Tak uvedu několik argumentů a faktů. Předně je třeba si uvědomit, že stát (díky KSČ) majetky církvím v roce 1948 zabavil. Následně rozhodl, že bude církve financovat z rozpočtu. Což se děje až do dnešních dnů cca 1,5 mld. Kč ročně. Stát do dnešních dnů využívá desetitisíce ha polí, luk, lesů a vodních ploch, ze kterých má slušný příjem. V dnešních cenách cca 4 mld. Kč ročně. Za 65 tedy slušný balík peněz.
Po letech došlo k složité dohodě, že se stát dohodl s církvemi, o navrácení části zabaveného majetku. Ta dohoda již byla v minulosti na dosah, ale podařilo se to až vládě P. Nečase. Církve mohou požádat o majetek, ale musí jasně prokázat, že jim před únorem 1948 patřil. Pokud to neprokáží, nic nedostanou. Pokud bude ze strany státu jakákoliv pochybnost, pak o tom, jestli bude majetek vydán, rozhodne soud. (Když slyším kritiku z řad ČSSD, tak si říkám, proč to ČSSD nevyřešila dle své představy, když osm let vládla).
Pokud jde o majetek, který již nelze vydat (zastavěné pozemky v městech, obcích či infrastrukturou apod.) je tento finančně nahrazen. Někteří politici levice argumentují tím, že je to v průměru 40 kč/m2. Je logické, že pozemky, které jsou dnes zastavěnou aglomerací, mají mnohem vyšší cenu, někdy i desetinásobně než oněch 40 kč. Tyto náhrady budou vypláceny příštích třicet let. Do sedmnácti let se ukončí podpora financování církví ze státního rozpočtu, pak se budou církve financovat samy. Ročně to bude 1,9 mld. Kč, tedy zhruba 1,6 promile našeho státního rozpočtu.
Pokud jde o snahy některých politiků udělat nějakou revizi restitucí, pak je tato snaha velice komplikovaná. Je zde zákon, který ČSSD napadla a dala k Ústavnímu soudu, ten tuto stížnost projednal, ale nezrušil jej, ba ponechal jej v platnosti. Na tento zákon jsou navázány smlouvy o finančním vypořádání toho, co již nelze vydat. Tuto skutečnost nelze retroaktivně nějakou zákonnou úpravou změnit. To uznali i představitelé ČSSD v minulém týdnu. Protože jakákoliv změna zákona by byla protiprávní a protiústavní. Uzavřené smlouvy nelze jednostranně měnit. I kdyby se o to kdokoliv pokusil a učinil to, pak by bylo jasné, že by to neobstálo u Evropského soudu.
Jediná možnost jak cokoliv změnit je, férově jednat s církvemi a s nimi dojednat určité vstřícné kroky v rámci finančního vypořádání.
Dovolím si ještě dodat, že církve nenárokují například pozemky, na kterých jsou sportovní areály. Církve nenárokují ušlý zisk. Kdyby se církve obrátily na soudy, tak je jasné, že by vysoudily daleko více, než je dnes předmětem zákonného vypořádání.
Je třeba si uvědomit, že navrácený majetek bude sloužit lidem v této zemi, církve jsou přes tisíc let, majetek nikam nikdo neodnese. Naopak se vytvoří nová pracovní místa, stát získá peníze na daních. Je evidentní, že o spoustu nemovitostí se budou církve starat podstatně lépe, než stát, který například správou přes Pozemkový fond nechal spoustu budov celých dvacet let chátrat, či nedokázal některé pozemky řádně obhospodařovat. Církve mají svoji velice důležitou roli při poskytování sociálních služeb (v některých regionech tvoří hlavního poskytovatele), církve mají mnoho zdravotnických zařízení, věnují se paliativní péči, jsou aktivní ve školství, kde jejich školy patří ke špičce, církve pomáhají tam, kde je potřeba (pomoc bezdomovcům, maminkám s dětmi, narkomanům atd.).
Církve v minulosti udělaly několik chyb, ale je nutné si uvědomit, že z dlouhodobého hlediska je jejich přínos pro naši společnost kladný. Příchod Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu, rozvoj vzdělanosti, architektury, kultury, hospodářství, zdravotnictví, sociálních služeb (sv. Anežka a její první hospic v Praze).
Církve mohou učinit i v budoucnu mnoho dobrého pro naši společnost a majetek jim vrácený není cíl, ale prostředek pro další činnost pro naši společnost.
Marian Jurečka
