidováni jako uchazeči o zaměstnání, s nimi děláme jazykové vzdělávání, tak abychom je na trh práce dostali. A z této produktivní části je tam významná část lidí, kteří přišli v těch posledních 90, 100, 150 dnech.

Takže když se podíváme na ten postup za ty tři roky, tak chci poděkovat obcím, krajům, organizacím, které pomáhaly hasičům, firmám. Hodně pomohly firmy, klobouk dolů před nimi, protože se ukazuje, že ten systém opravdu funguje dobře. Já nemám rád, když převádíme lidské příběhy na čísla, ale velmi rád vám, pane předsedo Babiši, prostřednictvím pana předsedajícího, nechám přeposlat ten detailní rozbor, jak počítáme ty výdaje, co tam všechno zahrnujeme, a jakým způsobem počítáme i ty výnosy.

A dneska, když si vezmete, čistě jenom 150 000 lidí pracujících na českém pracovním trhu, kdybych odhlédl i od odvodů, tak kdyby se tihle lidi zvedli a řekli - jdeme domů, tak by celá řada firem v České republice měla zásadní problém, jak vůbec dál fungovat. K tomu máme zhruba ještě nějakých 200 000 lidí, kteří tady byli před začátkem války. Když se bavím se zástupci Hospodářské komory, Svazu průmyslu a dopravy, v regionech, se zemědělci, když se bavím, s celou (řadou?) zemědělských podniků, říkají - my dneska na některé typy činností a práce vůbec českého člověka nejsme schopni najít a fungujeme především díky tomu, že nám tuhle práci dělají lidé s dočasnou ochranou z Ukrajiny. Letos je poprvé situace na rozdíl od předchozích let, kdy firmy nestojí s prosíkem u vlády, aby se doprošovaly navýšení kvóty pro zahraniční pracovníky. Dneska firma, která potřebuje sehnat člověka, když ho nesežene na domácím trhu, ani mezi uprchlíky z Ukrajiny, tak vlastně má otevřené možnosti, jak tohoto člověka přiveze ze zemí, kde nám fungují programy na získávání zahraničních pracovníků. Takže když se bavíme o čistých nákladech a výnosech, jsme od poloviny loňského roku v kladné bilanci. To vám velmi rádi v podrobném detailu vyložíme, ale jenom prostou logikou, vy jako zaměstnavatel - si myslím, že si umíte představit, co to je 150 000 lidí, kteří pracují na pracovním trhu, a kdyby tady ze dne na den nebyli. A myslím si, že pro Českou republiku je ta situace klíčová v tom, aby ti lidé, až se budou rozhodovat, až válka skončí, aby neměli důvody tady nezůstávat. Samozřejmě je na nich, jestli se rozhodnou vrátit a pomoci obnovit svou zemi poničenou válkou, anebo tady zůstat. Ale z hospodářsko-ekonomických důvodů je vlastně jejich rozhodnutí tady zůstat rozhodnutí, které bychom měli kvitovat pozitivně. A celá řada zaměstnavatelů, celá řada i starostů obcí, se kterými mluvím, si tyhle souvislosti velmi dobře uvědomuje. Když vezmu sektor služeb, sektor sociální, sektor zdravotní, tak dneska bychom bez těchto lidí velmi obtížně zajišťovali fungování a provoz pro české občany. Takže tolik k této části. Já jsem připraven o tom klidně debatovat ještě déle.

No a k tomu posuzování. Ano, my jsme situaci, kdy není jednoduché z ukrajinské strany dostat data, která já bych třeba rád viděl a rád dostával. Opakovaně jsem o tom se svojí kolegyní, paní ministryní, mluvil, nicméně mám určitou míru pochopení, protože jejich ministerstvo v době války má 400 zaměstnanců na celou Ukrajinu a velikost země Ukrajiny, jako není schopno nám dodávat data na měsíční bázi, ověřovat na týdenní nebo měsíční bázi dokumenty. Prostě není, není to schopno. Já to beru jako situaci, která tady prostě je, já z ní radost nemám, že tato schopnost tady není, ale mám respekt vůči tomu, že v zemi, kde každý den dopadají rakety, každý den umírají lidé, tak prostě asi mám také mít nějakou míru empatie pro situaci. Proto jsme přistoupili k tomu, že od 1. 7. zavádíme systém, který bude posuzování dělat pro všechny na území České republiky podle parametrů, které jsme stanovili, standardními postupy České správy sociální zabezpečení. Na sociálním výboru moji kolegové, kolegyně, pan ředitel České správy sociální zabezpečení Boháček, trpělivě detailně vysvětlovali, jak ten proces bude probíhat, jak to bude zabezpečeno, že k tomu logicky, tak jako i k českému zákonu a k českým podmínkám, je metodická podpora toho, jak to lidé a posudkáři a odborní zdravotničtí pracovníci mají dělat. Úplně stejně to bude i v případě tohoto modelu. A snažíme se opravdu, abychom v tomto byli od 1. 7. maximálně transparentní a využili vlastně veškeré možnosti, které můžeme mít tady na území České republiky, a nemuseli v této oblasti už od 1. 7. spoléhat na data, průkazy, které přicházejí z ukrajinské strany, protože můžeme tam mít určité otazníky, pochybnosti, ale zároveň také já nemám žádné konkrétní důkazy v tom, že by ta případná podezření byla oprávněná. Takže nikdo mně nedoložil, aby řekl - tady tento člověk dokládá doklad, který je neplatný, který na ukrajinské straně nebyl vydán správně. Jsou to spekulace, které se tady vedou, já je chci utnout tím, aby od 1. 7. jsme ten systém měli opravdu jasně nastaven, transparentně a drželi ho plně ve svých rukou.

A některé věci prostě nejdou nastavit ze dne na den. My jsme v případě ukrajinských uprchlíků udělali věci, které znamenají digitalizaci, humanitární dávku a příspěvek na bydlení, který tam funguje velmi dobře, neboli započitatelné náklady na bydlení. Ten systém je velmi dobře motivační. Ve spolupráci s cizineckou policií a s kolegy z vnitra máme i mechanismy pro to, jak si ověřujeme, zdali ti lidé tady jsou, abychom omezili a vypínali případné - ty, kteří zkouší tady nějakou dávkovou turistiku, a i v těchto věcech si myslím, že spolupráce funguje velmi dobře.

Takže tolik mých několik reakcí, poznámek na to, co tady zaznělo v předchozí debatě.

Děkuji za pozornost.