Především je třeba říci, že jednání žádné konkrétní výstupy v podobě jednoznačných právních norem a opatření, jak konkrétně se budou regulovat drasticky stoupající ceny elektřiny nepřineslo. Z jeho závěrů se dá pouze vypozorovat náznak vůle k zastropování cen tím způsobem, že se na celounijní úrovni specifickým způsobem zdaní výrobci elektřiny a obchodníci s ní.

Evropský cenový strop a unijní přerozdělování

Konkrétní faktická, právní a procesní podoba tohoto kroku však vůbec ne í na stole. A opět naprosto absentují konkrétní údaje a čísla, v tom směru, kolik budou v nejbližších měsících za elektřinu platit evropské domácnosti a firmy. Navíc ministr Síkela prohlásil, že odběratelé elektřiny tuto připravovanou pomoc pocítí na svých účtech až nejdříve v lednu. A ani to není ještě zdaleka jisté…

Co se tedy dohodlo? Finálně nic a z hlediska práva jde jen o nezávazné politické deklarace, o pouhé záměry, na kterých navíc nepanuje mezi členskými státy EU shoda.

Cenový strop na elektřinu podle návrhu Evropské komise je nesmírně komplikovaný a pochybný.  Měl by platit pro zdroje, které ji vyrábějí za nižší ceny (než z plynu) – a pro které byl „vynalezen“ eurounijní termín „inframarginální zdroje“. Jde o jádro, obnovitelné (solární a větrné) zdroje a hnědé uhlí (elektrárny na černé uhlí by měly odvádět speciální solidární příspěvek). Na elektřinu z těchto zdrojů by měl být tedy nastaven Evropskou komisí strop. Rozdíl mezi cenou na trhu a tímto stropem by výrobci museli odvést do nového unijního fondu.

A takto vybrané peníze by se pak přerozdělovaly mezi zákazníky, pravděpodobně mezi domácnosti a veřejné instituce (nemocnice, školy atd.). Opět na základě celounijního rozhodování.

Čili česká vláda by neměla prakticky pražádný vliv na to, jestli by kompenzace českým domácnostem a firmám byly dostatečné a spravedlivé. A jestli by to nakonec nedopadlo tak, že by české firmy do celoevropského fondu odváděly mnohem více finančních prostředků, než by se jich poté vrátilo do České republiky. A mají vůbec firmy ze státu A platit kompenzace občanům a firmám země B? Nikoli.

Každopádně platí, že tento plán Evropské komise by vedl pouze
k dalšímu pochybnému přerozdělování na unijní úrovni, na které nebudou mít národní vlády sebemenší vliv.

Nesmyslné parametry a rizika evropského plánu

Jak vysoký by byl tento plánovaný „celoevropský“ cenový strop? V kuloárech se hovoří o 200 eurech za megawatthodinu silové elektřiny, což je necelá polovina současné tržní ceny na lipské komoditní burze. Pokud by to byla pravda, je to velmi vysoké číslo, cca čtyřnásobek ceny z loňského roku.

Proč má být cenový strop takto nesmyslně vysoko, když náklady na výrobu elektřiny v jaderných elektrárnách v ČR se pohybují maximálně kolem 30 eur za megawatthodinu? Nepřijatelné.

Tento specifický způsob zastropování cen se navíc vylučuje s daní z mimořádných zisků energetických firem, což je opatření diskutované na úrovni české vlády. Opatření, které hodlá česká vláda předložit Poslanecké sněmovně a řešení, se kterým hnutí SPD mimochodem nesouhlasí, protože by vedlo k dalšímu zvyšování ceny pro odběratele.

Když ovšem orgány Evropské unie  nastaví na cenu elektřiny pevný strop, tak už její výrobci žádný mimořádný zisk nemají a návrh české vlády je v tomto smyslu naprosto passé. To samé platí pro souběh této speciální daně a zastropování ceny elektřiny na národní úrovni.

Navíc je zde problém na úrovni evropského práva, protože pokud by byly energetické firmy povinny odvádět část příjmů do celounijního fondu, jedná se jednoznačně o daň sui generis. A jakékoli unijní rozhodnutí o daních musí být dle Lisabonské smlouvy stále jednomyslné, každá členská země má právo veta.

Cestou je čistá národní regulace, pevné zastropování cen elektřiny pro české domácnosti a firmy. Takovou podobu regulace umožňuje český zákon o cenách. Cenový strop může pak spustit náš Energetický regulační úřad v podstatě bez jakékoli potřeby legislativních změn.

Všechny členské státy EU ovšem zřejmě vlastní národní předpisy tohoto typu nemají a proto je takový tlak na „celoevropské řešení“. Ale to v současné bezprecedentní krizi, upřímně řečeno, nemusí vůbec zajímat. Na prvním místě jsou zájmy českých občanů a firem.  Máme kvůli nim obětovat rychlé a proveditelné české národní řešení chimérickému a horšímu celounijnímu řešení? Jednoznačně ne!

Šílené a  ještě šílenější návrhy

Na summitu byly diskutovány ještě tři další návrhy, jeden horší než druhý. Prvním z nich je zadání Evropské komisi, aby prověřila oddělení ceny plynu pro výrobu elektřiny od stanovení její ceny. Druhým návrhem jsou pak celounijně povinné úspory elektřiny, tedy jakési „Svetry Markéty Pekarové Adamové“ na evropské úrovni. Třetím návrhem jsou půjčky, které by poskytovala Evropská unie
(resp. Evropská centrální banka) výrobcům elektřiny na zálohy, které musí skládat jako kauce na lipské komoditní burze.

To má údajně  tuto burzu oživit a přivést na ni větší nabídku elektřiny. Prezidentka Evropské centrální banky Lagardeová však toto řešení již jednoznačně vyloučila. Jednalo by se totiž o částku kolem jednoho trilionu (!) eur.

Česká cesta v českém zájmu

Je proto naprosto akutní, aby česká vláda přišla okamžitě s vlastním  efektivním národním řešením, ideálně s naším vlastním cenovým stropem podle českého zákona o cenách, kdy bude  přímo stanoveno, za jakou cenu se bude elektřina na českém vnitřním trhu konečným zákazníkům prodávat. Stát navíc v případě tohoto řešení nebude muset výrobcům nižší ceny nijak kompenzovat.

Nikoli evropské řešení, ale stanovení cenového stropu na elektřinu na českém trhu by bylo nejjednodušším řešením současné krizové situace.

A následovat musí odchod českých producentů elektřiny z lipské komoditní burzy a vystoupení ze zničujícího spekulativního systému obchodování s tzv. emisními povolenkami, což jsou dva hlavní faktory, které způsobují současné drasticky vysoké ceny elektřiny. Mimochodem, bruselský energetický summit se polským návrhem na reformu systému obchodování s emisními povolenkami odmítl zabývat.

Tento summit tedy skončil naprostým fiaskem a návrhy, které na něm zazněly a které se mají dále rozpracovávat jednoznačně Českou republiku poškozují.  Pokud na ně česká vláda přistoupí, nebude jednat v národním, nýbrž v cizím zájmu.