Jedná se v principu o smlouvu, kterou Česká republika má uzavřenou s mnoha jinými státy v rámci světa tak, abychom dokázali s těmi státy, kde je řekněme větší ekonomická aktivita nebo je předpoklad, že se tato ekonomická aktivita bude rozvíjet, abychom dokázali touto smlouvou zároveň přispět k lepšímu podnikatelskému prostředí a právě i lepšímu prostředí pro občany České republiky, případně občany té dané země, v tomto případě Brazilské federativní republiky, kteří na území obou dvou států vykonávají činnost podnikatelskou nebo činnost jako zaměstnanci firem a jsou vysláni na práci buďto z České republiky do Brazílie nebo z Brazílie do České republiky.
Smyslem té smlouvy je především vymezit firmám a pracovníkům jasná pravidla pro účast na sociálním pojištění při zaměstnání ve druhém státě a současně stanovit jasné podrobné zásady pro stanovení potom budoucích výměr starobních důchodů a jejich nároků u těchto osob. Pokud totiž tyto smlouvy nejsou uzavřeny, tak když ti lidé pracují v těchto zemích, tak potom následně nemají nárok na žádnou formu podpory v rámci důchodového systému. Takže proto tady tento smluvní vztah, tato smlouva je opravdu klíčem k tomu, jakým způsobem vytvořit jasný předpoklad, jasné sociální zázemí pro tyto lidi, aby i oni při tom, že pracují, odvádí do systémů těch států své sociální pojištění, tak aby v budoucnu měli nějaký předvídatelný nárok potom na výplatu svého budoucího důchodu.
Po té obsahové stránce ta smlouva odpovídá všem mezinárodně uznávaným požadavkům na koordinaci sociálního zabezpečení uplatňovaných v oboustranných i mnohostranných smlouvách i předpisům Evropské unie. Všechny ty podrobné náležitosti této smlouvy jsou součástí tohoto tisku, součástí potom také podrobného odůvodnění v důvodové zprávě.
Takže já bych z hlediska stručnosti ukončil své úvodní vystoupení k tomuto materiálu ve druhém čtení, protože si myslím, že to podstatné jsem vystihl a všechny další podrobnosti jsou obsahem toho materiálu. Děkuji vám za pozornost.