Vládní koalice ztratila víru, že si je standardními politickými prostředky schopna získat vyšší přízeň domácích voličů, protože není ochotna a schopna změnit svoji neúspěšnou politiku, která zemi přivedla k největšímu pádu životní úrovně v Evropě, k rekordní inflaci, k absurdně vysokým cenám energií a k dlouhotrvající hospodářské recesi.

Proto se domnívají, že ji u moci udrží krajané ze zahraničí, kteří u nás nežijí a nemají tudíž negativní zkušenost s jejím vládnutí.

Toto – zvrátit výsledky voleb ve prospěch fialovské pětikoalice -  je hlavním smyslem předložené novely volebního zákona, který chce pětikoalice na sílu, proti vůli opozice a přes její rozhodný odpor, protlačit Parlamentem.

Vládní představitelé věří, že se jí touto cestou podaří pro sebe získat hlasy velké části z cca půl milionu lidí s českým občanstvím, kteří dle odhadů a vyjádření ministerstva vnitra žijí v cizině.

Kalkulují s tím, že dosud jakékoli volební hlasování na našich zastupitelských úřadech v zahraničí dopadlo v minulých volbách vždy jednoznačně ve prospěch liberálních a progresivistických politických uskupení.

V situaci, kdy jsou volební výsledky velmi těsné, by očekávaný propětikoaliční balík hlasů ze zahraničí sehrával rozhodující roli.

Zaslepena těmito účelovými kalkulacemi však současná vládní garnitura předloženým návrhem hází do stoupy základní principy, na nichž demokratické volby stojí, a důvěru občanů v ně a otevírá prostor k volebním manipulacím a k falšování volebních výsledků.

Protiústavní puč

Návrh na zavedení korespondenční volby je nepřijatelný z mnoha formálních a obsahových hledisek, ale jeho zcela největším negativem je to, že jeho přijetí by znamenalo totální pošlapání některých základních ústavních principů volebního práva.

Zaprvé jde o princip tajnosti hlasování.

Ten totiž může být v praxi zajištěn a garantován pouze tehdy, je-li výkon volebního práva osobním a individuálním aktem realizovaný fyzickým vhozením hlasovacího lístku do volební urny za plentou ve volební místnosti -  a  zároveň, jde-li o akt kontrolovaný a kontrolovatelný nezávislou volební komisí složenou z delegátů různých politických subjektů, které se daných voleb účastní.

Což v případě korespondenční volby není absolutně možné zajistit.

Nelze rovněž vyloučit to riziko, že mnohé osoby budou v korespondenční volbě nuceny hlasovat pod nátlakem a pod dozorem jiných osob, dle jejich vůle, nikoli dle vůle vlastní.

Zadruhé platí, že korespondenční hlasování směřuje i k narušení dalšího klíčového principu demokratického volebního práva, kterým je jeho rovnost.  Tedy zásada, že jeden občan má vždy jeden volební hlas. Jinými slovy zásada, že každý ve volbách odevzdaný hlas má stejnou váhu a že každý volič má v rámci voleb určitého typu naprosto stejné možnosti a podmínky. 

Toto je opět korespondenční volbou narušeno, protože absolutně nelze vyloučit stavy a situace, kdy některé osoby hlasují v jedněch volbách vícekrát.

A zrovna tak nelze vyloučit situace, kdy pod jménem a identitou určité osoby
s aktivním volebním právem hlasuje někdo úplně jiný, například i ten, kdo aktivním volebním právem vůbec nedisponuje.

Velmi špatné  - a pro poměry v naší zemi naprosto devastující - by bylo, kdyby o politických poměrech v ní rozhodovaly hlasy lidí, kteří v ní nežijí, kteří se u voleb rozhodují nikoliv na základě vlastní žité zkušenosti, ale v důsledku různých předsudků a cizí propagandy, a kteří neponesou důsledky svého rozhodnutí, protože žijí jinde, v jiné zemi platí daně, dostávají důchody, čerpají zdravotní péči a podobně.

To by byla totální tragédie.