musím říct, že pokud někdo zvenčí poslouchá, nebo bude poslouchat tuto debatu, tak si asi řekne, vypadá to na poměrně dobrý cíl podpořit naše domácí - české, moravské a slezské - zemědělce a nabídnout spotřebitelům to, co si umíme sami produkovat tady na území České republiky. Nicméně ten cíl má prostě několik úskalí, která tady předřečníci v mnoha ohledech velmi dobře popsali. Ale já bych chtěl upozornit na to, že k tomu cíli vedou i jiné cesty.
Tady zaznívá opakovaně v mnoha pádech to, že naši zemědělci - a já se stále považuji za zemědělce - nejsou soběstační a nejsou schopni uživit náš národ. Tak já uvedu jenom pár příkladů, které možná spoustu lidí překvapí. My jsme v mnoha komoditách velmi dobře soběstační. Třeba v produkci potravinářského máku jsme největší producenti na světě. V produkci kmínu jsme jedni z největších producentů na světě. Jsme zemí, která umí exportovat slad, chmel. Jsme zemí, která je plně soběstačná v produkci obilovin, tady jsme exportním státem, v produkci olejnin, těch, které tady můžeme pěstovat. Jsme soběstační ve výrobě mléka, ve výrobě cukru. I když máme dneska nejméně cukrovarů historicky, tak produkujeme největší množství cukru. Jsme exportním státem, pokud jde o cukr. Jsme exportní zemí, pokud jde o produkci mléka. Jsme exportní zemí, pokud vezmeme stavy hovězího a export živých zvířat, tak také jsme exportní zemí.
Problém nastává, když jdeme potom do některých konkrétních položek, kdy vyvážíme velké množství mléka a pak dovážíme také některé vysoké podíly některých mléčných výrobků. Nejsme soběstační, a to je pravda, v produkci vepřového masa. Nejsme soběstační v produkci ovoce a zeleniny. A tady je potřeba si položit otázku, proč nejsme soběstační a jak jsme se dostali do stavu, kdy nejsme soběstační. A to výrazným způsobem souvisí s tím, že tato odvětví, nebo tyto sektory, ať už produkce vepřového masa, nebo právě třeba sektor ovoce a zeleniny, tak jsou sektory výrazně náročné na technologii a na investice do technologií. Tady prostě vznikl dvaceti, pětadvacetiletý investiční dluh především po roce 1990, kdy dokázat do těchto sektorů investovat do kvalitních technologií, do kvalitních skladů, aby ty produkce například brambor, cibule a dalších mohly být uskladněny ve špičkové kvalitě dalších jedenáct dvanáct měsíců, to se prostě zatím stále nepodařilo plně dohnat. A tady bychom měli napřít úsilí, byť se to v posledních letech děje, ale pokračovat v tom, aby zemědělec, který umí produkovat ten produkt, je v tom konkurence schopný, ale potřebuje vytvořit to kvalitní zázemí. Naši zemědělci mají know-how, mají špičkové vzdělání. A tady bych viděl velký prostor, kde hledat podporu toho, aby i český zákazník i v těchto komoditách měl daleko větší nabídku na trhu.
A pak tady vidím velký prostor také v tom propojit systém, který je jednoduchý pro zákazníka. Když jsem byl ministr a tady současný pan ministr byl prezident Potravinářské agrární komory, tak jsme zavedli i do legislativy označení Česká potravina. Dneska na velkém množství výrobků, když si to zákazník vybírá u regálu, tak může přijít a jednoduchou optikou, pokud uvidí českou vlaječku, tak ví, že ten výrobek z většiny pochází svým původem z České republiky, anebo některé výrobky tam mají dovětek, že to je český výrobek, a jsou to třeba čokolády, tak tam je garantováno, že ten výrobní proces byl udělán na území České republiky. Legislativa ty dva pojmy zná. Umí to jednoduše označit.
Myslím, že tady je prostor propojit ještě další věci, které v zemědělství fungují, například to, že ten zemědělec dneska je v takzvaném systému integrované produkce, nebo že jeho produkce mléka je v takzvaném režimu kvality Q CZ. A kdyby se tyto věci propojily do systému, který zákazníkovi říká, tady si kupuješ produkt z domácí produkce a s vysokou přidanou hodnotou a že to bylo vyrobeno s ohledem na životní prostředí welfare zvířat, dobré podmínky zvířat, dobrou péčí o půdu, tak to by mohlo dávat ve velmi krátkém čase roku dvou jasnou výhodu, že by český spotřebitel věděl, že si kupuje domácí výrobek s vysokou přidanou hodnotou, kvalitou, kterou podporuje naši krajinu, dobrou péči.
A to si myslím, že je jedna z cest i pro Parlament České republiky, jak legislativně tyto věci dopracovat nejenom do tohoto zákona, ale ještě do některých dalších předpisů, aby celý ten systém měl i tu koncovku v té jednoduché komunikaci vůči zákazníkovi. A to jsou podle mě nástroje, které by měly vést k tomu, jak efektivně, bez rizika a hrozeb arbitráží, soudních sporů podporovat naše domácí nejenom zemědělce, ale i zpracovatele a jít touto cestou. Já bych byl rád, abychom k tomuto především směřovali.
A ještě poslední poznámku. Tato debata se stočila na tuto záležitost kvót na potraviny, ale je potřeba říct, že tato novela v tento okamžik, pokud dnes Sněmovna přijme tu variantu senátní verze, dělá i tečku za zhruba sedmiletým příběhem boje s problematikou dvojí kvality. Bylo to téma, které Česká republika přenesla na evropskou úroveň a já jsem byl tehdy ministrem zemědělství, který na Radě ministrů zemědělství přesvědčil po několika kolech jednání mé kolegy, že má smysl udělat evropskou změnu v legislativě, abychom tento nešvar mnoha výrobců, ale i prodejců dokázali vymezit a odstranit. A tato novela, kterou máme skoro dva roky v legislativním procesu, dělá tečku za tímto příběhem, abychom dokázali vymýtit a mít efektivní nástroj, jak se vypořádat s dvojí kvalitou potravin.
Takže tady chci poděkovat, že konečně se tedy podaří ten dlouholetý problém, o jehož řešení jsme tady usilovali, dostat do finále.
Děkuji za pozornost.
